7 Tdo 686/2006 — Nejvyšší soud

7 Tdo 686/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g Datum rozhodnutí:7. 6. 2006 Spisová značka:7 Tdo 686/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.686.2006.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 686/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 7. června 2006 dovolání nejvyšší státní zástupkyně podané v neprospěch obviněného R. Š. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 23. 1. 2006, sp. zn. 2 To 1194/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 1 T 160/2005, a rozhodl t a k t o : Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se z r u š u j í rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 23. 1. 2006, sp. zn. 2 To 1194/2005, a rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 31. 10. 2005, sp. zn. 1 T 160/2005. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se přikazuje Okresnímu soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : I. Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 31. 10. 2005, sp. zn. 1 T 160/2005, byl obviněný R. Š. uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák. Podle skutkových zjištění okresního soudu se jej dopustil tím, že v období od 1. 11. 2003 do konce měsíce července 2005 v O. ani jinde nepřispíval na výživu dcery A. měsíční splátkou podle svých možností ve výši 1.000,- Kč, ač mu tato povinnost plyne ze zákona o rodině a vzniká narozením dítěte, rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 28. 5. 2004, č. j. P 78/2000-197, 38 Sen 304/2003, mu byla stanovena výše výživného v částce 1.600,- Kč, když v průběhu neplnění vyživovací povinnosti byl z evidence úřadu práce sankčně vyřazen pro nespolupráci, takže neprojevil zájem o zaměstnání, z jehož příjmu by své povinnosti mohl dostát, a výživné neplnil ani v částečné výši a neplacením mu tak vznikl dluh ve výši 21.000,- Kč na účet Úřadu práce v O. Obviněnému byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Z podnětu odvolání okresního státního zástupce v Olomouci podaného v neprospěch obviněného Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 23. 1. 2006, sp. zn. 2 To 1194/2005, zrušil podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. rozsudek Okresního soudu v Olomouci v celém rozsahu a za podmínek ustanovení § 259 odst. 3 písm. a) tr. ř. nově rozhodl tak, že podle § 226 písm. b) tr. ř. obviněného R. Š. zprostil obžaloby Okresního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 6. 9. 2005, sp. zn. 5 Zt 234/2005, kterou mu bylo kladeno za vinu, že v období od 1. 11. 2003 do konce měsíce července 2005 v Olomouci ani jinde nepřispíval na výživu dcery A. měsíční splátkou podle svých možností ve výši 1.000,- Kč, ač mu tato povinnost plyne ze zákona o rodině a vzniká narozením dítěte, rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 28. 5. 2004, č. j. P 78/2000-197, 38 Sen 304/2003, mu byla stanovena výše výživného v částce 1.600,- Kč, když v průběhu neplnění vyživovací povinnosti byl z evidence úřadu práce sankčně vyřazen pro nespolupráci, takže neprojevil zájem o zaměstnání, z jehož příjmu by své povinnosti mohl dostát, a výživné neplnil ani v částečné výši a neplacením mu tak vznikl dluh ve výši 21.000,- Kč na účet Úřadu práce v O., čímž měl spáchat trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák., neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. II. Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci podala nejvyšší státní zástupkyně dovolání v neprospěch obviněného R. Š., a to z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť je přesvědčena, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V odůvodnění dovolání nejvyšší státní zástupkyně vyslovila nesouhlas se závěry krajského soudu. Podle jejího názoru neměl odvolací soud podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostit obviněného obžaloby, neboť skutková zjištění podle ní poskytují dostatečný podklad pro jeho posouzení jeho jednání jako trestného činu zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák. V úvodní části podaného mimořádného opravného prostředku rekapitulovala předcházející postup ve věci a provedla podrobný rozbor skutkové podstaty předmětného trestného činu. Za relevantní považuje, že obviněný R. Š. si byl vědom toho, že je otcem nezletilé A. Š., která vzhledem ke svému věku byla při výživě odkázána na jiné osoby, a že vyživovací povinnost dopadala i na něho coby otce dítěte. Má za to, že obviněný také věděl, že rozhodnutím Okresního soudu v Olomouci ze dne 28. 11. 2001, sp. zn. Nc 818/2000, 36 S 25/2001, které mu bylo řádně doručeno, mu nebylo výživné na dceru A. stanoveno pouze proto, že byl v době vydání tohoto rozhodnutí ve výkonu trestu odnětí svobody a nedisponoval žádnými příjmy, z nichž by mohl výživné platit. Namítla, že tato okolnost pominula tím, že obviněný byl dne 14. 9. 2002 z výkonu trestu propuštěn, čímž odpadl důvod, který mu bránil zajistit dostatečné prostředky pro výživu dítěte. Podle dovolatelky byl obviněný povinen upořádat si své poměry tak, aby své nezletilé dceři mohl opatřovat prostředky potřebné pro její výživu, což však neučinil a nehledal si práci, která by mu zajistila dostatečný příjem. Vyjádřila dále přesvědčení, že z tohoto počínání obviněného lze dovodit minimálně vztah lhostejnosti ke způsobení následku v podobě nezajištění výživy nezletilé, a tudíž srozumění s ním ve smyslu ustanovení § 4 písm. b) tr. zák. Z hlediska úvah o zavinění nelze podle nejvyšší státní zástupkyně považovat za relevantní, zda a kdy se obviněný dozvěděl o rozhodnutí opatrovnického soudu, kterým mu byla posléze stanovena konkrétní výše výživného, nýbrž je třeba při řešení této otázky hodnotit okolnosti podstatné pro vznik, výši a trvání vyživovací povinnosti. Nadto poznamenala, že odvolací soud se při svých úvahách vůbec nezabýval otázkou případného nedbalostního zavinění obviněného, které tvoří u stíhaného činu zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák. druhou možnou alternativu. Závěrem dovolání navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci i rozsudek Okresního soudu v Olomouci, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby věc přikázal Okresnímu soudu v Olomouci k novému projednání a rozhodnutí. Obviněný R. Š. se k podanému dovolání do data konání neveřejného zasedání Nejvyššího soudu podle § 265h odst. 2 tr. ř. písemně nevyjádřil. III. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě. Poté se zaměřil na to, zda námitky uplatňované v dovolání lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. Nejvyšší soud poté shledal, že uplatněnými námitkami nejvyšší státní zástupkyně naplnila deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř., když namítala, že zjištěné jednání obviněného vykazovalo všechny zákonné znaky trestného činu zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák. Nejvyšší soud proto přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. napadené usnesení včetně řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné. Východiskem pro posouzení správnosti napadeného rozhodnutí bylo, zda jeho jednání, které bylo provedeným dokazováním soudy zjištěno, vykazuje znaky trestného činu zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák. či nikoliv. Trestného činu podle § 213 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo neplní, byť i z nedbalosti, svou zákonnou povinnost vyživovat nebo zaopatřovat jiného. Objektem tohoto trestného činu je nárok na výživu, pokud je založen na ustanovení zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších právních předpisů, a vztahuje se na vyživovací povinnost vyplývající přímo z tohoto zákona, aniž by se v běžných případech vyžadovalo její předchozí určení soudem. Trestní odpovědnost pachatele uvedeného trestného činu se odvíjí od jeho povinnosti vyživovat jiného podle příslušných ustanovení zákona č. 94/1963 Sb. Neplněním povinnosti vyživovat nebo zaopatřovat jiného se přitom rozumí zaviněné neplacen