7 Tdo 479/2020 — Nejvyšší soud

7 Tdo 479/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:13. 5. 2020 Spisová značka:7 Tdo 479/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:7.TDO.479.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dovolací důvody Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. § 240 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:25. 7. 2020 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 2227/20 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 479/2020-488 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl dne 13. 5. 2020 v neveřejném zasedání o dovolání obviněné J. Š., nar. XY v XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 17. 12. 2019, sp. zn. 6 To 302/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 9 T 125/2017, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné J. Š. odmítá. Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 2. 7. 2019, č. j. 9 T 125/2017-385, byla obviněná uznána vinnou přečinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku, za což byla podle téhož ustanovení odsouzena k trestu odnětí svobody na deset měsíců, jehož výkon jí byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu dvaceti měsíců. Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněná dopustila uvedeného přečinu v podstatě tím, že v období od 2. 7. 2014 do 25. 2. 2015 jako osoba samostatně výdělečně činná na své provozovně novinového stánku v Holešově na XY ulici, po předchozí dohodě s L. Č., přijala nejméně dvacet balíkových zásilek podrobně specifikovaných v rozsudku soudu prvního stupně zaslaných prostřednictvím České pošty, s. p., kdy tyto zásilky obsahovaly řezaný tabák ke kouření neoznačený kolkovou známkou a balený v sáčcích bez označení hmotnosti, složení a výrobce, který po doručení ve stánku dále prodávala a ze kterého úmyslně neodvedla spotřební daň z tabákových výrobků podle § 104 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, kdy tímto jednáním zkrátila ke škodě České republiky, zastoupené Celním úřadem pro Zlínský kraj, spotřební daň v celkové výši 414 604,99 Kč. Rozsudek soudu prvního stupně napadla obviněná odvoláním, které Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně usnesením ze dne 17. 12. 2019, č. j. 6 To 302/2019-452, podle § 256 tr. ř. zamítl. Proti usnesení soudu druhého stupně podala obviněná prostřednictvím obhájce dovolání, které opřela o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítla, že výsledek odvolacího přezkumu se ocitá v rozporu s požadavkem § 2 odst. 5 tr. ř., neboť závěry soudů obou stupňů vyvolávají důvodné pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, jakož i závěru o její vině. Byly porušeny principy spravedlivého procesu, zejména princip presumpce neviny a zásady in dubio pro reo. S odkazem na judikaturu Ústavního soudu stran principů vážících se k provádění a hodnocení důkazů namítla, že na základě řetězce nepřímých důkazů má být dosaženo nejvyššího možného stupně jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, které ospravedlňují vyslovení viny a uložení trestu. Soudy jsou povinny náležitě odůvodnit svůj závěr o spolehlivosti použitého důkazního pramene. Její obhajobu přitom soudy nijak nevyvrátily a řádně se s ní nevypořádaly. O vině rozhodly bez jediného přímého důkazu a nepřímé důkazy jsou dílem nepoužitelné a dílem naprosto nesvědčí o její vině. Přitom byly provedeny způsobem, při kterém byly porušeny principy přímosti a bezprostřednosti dokazování. Následně rozebrala postup odvolacího soudu při dokazování a jednotlivé důkazy okomentovala. Soud provedl důkaz rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 33 T 5/2017, z něhož čerpal důkazy, aniž by je specifikoval. V uvedeném trestním řízení přitom měla postavení svědkyně. Konstatovala, že dokazování splňující kautely spravedlivého procesu nemůže být redukováno na jakési čtení derivátu důkazů získaných či provedených v jiném trestním řízení. Pokud do hodnocení důkazů byla včleněna i skutečnost, že v minulosti u ní bylo zjištěno držení tabáku, z něhož nebyla odvedena spotřební daň, jedná se o starší období nesouvisející s nyní projednávanou trestnou činností. Pokud soud hovoří o doručení zásilek jako o důkazu, tak doručení zásilek nikdy nepopírala, avšak kategoricky odmítá, že by se jednalo o zásilky nedaněného tabáku. Nezná M. M. a jakékoliv zásilky zasílané této osobě neprokazují žádnou skutečnost ve vztahu k obsahu zásilek odesílaných jí. Zdůraznila, že odebírala zapalovače, dutinky, papírky a ostatní doplňkový sortiment. Obšírně se vyjádřila i k neevidování zásilek v účetnictví. Pokud odvolací soud hovoří o zadržených zásilkách u E. M., pak takové zásilky jsou způsobilým důkazem pouze v trestním řízení vedeném proti této osobě, tyto zásilky samy o sobě nemají žádnou vypovídající hodnotu ve vztahu k jejím zásilkám. Soudy obou stupňů pochybily v procesu dokazování, kdy vycházely z důkazů, které byly deformovány a byly z nich vyvozovány skutečnosti, které při zachování pravidel obecné kauzální logiky dovodit nelze a provedené důkazy tak ve vlastním slova smyslu důkazy ani nejsou a netvoří ani uzavřený logický řetězec nepřipouštějící jakoukoliv pochybnost. Závěrem obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudu druhého stupně a přikázal mu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněné vyjádřil a uvedl, že obviněná převážně vznesla námitky, které jí uplatněnému dovolacímu důvodu, avšak ani žádnému jinému, neodpovídají, protože se týkají procesního postupu při provádění důkazů a utváření skutkových závěrů. Obviněná opětovně vyjadřuje nesouhlas se zjištěními soudů a prosazuje svoji verzi skutkového děje. Jako zásada platí, že v dovolacím řízení není přezkoumáván procesní postup orgánů v činných v trestním řízení a je nepřípustný zásah do skutkových zjištění soudů. Existují však výjimky odůvodněné extrémním rozporem mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takových případech je zásah Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího nezbytný proto, aby byl dán průchod ústavně zaručenému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces. Existují v zásadě tři skupiny vad důkazního řízení, které mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Námitky obviněné by se daly vztáhnout k procesní nepřípustnosti důkazu a svévolnému hodnocení důkazů. Trestná činnost obviněné bezprostředně souvisí s trestnou činností dnes již odsouzených L. Č., L. P., L. Č. a Z. Č., která byla projednána Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. 33 T 5/2017. Soud prvního stupně se pokusil uvedený trestní spis připojit, což se mu však nepodařilo, přičemž z protokolu o hlavním líčení ze dne 2. 7. 2019 vyplývá, že podle § 213 odst. 1 tr. ř., byly stranám předloženy k nahlédnutí důkazy, mezi nimiž byl i rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 2. 2018, sp. zn. 33 T 5/2017. Tento důkaz nebyl řádně proveden, neboť spis Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 33 T 5/2017 nebyl připojen a důkaz tedy nebyl proveden vlastním trestním spisem, z něhož by byly konstatovány srozumitelně jednotlivé důkazy, ale důkaz byl proveden pouze rozsudkem v uvedené věci vyhlášeným, což je možné označit za nedostatečné a v rozporu s pravidly spravedlivého procesu. Závěrem státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení soudu druhého stupně a přikázal mu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněnou jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněné bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze sk