7 Tdo 587/2022 — Nejvyšší soud

7 Tdo 587/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:27. 7. 2022 Spisová značka:7 Tdo 587/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:7.TDO.587.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Podvod Dotčené předpisy:§ 209 odst. 1,5 písm. a) tr. zákoníku § 209 odst. 1,4 písm. d) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:16. 10. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 587/2022-2151 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 7. 2022 o dovolání obviněného M. J., nar. XY v XY, trvale bytem XY, podaném proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 2. 2022, sp. zn. 4 To 43/2021, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 43 T 9/2017, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. J. odmítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 29. 6. 2021, č. j. 43 T 9/2017-2040, byl obviněný M. J. uznán vinným v bodě I. zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, v bodě II. zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a v bodě III. zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. Za tyto zločiny a za sbíhající se zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 21. 5. 2020, sp. zn. 39 T 1/2019, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 2. 2021, sp. zn. 6 To 78/2020, byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi a půl roku, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výši 100 denních sazeb po 1 000 Kč, tedy v celkové výši 100 000 Kč. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu smluvního zastupování obchodních společností a družstev na dobu pěti let. Současně byl zrušen výrok o trestu z výše uvedených rozhodnutí, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody. 2. Uvedených zločinů se podle zjištění soudu prvního stupně obviněný dopustil v podstatě tím, že I. v období od 11. 3. 2010 do 12. 4. 2010 uzavřel s poškozenými P. N., R. N., L. K., M. T., T. H. a Z. Š. celkem šest smluv o půjčce, ve kterých figuroval jako dlužník, poškození jako věřitelé, jejichž předmětem bylo poskytnutí finančních prostředků za účelem koupě pozemků zapsaných v Katastrálním úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-venkov, na LV č. XY, obec XY, k. ú. XY u XY, s tím, že zapůjčené finanční prostředky v plné výši vrátí s náležitým zhodnocením, jež mělo spočívat v tom, že zajistí přeměnu zakoupených pozemků z orné půdy na pozemky stavební v přesně neurčeném termínu, přičemž již v době uzavírání jednotlivých smluv o půjčce neměl v úmyslu vypůjčené finanční prostředky jednotlivým poškozeným vrátit; v souvislosti se zakoupenými pozemky neučinil žádné relevantní kroky směřující k jejich zhodnocení, přičemž tak ani učinit nemohl s ohledem na územní plán obce XY, který zakoupené pozemky charakterizoval jako nezastavitelné území, a i s ohledem na jejich umístění v zátopové oblasti vylučoval jejich přeměnu na stavební pozemky, když této skutečnosti si byl dobře vědom, vypůjčené finanční prostředky v celkové výši 13 950 000 Kč s výjimkou částky 8 100 000 Kč prokazatelně použité na nákup pozemků použil neznámým způsobem; popsaným jednáním způsobil celkovou škodu ve výši 13 950 000 Kč, II. v období od 7. 4. 2011 do 14. 2. 2012 uzavřel s poškozenými Z. N., L. K., A. N., Z. Š., manželi V. N. a N. N., O. O. a J. Š. celkem osm smluv o půjčce, ve kterých figuroval jako dlužník, poškození jako věřitelé, jejichž předmětem bylo poskytnutí finančních prostředků za účelem koupě pozemků zapsaných u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-venkov, na LV č. XY, obec XY, k. ú. XY u XY, s tím, že zapůjčené finanční prostředky v plné výši vrátí s náležitým zhodnocením, jež mělo spočívat v tom, že zajistí přeměnu zakoupených pozemků z orné půdy na pozemky stavební v přesně neurčeném termínu, dále za účelem nákupu stavebního materiálu s tím, že v dohodnutých termínech zapůjčené finanční prostředky v plné výši vrátí