7 Tdo 933/2025 — Nejvyšší soud

7 Tdo 933/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:4. 11. 2025 Spisová značka:7 Tdo 933/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:7.TDO.933.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu Důvody dovolání Dotčené předpisy:§ 284 odst. 2, 3 tr. zákoníku § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:18. 11. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 933/2025-204 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl dne 4. 11. 2025 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného T. J. proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2025, sp. zn. 11 To 94/2025, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 3 T 138/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného T. J. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 12. 2. 2025, č. j. 3 T 138/2024-124, byl obviněný uznán vinným přečinem přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 2, 3 tr. zákoníku. Za uvedený přečin a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 16. 10. 2024, č. j. 3 T 100/2024-80, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2025, č. j. 10 To 4/2025-107, byl podle § 284 odst. 3, § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody na šestnáct měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a to za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku ve sbíhající se trestní věci. 2. Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný uvedeného přečinu dopustil tím, že po přesněji nezjištěnou dobu i v obci XY, soudní obvod Mělník, bez patřičného zákonného povolení u sebe v látkovém pouzdře v batohu přechovával výhradně pro svoji osobní potřebu tři plastové sáčky s uzavírací lištou a dva papírové obaly (psaníčka) obsahující sypkou látku nažloutlého a hnědého zbarvení vzhledem odpovídající psychotropní látce pervitin, které si opatřil za přesněji nezjištěných okolností, a to až do chvíle, než byly tyto dne 26. 8. 2024 kolem 23:35 hod. v obci XY, soudní obvod Mělník, u domu č. p. XY, zajištěny policejní hlídkou v souvislosti s osobní prohlídkou obviněného, která byla realizována v návaznosti na jeho dopadení a následnou eskortu na policejní služebnu poté, co před policejní hlídkou ujížděl na motocyklu, přičemž bylo zjištěno, že jde o 10,3625 g pervitinu, který obsahuje 7,7 g účinné látky metamfetamin, a to přesto, a smířen s tím, že metamfetamin, zvaný pervitin, náleží mezi psychotropní látky zařazené do seznamu II. podle Úmluvy o psychotropních látkách a uvedené v příloze č. 5 psychotropních látek k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, a že jde o psychotropní látku v takovém množství a kvalitě a že nedisponuje zákonným oprávněním s touto návykovou látkou jakkoliv nakládat. 3. Rozsudek soudu prvního stupně napadli obviněný a státní zástupce odvoláními. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 4. 2025, č. j. 11 To 94/2025-148, podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání státního zástupce zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu a znovu podle § 259 odst. 3 tr. ř. rozhodl tak, že obviněného podle, § 284 odst. 3, § 43 odst. 2tr. zákoníku odsoudil za výše uvedený přečin a sbíhající se přečin k souhrnnému trestu odnětí svobody na třicet měsíců, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou, a to za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku ve sbíhající se trestní věci. Současně obviněnému podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložil trest propadnutí věci a odvolání obviněného zamítl podle § 256 tr. ř. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Namítl, že mu byl již soudem prvního stupně uložen příliš přísný trest, a to zejména v kontextu nařízení výkonu dalších trestů odnětí svobody. Odvolací soud pak jeho trest ještě dále zpřísnil na třicet měsíců, což již obviněný vnímá jako zásadní nesprávné právní posouzení věci, navíc v situaci, kdy státní zástupce navrhoval ve svém odvolání trest toliko dvacet dva měsíců. Zpochybnil i hodnocení jeho osoby odvolacím soudem a soudům obou stupňů vytkl, že nevzaly dostatečně v úvahu jeho prohlášení viny. Je přesvědčen, že s ohledem na uvedené nemohl legitimně očekávat, že mu bude odvolacím soudem uložen takto přísný trest odnětí svobody na třicet měsíců. 5. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů, a to ve výroku o trestu, a aby věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. 6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného vyjádřil a konstatoval, že jeho námitky jsou zaměřeny výhradně proti nepřiměřenosti uloženého trestu. Tyto námitky neodpovídají ani uplatněnému, ani jinému dovolacímu důvodu a připomněl podmínky pro uplatnění dovolacích důvodů podle písmene h) a i), pokud se jedná o námitky proti uloženému trestu. Dále uvedl, že by Nejvyšší soud mohl k přezkumu výroku o trestu přikročit pouze z toho hlediska, že by byl uložený trest tak extrémně přísný, že by se jednalo o porušení ústavního principu proporcionality trestní represe a zásah do ústavně zaručeného práva ve smyslu čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, k čemuž dále odkázal i na související judikaturu. V nyní projednávané věci se o takovou situaci nejedná, neboť obviněnému byl uložen trest odnětí svobody v rámci trestní sazby a odvolací soud výrok o trestu náležitě odůvodnil. Taktéž má za to, že soud vzal do úvahy okolnosti činu, přitěžující okolnosti i hodnocení osoby obviněného, přičemž upozaděna nebyla ani skutečnost, že obviněný prohlásil svoji vinu. Samotné prohlášení viny obviněného však podle jeho názoru nebylo možné přeceňovat, neboť se týkalo jen toho, co nemohl popřít. 7. Závěrem státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiných důvodů, než jsou vyjmenovány v § 265b tr. ř. III. Přípustnost dovolání 8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. IV. Důvodnost dovolání 9. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 10. Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné v rámci tohoto dovolacího důvodu vytýkat výlučně vady hmotněprávní. V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. 11. Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Dovolání založené na tomto dovolacím důvodu tak lze opírat jen o námitky hmotněprávní povahy, nikoli o námitky skutkové. 12. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. 13. Je