7 Tdo 972/2024 — Nejvyšší soud

7 Tdo 972/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:27. 11. 2024 Spisová značka:7 Tdo 972/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:7.TDO.972.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Důvody dovolání Neoprávněné nakládání s osobními údaji Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. § 180 odst. 2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:17. 12. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 972/2024-940 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl dne 27. 11. 2024 v neveřejném zasedání o dovolání obviněné V. P. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 7. 2024, sp. zn. 11 To 202/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 3 T 102/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné V. P. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 8. 4. 2024, č. j. 3 T 102/2023-822, byla obviněná uznána vinnou přečinem neoprávněného nakládání s osobními údaji podle § 180 odst. 2 tr. zákoníku a odsouzena podle téhož ustanovení k trestu odnětí svobody na šest měsíců, jehož výkon jí byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1, § 82 odst. 3 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let s povinností podle jejích sil nahradit nemajetkovou újmu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě nemajetkové újmy. Uvedeným rozsudkem bylo rovněž rozhodnuto o vině a trestu obviněného J. M. 2. Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně spočíval uvedený přečin v tom, že v blíže nezjištěné době, nejpozději před dnem 15. 9. 2020, na blíže nezjištěném místě obviněný J. M. záměrně, s vědomím protiprávnosti svého jednání, navedl svoji dlouholetou známou – obviněnou, aby mu z informačního systému Oblastní nemocnice XY a. s., u níž byla toho času zaměstnána jako všeobecná zdravotní sestra na JIP neurologického oddělení, zjistila osobní a jiné citlivé údaje o příslušnících Policie ČR, Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje, Oddělení obecné kriminality SKPV XY E. P. (dříve S.) a D. P. a dále o státní zástupkyni Okresního státního zastupitelství v XY B. C., tedy o osobách, které působily jako orgány činné v trestním řízení v trestních věcech dotýkajících se obviněného J. M., přičemž v důsledku takového jednání obviněného J. M. se obviněná v několika případech v průběhu své zdravotní služby na JIP neurologického oddělení Oblastní nemocnice XY a. s., na adrese XY XY, XY, po zadání svého osobního přístupového hesla přihlásila do informačního systému Oblastní nemocnice XY a. s., (zvaného NIS) a jeho prostřednictvím bez zákonného důvodu nahlížela dne 15. 9. 2020 v době kolem 17:33 hod. do zdravotnické dokumentace E. P. (dříve S.), dne 27. 5. 2021 v době kolem 0:59 hod. a dne 8. 8. 2021 v době kolem 17:20 hod. do zdravotnické dokumentace B. C., a dne 10. 12. 2021 v době kolem 02:16 hod. a dne 12. 1. 2022 v době kolem 17:27 hod. do zdravotnické dokumentace D. P., přičemž zde zjišťovala osobní a jiné citlivé údaje k těmto osobám, které následně protiprávně sdělila obviněnému J. M. Přinejmenším jej informovala o datech narození uvedených osob, o místech jejich bydliště a také o skutečnosti, že E. P. v minulosti prodělala onkologické onemocnění, a tímto jednáním obviněná V. P. vědomě porušila povinnost mlčenlivosti, kterou jí ukládal jednak § 51 odst. 1, odst. 5 písm. a), b) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, ve znění pozdějších přepisů a jednak § 47 zákona č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů a o níž byla dříve opakovaně písemně poučena svým shora uvedeným zaměstnavatelem, když obviněný J. M. posléze takto získané osobní a jiné citlivé údaje o E. P. (dříve S.), D. P. a B. C. prostřednictvím internetu zveřejnil v příspěvcích na svém volně přístupném facebookovém profilu s označením „H. M.“, a také je zmínil v několika svých podáních adresovaných různým subjektům, čímž došlo k citelnému zásahu do práv a oprávněných zájmů nejméně E. P. (dříve S.) a D. P., neboť zejména zveřejněním informace o onkologickém onemocnění E. P. a dále data narození jmenovaných příslušníků Policie ČR, obce, kde tito policisté bydlí, a to ve spojení s fotografií jejich obličeje a s údajem o jejich pracovní pozici a policejním útvaru, v němž tito policisté působí, na facebookovém profilu „H. M.