7 Tdo 347/2010 — Nejvyšší soud

7 Tdo 347/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1c 265b/1l Datum rozhodnutí:7. 4. 2010 Spisová značka:7 Tdo 347/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.347.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Lhůty Obhájce Dotčené předpisy:§ 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. § 36 odst. 3 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:12. 5. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 347/2010U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 7. dubna 2010 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného B. H. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 12. 2008, sp. zn. 9 To 562/2008, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 3 T 113/2007, t a k t o : Podle § 265k odst. 1 tr. ř. s e z r u š u j e usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 12. 2008, sp. zn. 9 To 562/2008. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Brně p ř i k a z u j e , aby věc obviněného B. H. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 17. 9. 2008, sp. zn. 3 T 113/2007, byl obviněný B. H. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákona a byl odsouzen podle § 250 odst. 3 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 3 let. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zákona byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněném nároku poškozené na náhradu škody. Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 4. 12. 2008, sp. zn. 9 To 562/2008, podle § 253 odst. 3 tr. ř. odmítl, neboť nesplňovalo náležitosti obsahu odvolání. Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. c) a l) tr. ř. Dovolací důvod § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř., podložil námitkou, že neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Tím došlo k porušení § 33 odst. 1 tr. ř., neboť obžalovaný měl mít v předmětném řízení, a to po celou dobu jeho průběhu, advokáta. Pokud by si takového advokáta nezvolil, pak mu tento měl být ustanoven. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. spatřuje v tom, že pokud dojde k situaci, kdy plná moc obhájce v trestním řízení s povinným zastoupením advokátem zanikla, pak bez ohledu na jakékoliv další okolnosti, mělo dojít k ustanovení obhájce soudem, nebyl-li obžalovaným zvolen obhájce jiný. Dne 11. 11. 2008 byla doručena obhájci JUDr. Miloslavovi Krausovi výzva k odstranění vad odvolání do 5 dnů, tato lhůta uplynula dne 18. 11. 2008. Na č. l. 271 spisu je doložena výpověď plné moci obhájce obviněného JUDr. Miloslava Krause datovaná 17. 11. 2008, doručena soudu dne 19. 11. 2008. V předmětné věci je rozhodující posouzení, kdy vůči orgánům činným v trestním řízení nastávají účinky udělení plné moci k zastoupení obviněného a také kdy nastávají účinky odvolání takové plné moci. Přičemž obviněný má za to, že je rozhodující, zda v předmětné době kdy trestní řízení probíhá, je plná moc odvolána či nikoliv, kdy k zahájení zastupování v trestním řízení došlo a kdy bylo skončeno. Obviněný není v rozporu s odvolacím soudem, že ještě před tím než mu uplynula, resp. jeho obhájci, lhůta k doplnění odvolání, došlo účinně k ukončení zastupování. Dále obviněný uvádí, že bylo minimálně zřejmé, že obhájce JUDr. Miloslav Kraus již nadále neměl zájem obviněného zastupovat, činit jakékoliv další úkony a k tomuto postoji došlo nejpozději v průběhu lhůty k doplnění odvolání. Z předmětného spisu také nijak nevyplývá skutečnost, že by obviněný byl o běhu lhůty k doplnění odvolání vyrozuměn a mohl na tuto situaci reagovat. Má za to, že za této situace nebyly splněny procesní předpoklady pro vydání napadeného rozhodnutí, neboť v rozporu s trestním řádem nebyl řádně vyzván k doplnění svého podání a tak mu nebylo umožněno zachovat svá procesní práva. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené rozhodnutí, a přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V poslední častí dovolání obviněný doplňuje své odvolání o odůvodnění, ve kterém uvádí námitky vůči postupu soudu I. stupně. