7 Tdo 479/2020 – Nejvyšší soud

7 Tdo 479/2020-488 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl dne 13. 5. 2020 v neveřejném zasedání o dovolání obviněné J. Š., nar. XY v XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 17. 12. 2019, sp. zn. 6 To 302/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 9 T 125/2017, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné J. Š. odmítá. Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 2. 7. 2019, č. j. 9 T 125/2017-385, byla obviněná uznána vinnou přečinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku, za což byla podle téhož ustanovení odsouzena k trestu odnětí svobody na deset měsíců, jehož výkon jí byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu dvaceti měsíců. Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněná dopustila uvedeného přečinu v podstatě tím, že v období od 2. 7. 2014 do 25. 2. 2015 jako osoba samostatně výdělečně činná na své provozovně novinového stánku v Holešově na XY ulici, po předchozí dohodě s L. Č., přijala nejméně dvacet balíkových zásilek podrobně specifikovaných v rozsudku soudu prvního stupně zaslaných prostřednictvím České pošty, s. p., kdy tyto zásilky obsahovaly řezaný tabák ke kouření neoznačený kolkovou známkou a balený v sáčcích bez označení hmotnosti, složení a výrobce, který po doručení ve stánku dále prodávala a ze kterého úmyslně neodvedla spotřební daň z tabákových výrobků podle § 104 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, kdy tímto jednáním zkrátila ke škodě České republiky, zastoupené Celním úřadem pro Zlínský kraj, spotřební daň v celkové výši 414 604,99 Kč. Rozsudek soudu prvního stupně napadla obviněná odvoláním, které Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně usnesením ze dne 17. 12. 2019, č. j. 6 To 302/2019-452, podle § 256 tr. ř. zamítl. Proti usnesení soudu druhého stupně podala obviněná prostřednictvím obhájce dovolání, které opřela o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítla, že výsledek odvolacího přezkumu se ocitá v rozporu s požadavkem § 2 odst. 5 tr. ř., neboť závěry soudů obou stupňů vyvolávají důvodné pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, jakož i závěru o její vině. Byly porušeny principy spravedlivého procesu, zejména princip presumpce neviny a zásady in dubio pro reo. S odkazem na judikaturu Ústavního soudu stran principů vážících se k provádění a hodnocení důkazů namítla, že na základě řetězce nepřímých důkazů má být dosaženo nejvyššího možného stupně jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, které ospravedlňují vyslovení viny a uložení trestu. Soudy jsou povinny náležitě odůvodnit svůj závěr o spolehlivosti použitého důkazního pramene. Její obhajobu přitom soudy nijak nevyvrátily a řádně se s ní nevypořádaly. O vině rozhodly bez jediného přímého důkazu a nepřímé důkazy jsou dílem nepoužitelné a dílem naprosto nesvědčí o její vině. Přitom byly provedeny způsobem, při kterém byly porušeny principy přímosti a bezprostřednosti dokazování. Následně rozebrala postup odvolacího soudu při dokazování a jednotlivé důkazy okomentovala. Soud provedl důkaz rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 33 T 5/2017, z něhož čerpal důkazy, aniž by je specifikoval. V uvedeném trestním řízení přitom měla postavení svědkyně. Konstatovala, že dokazování splňující kautely spravedlivého procesu nemůže být redukováno na jakési čtení derivátu důkazů získaných či provedených v jiném trestním řízení. Pokud do hodnocení důkazů byla včleněna i skutečnost, že v minulosti u ní bylo zjištěno držení tabáku, z něhož nebyla odvedena spotřební daň, jedná se o starší období nesouvisející s nyní projednávanou trestnou činností. Pokud soud hovoří o doručení zásilek jako o důkazu, tak doručení zásilek nikdy nepopírala, avšak kategoricky odmítá, že by se jednalo o zásilky nedaněného tabáku. Nezná M. M. a jakékoliv zásilky zasílané této osobě neprokazují žádnou skutečnost ve vztahu k obsahu zásilek odesílaných jí. Zdůraznila, že odebírala zapalovače, dutinky, papírky a ostatní doplňkový sortiment. Obšírně se vyjádřila i k neevidování zásilek v účetnictví. Pokud odvolací soud hovoří o zadržených zásilkách u E. M., pak takové zásilky jsou způsobilým důkazem pouze v trestním řízení vedeném proti této osobě, tyto zásilky samy o sobě nemají žádnou vypovídající hodnotu ve vztahu k jejím zásilkám. Soudy obou stupňů pochybily v procesu dokazování, kdy vycházely z důkazů, které byly deformovány a byly z nich vyvozovány skutečnosti, které při zachování pravidel obecné kauzální logiky dovodit nelze a provedené důkazy tak ve vlastním slova smyslu důkazy ani nejsou a netvoří ani uzavřený logický řetězec nepřipouštějící jakoukoliv pochybnost. Závěrem obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudu druhého stupně a přikázal mu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněné vyjádřil a uvedl, že obviněná převážně vznesla námitky, které jí uplatněnému dovolacímu důvodu, avšak ani žádnému jinému, neodpovídají, protože se týkají procesního postupu při provádění důkazů a utváření skutkových závěrů. Obviněná opětovně vyjadřuje nesouhlas se zjištěními soudů a prosazuje svoji verzi skutkového děje. Jako zásada platí, že v dovolacím řízení není přezkoumáván procesní postup orgánů v činných v trestním řízení a je nepřípustný zásah do skutkových zjištění soudů. Existují však výjimky odůvodněné extrémním rozporem mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takových případech je zásah Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího nezbytný proto, aby byl dán průchod ústavně zaručenému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces. Existují v zásadě tři skupiny vad důkazního řízení, které mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Námitky obviněné by se daly vztáhnout k procesní nepřípustnosti důkazu a svévolnému hodnocení důkazů. Trestná činnost obviněné bezprostředně souvisí s trestnou činností dnes již odsouzených L. Č., L. P., L. Č. a Z. Č., která byla projednána Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. 33 T 5/2017. Soud prvního stupně se pokusil uvedený trestní spis připojit, což se mu však nepodařilo, přičemž z protokolu o hlavním líčení ze dne 2. 7. 2019 vyplývá, že podle § 213 odst. 1 tr. ř., byly stranám předloženy k nahlédnutí důkazy, mezi nimiž byl i rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 2. 2018, sp. zn. 33 T 5/2017. Tento důkaz nebyl řádně proveden, neboť spis Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 33 T 5/2017 nebyl připojen a důkaz tedy nebyl proveden vlastním trestním spisem, z něhož by byly konstatovány srozumitelně jednotlivé důkazy, ale důkaz byl proveden pouze rozsudkem v uvedené věci vyhlášeným, což je možné označit za nedostatečné a v rozporu s pravidly spravedlivého procesu. Závěrem státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení soudu druhého stupně a přikázal mu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněnou jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněné bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně. V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost