7 Tdo 740/2025 — Nejvyšší soud

7 Tdo 740/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. i) tr.ř. Datum rozhodnutí:10. 9. 2025 Spisová značka:7 Tdo 740/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:7.TDO.740.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Důvody dovolání Dotčené předpisy:§ 265b odst. 1 písm. h,i) předpisu č. 141/1961 Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:21. 10. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 740/2025-799 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 10. 9. 2025 o dovolání obviněného L. J. podaném proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 4. 2025, sp. zn. 4 To 124/2025, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 63 T 74/2024 takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. J. odmítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 2. 2025, č. j. 63 T 74/2024-682, byl obviněný uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku, za který mu byl uložen podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 14 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1, § 84 a § 85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 25 měsíců za současného vyslovení dohledu. 2. Podle zjištění Okresního soudu v Ústí nad Labem vyjádřených ve výroku o vině se obviněný dopustil přečinu krádeže v podstatě tím, že společně s dalšími obviněnými po vzájemné předchozí domluvě dne 23. 10. 2022 v době od 9:00 do 14:30 hod. v XY ve třetím nadpodlaží panelového domu v rekonstrukci vnikli po vykopnutí uzamčených dveří do skladu, ze kterého odcizili různé nářadí a způsobili tak škodu odcizením věcí v celkové výši 44 820 Kč a škodu poškozením dveří v celkové výši 4 000 Kč. 3. O odvolání státní zástupkyně proti výroku o trestu v neprospěch obviněného rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 30. 4. 2025, č. j. 4 To 124/2025-732, tak, že rozsudek soudu prvního stupně zrušil ve výroku o způsobu výkonu trestu odnětí svobody, čímž mínil výrok o podmíněném odložení výkonu trestu odnětí svobody, a nově rozhodl tak, že obviněného podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil pro výkon trestu odnětí svobody do věznice s ostrahou. 4. Obviněný L. J. podal proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem dovolání s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) a i) tr. ř. Nesouhlasil s uložením nepodmíněného trestu odnětí svobody. Namítl, že odvolací soud nesprávně vyhodnotil podmínky stanovené v ustanovení § 55 odst. 2 tr. zákoníku a s poukazem na jeho předchozí odsouzení mu uložil nepodmíněný trest odnětí svobody. Přitom okolnost jeho odsouzení v posledních třech letech byla podmínkou pro právní kvalifikaci skutku podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, odvolací soud k ní však zároveň přihlédl při úvaze o druhu a výši trestu. Obviněný vyjádřil přesvědčení, že skutečnost, že byl v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán, automaticky nevylučuje možnost uložení výchovného trestu. Kromě toho nebylo vzato v úvahu, že od propuštění z předchozího výkonu trestu se chová řádně, pracuje, stará se o syna a žádné další trestné činnosti se nedopustil. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud v celém rozsahu zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. 5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání uvedl, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. nebyl naplněn, neboť i sám obviněný považoval jeho naplnění pouze za konsekvenci údajného naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Veškeré námitky dovolatele byly založeny na argumentaci zpochybňující přiměřenost uloženého trestu, přičemž takové výhrady nelze podle judikatury Nejvyššího soudu podřadit pod žádný z uvedených dovolacích důvodů. Námitka porušení zákazu dvojího přičítání sice formálně odpovídá dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., konkrétní argumentace dovolatele se však s podstatou tohoto důvodu míjí. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. 6. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle § 265d odst. 2 tr.ř., ve lhůtě a na místě podle § 265e odst. 1, 2 tr. ř. a s obsahovými náležitostmi podle § 265f odst. 1 tr. ř. 7. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. 8. Podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. 9. Námitka, že uložený trest je nepřiměřeně přísný, není podřaditelná pod uplatněný ani žádný jiný zákonný důvod dovolání. Judikatura Nejvyššího soudu, např. usnesení ze dne 1. 4. 2020, sp. zn. 7 Tdo 317/2020, publikované pod č. 7/2021 Sb. rozh. tr., při posuzování dovolacích námitek týkajících se výroku o trestu dlouhodobě vychází z rozhodnutí ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikovaného pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr., podle něhož námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze v dovolání uplatnit v zásadě jen v rámci zákonného důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 31 až § 34 tr. zák. (nyní § 39 až § 42 tr. zákoníku) a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu. Nejvyšší soud v tomto i v řadě dalších rozhodnutí vyložil, že akceptování námitek proti obecným kritériím pro ukládání trestů (byť se týkají hmotněprávního posouzení) jako podřaditelných pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. by odporovalo logice a systematice dovolacích důvodů [zejména s ohledem na speciální důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř.] a bezpochyby i samotnému úmyslu zákonodárce. 10. Výklad Nejvyššího soudu, že otázky přiměřenosti trestu nespadají pod žádný z důvodů dovolání podle trestního řádu, tedy ani pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., dlouhodobě respektuje ve své judikatuře i Ústavní soud, byť zároveň opakovaně zdůrazňuje ústavněprávní povahu zásady proporcionality trestních sankcí s tím, že dovolací řízení v trestním řízení se nevymyká z požadavků na ústavně konformní průběh soudního řízení včetně spravedlivosti jeho výsledku (srov. např. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Nutnost výjimečného zásahu dovolacího soudu v případech, kdy uložený trest je v tak příkrém rozporu s povahou a závažností trestného činu a s dalšími relevantními hledisky, že je neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe a představuje zásah do základního práva obviněného na soudní ochranu zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, opakovaně deklaroval i Nejvyšší soud (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 7 Tdo 410/2013). 11. Výše uvedené ovšem nic nemění na tom, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání nelze považovat za jakousi třetí instanci plného přezkumu, jež by měla činit vlastní závěry, ať už ohledně skutkových zjištění, nebo ohledně přiměřenosti uložených trestů. Dovolání je nutné odmítnout v případech, kdy se obviněný v zásadě pouze domáhá přiznání jiné váhy určitým okolnostem z hlediska jejich významu pro ukládání trestu a tuto argumentaci směřuje právě jen proti uvážení soudu provedenému v jeho zákonných mezích, do něhož Nejvyšší soud v řízení o dovolání nemůže zasahovat. 12. Obviněný především nevznesl a ani úspěšně vznést nemohl žádné námitky odpovídající dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. Obviněnému byl soudem prvního stupně