“ byli jmenovaní policisté vystaveni reálnému riziku, že s takovými informacemi budou obeznámeny závadové osoby, s nimiž přicházejí do styku v rámci výkonu působnosti orgánu činného v trestním řízení, a že tyto informace budou následně závadovými osobami zneužity k tomu, že na E. P. (dříve S.) a D. P. bude činěn nátlak při výkonu jejich pravomoci úřední osoby, anebo že dojde k ohrožení jejich života, zdraví a majetku či k ohrožení života, zdraví a majetku jejich rodinných příslušníků ze strany těchto závadových osob. 3. Rozsudek soudu prvního stupně napadli oba obvinění odvoláními, která Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 30. 7. 2024, č. j. 11 To 202/2024-872, podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení soudu druhého stupně podala obviněná prostřednictvím obhájce dovolání, které opřela o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Zdůraznila, že jediným důkazem o její vině je záznam o nahlédnutí do dokumentace poškozených z jejího účtu. Má za to, že existují pochybnosti, zda do systému z tohoto účtu v dané době skutečně přistupovala ona, neboť se na oddělení mohl nacházet kdokoliv. Neexistuje žádný přímý důkaz o tom, že by tyto informace předala obviněnému J. M. Naopak z výpovědi obviněného vyplývá, že od ní žádné informace o zdravotním stavu nepřevzal. I s poukazem na judikaturu je přesvědčena, že v jejím případě nelze hovořit o uceleném řetězci nepřímých důkazů, když byl zjištěn jediný, který však umožňuje více verzí skutkového děje, než je ta, kterou uzavřely soudy. Dále zdůraznila, že během řízení doložila, že všechny údaje o poškozených, které měla předat obviněnému, jsou veřejně přístupné, a tudíž se k nim obviněný mohl dostat i jiným způsobem. K tomu obviněná připojila odkaz na profil na sociální síti poškozené E. P. spolu s fotografiemi z tohoto profilu a též odkaz na bakalářskou a diplomovou práci poškozeného D. P. a poukázala i na veřejně dostupné informace o rodině tohoto poškozeného. Podobně i k poškozené B. C. obviněná odkázala na její diplomovou a rigorózní práci, kde bylo uvedeno jako místo zpracování XY. Poznamenala, že se informace o poškozených daly získat i z trestního spisu. Navíc má za to, že zveřejnění informace o bydlišti poškozených uvedením obce, není natolik vážnou újmou na jejich právech. Informaci o rakovinovém onemocnění poškozené E. P. bylo možné zjistit i z jiných zdrojů, přičemž obviněný J. M. mohl její zdravotní stav zjistit i díky svým zdravotnickým zkušenostem, např. pokud ji potkal na poště. S ohledem na uvedené je přesvědčena, že se daly všechny dotčené informace o poškozených zjistit i z jiných zdrojů než jen ze zdravotnické dokumentace. Kromě toho namítla, že soud prvního stupně opomenul provést zásadní důkazní prostředek, a to zdravotnickou dokumentaci poškozených. Má za to, že nalézací soud pochybil, když tento důkaz neprovedl, a navíc o něm ani řádně nerozhodl. Tento důkaz přitom měl sloužit ke zjištění, zda se skutečně předmětné informace ve zdravotnické dokumentaci poškozených nacházely. 5. Závěrem obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů v částech, které se jí týkají, stejně jako další rozhodnutí na tato zrušená rozhodnutí obsahově navazující a aby přikázal věc soudům nižších stupňů k novému projednání a rozhodnutí, případně aby sám rozhodl tak, že ji zprostí obžaloby. 6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání vyjádřil a k prvnímu bodu dovolání obviněné konstatoval, že jím je fakticky namítáno porušení zásady in dubio pro reo. S poukazem na judikaturu stran této zásady však zdůraznil, že takto postavené námitky nejsou s to uplatněný dovolací důvod naplnit, přičemž v nyní projednávaném případě ani porušení této zásady neshledává, když soudy o vině obviněné neměly pochybnosti. K námitce obviněné stran nedůvodně neprovedených důkazů pak konstatoval, že tuto lze pod uplatněný dovolací důvod podřadit. K tomu zrekapituloval průběh hlavního líčení s tím, že obhájce obviněné sice tyto důkazy navrhl, avšak poté, co poškození nedali souhlas s vyžádáním své zdravotnické dokumentace, již zaměřil pozornost na jiné důkazy a neměl návrhy na doplnění dokazování. Má za to, že obhajoba tímto postupem od uvedeného důkazního návrhu upustila, neboť jej již dále nenavrhovala. Zdů