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že úvahy odvolacího soudu se opírají o zákonnou úpravu, jejímž smyslem je překlenout období nejistoty v ochraně práv obviněného při ukončení zastoupení obhájcem a zabezpečují obviněnému poskytování nezbytných právních služeb po určenou dobu respektive do chvíle, než se jeho právního zastoupení ujme jiný obhájce. Je tedy nepochybné, že i po vypovězení plné moci mohl tehdejší obhájce činit za obviněného nezbytné úkony, přesněji řečeno byl povinen tyto úkony provést. Lze přisvědčit argumentaci dovolatele, že po určitou dobu, a to jak z hlediska úkonu, který měl v té době být proveden, tak z hlediska výsledku trestního řízení nikoli zanedbatelnou, neměl fakticky ani formálně obhájce, ačkoli jej podle § 36 odst. 3 tr. ř. mít musel. Tuto skutečnost není možno překlenout poukazem na zákonnou povinnost dosavadního obhájce vykonávat za obviněného nutné úkony, neboť ust. § 20 odst. 4 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, ani poslední věta § 37 odst. 2 tr. ř. nezakládající existenci obhajoby ve smyslu trvání zákonného či smluvního zastoupení obviněného obhájcem a nelze jím obcházet ustanovení § 36 odst. 3 tr. ř. Ustanovení poslední věty § 37 odst. 2 tr. ř. řeší speciální situaci při změně obhájce. Obviněný byl postupem odvolacího soudu zkrácen na svém právu zvolit si nového obhájce, nebyla dodržena povinnost soudu upravená v § 38 odst. 1 tr. ř. určit obviněnému lhůtu ke zvolení obhájce a v případě, že k zvolení nedojde, neprodleně mu obhájce ustanovit. Statní zástupce tedy přisvědčil obviněnému, že po určitou dobu neměl obhájce, ač ho podle zákona mít měl, řízení bylo zatíženo vadou a nebyly splněny procesní podmínky pro rozhodnutí o odmítnutí odvolání. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud České republiky usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 12. 2008, sp. zn. 9 To 562/2008, zrušil, a přikázal soudu druhého stupně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Současně souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., proto bylo třeba posoudit otázku, zda dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. c) a písm. l) tr. ř., které byly z hlediska obsahu vznesených dovolacích námitek fakticky uplatněné, lze považovat za důvody uvedené v citovaných ustanoveních zákona. Jejich existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem. Relevantními námitkami se pak bylo možno zabývat. Obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. tedy, že neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Také uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst.1 písm. l) tr. ř., neboť odvolací soud rozhodl o odmítnutí jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jeho námitky směřovaly především proti jeho neinformování o lhůtě k doplnění odvolání, neustanovení nového obhájce a neurčení nové lhůty k doplnění odvolání poté, co byla vypovězena plná moc jeho obhájcem. Z podnětu uvedených námitek dovolací soud napadené rozhodnutí přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř., a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné. V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že odvolání se podává do osmi dnů od doručení opisu rozsudku soudu prvního stupně (§ 248 odst. 1 tr. ř.) a v případě, že odvolání (státního zástupce, odvolání, které podal za obviněného jeho obhájce, nebo odvolání, které podal za poškozeného nebo za zúčastněnou osobu jejich zmocněnec) nesplňuje náležitosti obsahu odvolání podle § 249 odst. 1 tr. ř., vyzve je předseda senátu soudu prvního stupně, aby vady odstranili ve lhůtě pěti dnů, kterou jim zároveň stanoví, a upozorní je, že jinak bude odvolání odmítnuto podle § 253 odst. 3 tr. ř. (viz § 251 odst. 1 tr. ř.). V dané věci podal obhájce obviněného tzv. blanketní odvolání dne 23. 10. 2008, které tudíž neobsahovalo odůvodnění jako obsahovou náležitost podle § 249 tr. ř. Sám obhájce v tomto podání uvedl, že je doplní ve lhůtě 10 dnů. Jelikož ani v této lhůtě tak neučinil, vyzval soud prvního stupně obhájce obviněného k doplnění odvolání ve lhůtě pěti dnů od doručení výzvy, a současně ho upozornil, že