7 Tdo 227/2024 — Nejvyšší soud

7 Tdo 227/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:17. 4. 2024 Spisová značka:7 Tdo 227/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:7.TDO.227.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dovolání Násilí proti úřední osobě Vydírání Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. § 175 odst. 1,2 písm. f) tr. zákoníku § 325 odst. 1,2 písm. a) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:14. 5. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 227/2024-593 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 4. 2024 o dovolání obviněného A. O. F. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 10. 2023, sp. zn. 7 To 314/2023, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 1 T 24/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného A. O. F. odmítá. Odůvodnění: I. Stručné shrnutí dosavadního řízení 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. 7. 2023, sp. zn. 1 T 24/2023, byl obviněný A. O. F. shledán vinným ze spáchání přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku [body I. 1) až I. 3)], přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku [bod I. 2)], zločinu násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku [bod I. 3)] a zločinu vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. f) tr. zákoníku [bod II.]. 2. S přihlédnutím k tomu, kterých bodů se týkají obviněným uplatněné dovolací námitky, Nejvyšší soud nebude rekapitulovat skutky popsané v bodech I. 1) a I. 2) výroku o vině (resp. jeho skutkové věty). 3. Podle skutkového zjištění popsaného pod bodem I. 3) skutkové věty se obviněný dne 28. 12. 2022 v 1:07 hodin před domem č. p. XY v ulici XY na Praze 1, během služebního zákroku hlídky Policie České republiky ve složení J. B. a L. T. týkajícího se zajištění M. I., nejprve vrhl s dřevěnou baseballovou pálkou na poškozeného J. B., a v tomto napadení pokračoval i přesto, že poškozený opakovaně slovně prokázal svoji příslušnosti k Policii České republiky, aby zabránil obviněnému v dalším napadání. Obviněný poškozeného uhodil baseballovou pálkou třikrát zezadu do hlavy, načež tímto způsobené zranění nebylo kromě dočasné bolestivosti natolik závažné, aby si vyžádalo lékařský zákrok či pracovní neschopnost. 4. Podle skutkového zjištění popsaného pod bodem II. skutkové věty se obviněný protiprávního jednání dopustil v podstatě následujícím způsobem. Dne 24. 9. 2022 v 21:35 hodin na adrese XY, Praha 1, na ulici před klubem XY, z něhož obviněný zrovna odcházel, v návaznosti na bezprostředně předcházející konflikt s poškozenou A. P. (obviněný spolu s dalšímu osobami vyvolal strkanici v klubu, během které poškozená spadla, načež při odchodu obviněný bezdůvodně udeřil pěstí s ní se v klubu nacházející N. K., která upadla na zem a ztratila vědomí) poškozená A. P. s cílem zjistit totožnost obviněného a vyfotografovat jej na něj anglicky volala, aby zastavil, na což obviněný nereagoval, tak jej pronásledovala s mobilním telefonem v ruce a pokoušela se jej natočit, což se jí nepodařilo, avšak předstírala, že jej natáčí, aby jej přinutila na místě počkat na příjezd policejní hlídky. Obviněný si jejího jednání všiml a aby zabránil svému zadržení, zastavil se, otočil se na ni a šel do její bezprostřední blízkosti tak, že poškozená v obavě o své zdraví plynoucí z jeho předešlého chování před ním couvala, až se opřela zády o zeď a nemohla již více ustoupit, zvedl svou pravou ruku sevřenou v pěst k jejímu obličeji se slovy „bitch, close the phone or I will kill you“, což znamená „děvko, schovej ten telefon nebo tě zabiju“. Poškozená anglicky zopakovala, aby na místě počkal na příjezd policejní hlídky, obviněný po několika vteřinách svou ruku sklonil a z místa odešel. 5. Za spáchané trestné činy soud prvního stupně obviněného odsoudil k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců, k jehož výkonu jej zařadil do věznice s ostrahou. Dále soud obviněnému uložil trest propadnutí věci, konkrétně baseballové pálky, trest vyhoštění z území České republiky na dobu 3 let a peněžitý trest ve výměře 100 000 Kč (20 denních sazeb po 5 000 Kč). Poškozenou Všeobecnou zdravotní pojišťovnu České republiky soud s nárokem na náhradu škody odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. 