s náležitým zhodnocením a dále za účelem krátkodobého překlenutí nepříznivé finanční situace s tím, že v dohodnutém termínu zapůjčené finanční prostředky v plné výši vrátí s náležitým zhodnocením, přičemž již v době uzavírání jednotlivých smluv o půjčce neměl v úmyslu vypůjčené finanční prostředky jednotlivým poškozeným vrátit; v souvislosti se zakoupenými pozemky neučinil žádné relevantní kroky směřující k jejich zhodnocení, přičemž tak ani učinit nemohl s ohledem na územní plán obce XY, který zakoupené pozemky charakterizoval jako nezastavitelné území, a i s ohledem na jejich umístění v zátopové oblasti vylučoval jejich přeměnu na stavební pozemky, když této skutečnosti si musel být vědom; v případě zapůjčených finančních prostředků na nákup stavebních strojů a cihel, resp. překlenutí složité finanční situace, nepodnikl žádné relevantní kroky směřující ke zhodnocení zapůjčených finančních prostředků, ani tak učinit nemohl s ohledem na vlastní zadluženost, probíhající exekuce vedené proti jeho osobě a ekonomickou situaci ve stavebnictví v daném období; vypůjčené finanční prostředky v celkové výši 11 100 000 Kč, s výjimkou nezjištěné částky použité na nákup stavebních strojů a cihel, použil neznámým způsobem; popsaným jednáním způsobil celkovou škodu ve výši 11 027 000 Kč, III. v období od 14. 11. 2012 do 24. 4. 2013 uzavřel s poškozenými J. S. a R. N. smlouvu o úvěru a dvě smlouvy o půjčce, ve kterých figuroval jako dlužník, poškození jako věřitelé, jejichž předmětem bylo poskytnutí finančních prostředků za účelem krátkodobého překlenutí nepříznivé finanční situace s tím, že v dohodnutém termínu zapůjčené finanční prostředky v plné výši vrátí s náležitým ohodnocením, přičemž již v době uzavírání jednotlivých smluv neměl v úmyslu vypůjčené finanční prostředky jednotlivým poškozeným vrátit; nepodnikl žádné relevantní kroky směřující ke zhodnocení zapůjčených finančních prostředků, ani tak učinit nemohl s ohledem na vlastní zadluženost a probíhající exekuce vedené proti jeho osobě v daném období, vypůjčené finanční prostředky v celkové výši 4 900 000 Kč použil neznámým způsobem; popsaným jednáním způsobil celkovou škodu ve výši 4 720 000 Kč. 3. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 2. 2022, č. j. 4 To 43/2021-2106, bylo odvolání obviněného směřující proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto. 4. Lze doplnit, že Krajský soud v Brně již dříve ve věci obviněného M. J. rozhodl rozsudkem ze dne 14. 5. 2019, č. j. 43 T 9/2017-1868, kterým byl obviněný uznán vinným v bodě I. zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, v bodě II. zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a v bodě III. zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. Z podnětu odvolání obviněného Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací zrušil usnesením ze dne 28. 11. 2019, č. j. 1 To 53/2019-1925, podle § 258 odst. 1 písm. b), c), f) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu a podle § 259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil soudu prvního stupně. Následně rozhodl soud prvního stupně shora uvedeným způsobem. 5. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., neboť rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. 6. Ve vztahu k bodu I. výroku rozsudku nalézacího soudu obviněný nesouhlasil se závěrem, že od počátku jednal s vědomím a úmyslem nevrátit finanční prostředky. Namítal, že se nalézací soud dopustil již ve výroku zjevné nesprávnosti, když v popisu jednání učinil závěr, že termín vrácení poskytnutých půjček byl v přesně neurčeném termínu. Dále vytkl odvolacímu soudu, že nenapravil pochybení nalézacího soudu spočívající v tom, že při hodnocení důkazů nepostupoval v souladu s § 2 odst. 6 tr. ř. Uvedl, že z důkazů jednoznačně plyne sjednání splatnosti jednotlivých půjček mezi stranami, který nebyl stanoven konkrétním datem, nýbrž konkrétní událostí, a to prodejem zakoupených pozemků po jejic