7 Tdo 1334/2017 — Nejvyšší soud

7 Tdo 1334/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:29. 11. 2017 Spisová značka:7 Tdo 1334/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.1334.2017.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání Dotčené předpisy:§ 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:5. 2. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 1334/2017-20 U S N E S E N Í Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 29. 11. 2017 dovolání nejvyššího státního zástupce podané v neprospěch obviněného P. N., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. 12 To 70/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. 1 T 315/2013 a rozhodl takto: Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. 12 To 70/2017, a rozsudek Okresního soudu Praha - východ ze dne 31. 8. 2016, sp. zn. 1 T 315/2013. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu Praha - východ přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í Rozsudkem Okresního soudu Praha - východ ze dne 31. 8. 2016, sp. zn. 1 T 315/2013, byl obviněný P. N. podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn návrhu na potrestání pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jehož se měl dopustit v podstatě tím, že dne 11. 12. 2013 v obci T., okr. P. – v., řídil automobil zn. Peugeot Partner registrační značky …, přestože mu byl trestním příkazem Okresního soudu v Kolíně ze dne 28. 6. 2013, sp. zn. 8 T 96/2013, který nabyl právní moci dne 28. 8. 2013, uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dvě léta. Odvolání státní zástupkyně, podané v neprospěch obviněného, bylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. 12 To 70/2017, podle § 256 tr. ř. zamítnuto. Soudy odůvodnily zprošťující výrok tím, že skutek není trestným činem. Tento závěr učinily na podkladě okolnosti, že trestní příkaz Okresního soudu v Kolíně, jímž byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti, byl následně zrušen v řízení o stížnosti pro porušení zákona. Argumentovaly usnesením Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2011, sp. zn. 8 Tdo 146/2011 (publikovaným pod č. 39/2012 Sb. rozh. tr.). Nejvyšší státní zástupce podal v zákonné lhůtě v neprospěch obviněného dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze. Výrok, jímž bylo zamítnuto odvolání státní zástupkyně, napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Vytkl, že soudy se řídily právním názorem uvedeným v judikátu, který se týkal jiné věci potud, že šlo o případ, v němž bylo nakonec pravomocně zastaveno trestní stíhání vedené pro skutek, který původně byl podkladem pro uložení trestu zákazu činnosti, zatímco v posuzovaném případě obviněného P. N. byla věc, v níž byl původně uložen trest zákazu činnosti, postoupena správnímu orgánu, který obviněnému za projednávaný skutek posouzený jako přestupek pravomocně uložil sankci spočívající rovněž v zákazu činnosti řízení motorových vozidel, tj. sankci obsahově totožnou s původně uloženým trestem zákazu činnosti. Z této odlišnosti obou popsaných situací nejvyšší státní zástupce vyvodil opodstatněnost toho, aby jednání obviněného spočívající v řízení automobilu dne 11. 12. 2013 bylo posouzeno jako trestný čin. Nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Okresnímu soudu Praha - východ věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Obviněný se k dovolání, které se považuje za jemu doručené na podkladě tzv. fikce doručení podle § 64 odst. 4 tr. ř., nevyjádřil. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. napadené usnesení i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné. Přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku se dopustí mimo jiné ten, kdo maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci tím, že vykonává činnost, která mu byla takovým rozhodnutím zakázána. Posloupnost rozhodných okolností byla následující: - trestním příkazem Okresního soudu v Kolíně ze dne 28. 6. 2013, sp. zn. 8 T 96/2013, byl obviněnému pravomocně uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dvě léta, - dne 11. 