6. Obviněný se proti prvostupňovému rozhodnutí odvolal. Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 11. 10. 2023, sp. zn. 7 To 314/2023, shledal odvolací argumentaci obviněného částečně důvodnou co do uloženého trestu, a proto zrušil prvostupňový výrok o trestu a sám nově rozhodl tak, že se obviněnému ukládá pouze trest vyhoštění z území České republiky, a to v délce 7 let; ve zbytku zůstalo prvostupňové rozhodnutí nezměněno. II. Obsah dovolání a vyjádření k němu 7. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. 8. K učiněnému skutkovému zjištění pod bodem I. 3) výroku o vině a navazující právní kvalifikaci obviněný v souhrnu namítl, že nevěděl o příslušnosti poškozeného k Policii České republiky, protože poškozený byl v civilním oblečení a o své příslušnosti informoval obviněného až když útok ustal a získal příležitost tasit zbraň. Poukázal na krátký průběh útoku, na výpovědi svědků z jeho okolí, jejichž výpovědi podporují jeho verzi skutkového děje, na zásadu in dubio pro reo a rovněž i na samotnou výpověď poškozeného policisty, který uvedl, že obviněný nemohl vědět o jeho policejní příslušnosti. Obviněný tak „neměl v úmyslu útočit na zákonem chráněný zájem (objekt), a absentovala proto u něj objektivní stránka“ (pozn. – obviněný, resp. jeho obhájce zjevně mínili stránku subjektivní). I kdyby snad navíc poškozený policista skutečně zvolal „policie“ již při útoku, je spekulativní, zda to mohl slyšet, případně zda tomu vůbec musel uvěřit a zastavit svůj útok. Obviněný doplnil, že samotné potyčce předcházely podezřelé okolnosti odvíjející se od toho, že svědek M. I., který byl v určitém kontaktu s policisty, poničil vůz obviněného a s policisty na místě komunikoval. 9. K učiněnému skutkovému zjištění popsanému v bodu II. výroku o vině obviněný namítl, že se tohoto jednání nedopustil. Klíčovým důkazem mělo být podané vysvětlení poškozené, která si však v klíčových okolnostech odporovala a její vysvětlení bylo plné nepravdivých tvrzení; toto vysvětlení bylo navíc v rozporu s důkazem kamerovými záznamy. K tomu zejména uvedl tvrzení poškozené, zda k ní hovořil kromě obviněného i další člen (arabského původu) jeho skupiny (což měla v rámci jednoho vysvětlení uvést a v rámci druhého nikoli), a dále že vzala mobilní telefon z barového pultu nebo že nahrávala, resp. pokoušela se ho nahrávat. Přitom poškozená žádný telefon z baru nevzala, nezajímala se o zdravotní stav N. K. [poškozené osoby v rámci nerekapitulovaného skutku pod bodem I. 2) skutkové věty] a venku kolem obviněného a jeho doprovodu provokativně pobíhala a pokřikovala na ně, aniž by je nahrávala, přičemž telefon neměla. Obviněný rovněž vyjádřil nesouhlas s tvrzením odvolacího soudu, podle něhož kvalita kamerových záznamů vylučuje, aby tento důkazní prostředek potvrdil nebo vyvrátil tvrzené skutečnosti, stejně jako nesouhlasil s tím, že odvolací soud neprovedl jeho důkazní návrh (a tento tedy opomenul) na výslech poškozené. Soudy obou stupňů podle obviněného rozhodovaly a hodnotily důkazy svévolně a s přihlédnutím k dalším protiprávním jednáním, kterých se obviněný dopustil na jiných ženách, čímž byla porušena zásada in dubio pro reo. 10. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudu prvního a druhého stupně a aby přikázal soudu prvního stupně věc znovu projednat a rozhodnout. 11. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství k námitkám do skutkového zjištění pod bodem I. 3) výroku o vině připomněla, že poškozený policista hlasitě prokázal svou příslušnost k Policii České republiky, a to jak česky, tak i anglicky, obviněný však v útoku pokračoval. To slyšeli a potvrdili rovněž zbývající dva policisté. K námitkám do skutkového zjištění pod bodem II. výroku o vině pak zdůraznila, že důkaz kamerovými záznamy koresponduje s podáním vysvětlení poškozené A. P. 12. Státní zástupkyně se tak neztotožnila s dovolací argumentací a navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. 13. Toto vyjádření bylo zasláno obhájci obviněného k možné replice, čehož však nebylo využito. III. Přípustnost dovolání 14. Nejvyšší soud jako soud příslušný k rozhodnutí o dovolání (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je v této trestní věci přípustn