12. 2013 se stal posuzovaný skutek, při kterém obviněný řídil motorové vozidlo, - trestním příkazem Okresního soudu Praha - východ ze dne 31. 12. 2013, sp. zn. 1 T 315/2013, byl obviněný pravomocně odsouzen pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku spáchaný řízením motorového vozidla dne 11. 12. 2013, - rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2014, sp. zn. 7 Tz 33/2014, byl z podnětu stížnosti pro porušení zákona zrušen trestní příkaz Okresního soudu v Kolíně s tím, že Okresnímu soudu v Kolíně bylo přikázáno nové projednání a rozhodnutí věci, - usnesením Okresního soudu v Kolíně ze dne 23. 9. 2014, sp. zn. 8 T 96/2013, byla věc, v níž byl obviněnému původně uložen trest zákazu činnosti, pro jehož maření byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu Praha - východ, pravomocně postoupena Městskému úřadu v Říčanech, - rozhodnutím Městského úřadu v Říčanech ze dne 26. 1. 2015 byla obviněnému za přestupek, který spáchal řízením motorového vozidla dne 11. 12. 2013, pravomocně uložena mimo jiné sankce zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na patnáct měsíců, - usnesením Okresního soudu Praha - východ ze dne 13. 4. 2016, sp. zn. 1 T 315/2013, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. 12 To 258/2016, byla povolena obnova řízení, které pravomocně skončilo trestním příkazem Okresního soudu Praha - východ ze dne 31. 12. 2013, a tento trestní příkaz byl zrušen, - rozsudkem Okresního soudu Praha - východ ze dne 31. 8. 2016, sp. zn. 1 T 315/2013, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. 12 To 2017 (proti kterému podal nejvyšší státní zástupce dovolání) byl obviněný zproštěn návrhu na potrestání pro skutek spáchaný řízením motorového vozidla dne 11. 12. 2013. Za popsaného stavu nemůže obstát závěr Krajského soudu v Praze uvedený na str. 4 napadeného usnesení, podle něhož „v době, kdy se měl obviněný dopustit žalovaného skutku, tedy 11. 12. 2013, neexistovalo žádné rozhodnutí soudu či jiného orgánu veřejné moci, které byl mohl řízením motorového vozidla mařit“. Tento závěr je v očividném rozporu s tím, že dne 11. 12. 2013 byl trestní příkaz Okresního soudu v Kolíně, jímž byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti, v právní moci a byl vykonatelný, přičemž zrušen byl rozsudkem Nejvyššího soudu až dne 26. 8. 2014. Z toho je jasné, že pokud obviněný dne 11. 12. 2013 řídil motorové vozidlo, vykonával tím činnost, která mu byla rozhodnutím soudu zakázána. Vyvstává tudíž jen otázka, jaký význam z hlediska právní kvalifikace posuzovaného skutku mělo to, že trestní příkaz Okresního soudu v Kolíně byl po spáchání skutku zrušen na podkladě stížnosti pro porušení zákona jako mimořádného opravného prostředku. V tomto kontextu také vstupuje do hry otázka použitelnosti právních názorů vyslovených v rozhodnutí č. 39/2012 Sb. rozh. tr. Základní myšlenka citovaného judikátu spočívá ve zdůraznění významu okolnosti, že v řízení o mimořádném opravném prostředku bylo po spáchání činu, spočívajícího v maření trestu zákazu činnosti, zrušeno rozhodnutí, jímž byl uložen trest zákazu činnosti, o jehož maření jde. Tato myšlenka pak je rozvedena do dvou závěrů závislých na tom, jaký je výsledek řízení vzešlého ze zrušujícího rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Jestliže je výsledek takový, že trest zákazu činnosti v novém rozhodnutí již nebyl uložen (např. proto, že trestní stíhání bylo zastaveno), jde o stav, jako by trest zákazu činnosti vůbec nebyl uložen, a jednání spočívající ve výkonu předmětné činnosti nelze posoudit jako trestný čin. Jestliže však je výsledek takový, že trest zákazu činnosti v novém rozhodnutí byl opět uložen, pak zůstává nedotčena trestnost jednání příčícího se zákazu, který byl vysloven v původním rozhodnutí, které bylo zrušeno. Citovaný judikát se týkal věci, v níž v novém řízení navazujícím na zrušující rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku již nebyl trest zákazu činnosti uložen, neboť trestní stíhání bylo zast