7 Tdo 990/2022 — Nejvyšší soud

7 Tdo 990/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:23. 11. 2022 Spisová značka:7 Tdo 990/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:7.TDO.990.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dovolání Poučovací povinnost Těžké ublížení na zdraví Výtržnictví Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. § 145 odst. 1 tr. zákoníku § 358 odst. 1 tr. zákoníku § 2 odst. 13 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:1. 2. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 990/2022-338 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 11. 2022 o dovolání obviněného J. P., nar. XY v XY, státního občana Slovenské republiky, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 6. 2022, sp. zn. 3 To 101/2022, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 1 T 11/2022, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. P., odmítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 11. 4. 2022, č. j. 1 T 11/2022-265, byl obviněný J. P., uznán vinným pokusem zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 145 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku a byl za to odsouzen podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v délce 3 let, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let. Obviněnému byl dále podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, a to věci (nože) konkrétně specifikované ve výrokové části citovaného rozhodnutí. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody a nemajetkové újmy. 2. Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedených trestných činů jednáním spočívajícím v tom, že dne 19. 6. 2021 v době kolem 00:00 hod., v areálu objektu hradu nad ulici XY v XY, okres Blansko, jako účastník firemního večírku společnosti G. P., v prostoru nádvoří hradu z dosud blíže nezjištěného důvodu, za přítomnosti nejméně dalších 7 lidí, nečekaně nožem zaútočil na poškozeného L. N., dalšího účastníka firemní akce, sedícího u stolu naproti němu, kterého svým kapesním nožem, délky 19 cm s čepelí v délce 8,5 cm, horizontálně vedeným řezem říznul v oblasti krku, čímž mu způsobil řeznou ránu na zevní straně krku vlevo o hloubce cca 1,5 mm a délce 18 cm vedoucí ve směru od trnových výběžků krční páteře až dopředu k přednímu okraji kývače hlavy s přerušením drobné žilky o průměru do 1,5 mm, přičemž uvedené zranění si vyžádalo okamžité lékařské ošetření s nutností sešití rány (14 stehů) s následnou hospitalizací v Nemocnici XY do 21. 6. 2021 a poškozeného podstatně omezovalo v obvyklém způsobu života bolestivostí v místě poranění, omezenou hybností krku a ztíženou osobní hygienou po dobu nejméně 2 týdnů, přičemž v oblasti krku, kam řezná rána směřovala, jsou důležité orgány, jedná se o velké cévy, nervy a průdušnice, které se nachází v hloubce 1,5 až 2,5 cm, tudíž existovalo významné riziko způsobení poranění velkých krčních cév poškozeného L. N., čímž mohlo dojít k velké ztrátě krve, vzniku vzduchové embolie s možnými fatálními následky, při poranění průdušnice by hrozilo riziko aspirace krve až s těžkým narušením dýchání, k čemuž však shodou okolností nedošlo, přestože popsaného jednání se dopustil ve stavu středně těžké opilosti, do níž se uvedl předchozím požitím alkoholický nápojů, projevujícího se poruchou koordinace pohybů, poruchou odhadu vzdálenosti, což ve svém důsledku zvyšovalo riziko vzniku vážného až smrtelného zranění poškozeného L. N. 3. Zmíněný rozsudek napadl obviněný odvoláním, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 22. 6. 2022, č. j. 3 To 101/2022-291, podle § 256 tr. ř. zamítl. 4. Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť měl za to, že rozhodná skutková zjištění jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech a ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. 5. Podstatu jeho dovolání tvořily jednak námitky, jejichž prostřednictvím tvrdil, že důkazy provedené u hlavního líčení konaného dne 11. 4. 2022 trpí procesní vadou, proto se jedná o důkazy procesně nepoužitelné, jelikož nebyl na počátku ani v průběhu tohoto úkonu (na rozdíl od prvního hlavního líčení konaného dne 23. 3. 2022) poučen ve smyslu § 2 odst. 13 tr. ř. a § 33 odst. 5 věta první tr. ř. o jeho právech, čímž mu nebyla dána možnost jejich plnohodnotného uplatnění. Takové poučení je nutné ve všech stádiích trestního řízení, jedná se o zcela zásadní povinnost soudu, kterou nelze bagatelizovat tvrzením, že měl obhájce, jak to učinil odvolací soud, jenž se se shodnou námitkou neztotožnil a uvedl, že se nejedná o takové porušení práva obviněného, které by mělo vést ke zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně. 6. Druhá část argumentace, kterou obviněný podřadil pod alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jež je naplněna, pokud ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, se týkala jeho nesouhlasu se zjištěným skutkovým stavem, neboť ten nebyl zjištěn bez důvodných pochybností, a to konkrétně pokud jde o vznik zranění poškozeného. Samotný poškozený si vznik řezného zranění na krku nepamatoval, svědkyně H. B. popsala, že těsně před zraněním poškozeného viděla obviněného, jak se natáhl k poškozenému rukou, ve které však neviděla nůž. Další svědci přítomní v místě události vznik poranění poškozeného neviděli, pouze uváděli, že po zjištění zranění poškozeného spatřili nůž v ruce obviněného. Pokud tedy nůž v ruce obviněného svědkyně H. B. neviděla, pak nebyl bez důvodných pochybností zjištěn skutkový stav věci tak, jak vyžaduje ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř., a to zejména okamžik vzniku poranění poškozeného na krku a způsob vzniku tohoto zranění. Svědecké výpovědi jsou navíc v rozporu i v tak zásadní skutečnosti, jako je odebrání nože z ruky obviněného. Naopak zcela zásadní svědectví poskytl svědek Z. C., který vypověděl, že nůž se před vznikem zranění poškozeného nacházel na stole, kde k němu měl jak obviněný, tak poškozený rovnocenný přístup. Znalkyně MUDr. Svatava Duchaňová potom nevyloučila jako možnost vzniku zranění poškozeného sebepoškození, byť s malou mírou pravděpodobnosti s ohledem na individuální pohyblivost osob. V rámci hlavního líčení provedený důkaz předložený obviněným, konkrétně 6 fotografií zobrazujících simulaci sebepoškození nožem, pak dokládá naprostou snadnost zasažení trnových výběžků na zadní straně krku. Ze soudně lékařské praxe se jeví jako velmi výjimečné, že by v případě úmyslu pachatele způsobit řezné poranění poškozenému, kdy tyto osoby sedí naproti sobě, tomuto pachatel způsobil řeznou ránu o délce 18 cm řezu po celé jeho délce s pouhou hloubkou 1,5 mm. Taková hloubka poranění zasahující pouze do podkoží naopak svědčí pro demonstrativní sebepoškození. Obviněný také poukázal na těžkou opilost poškozeného, a tudíž i možnost, že si ve skutečnosti nechtěl tak rozsáhlé zranění způsobit, a vliv této intoxikace na jeho motivaci, pohyblivost i koordinaci. 7. Za popsané důkazní situace, která neumožnila soudu zjistit skutkový stav, o němž by nebyly důvodné pochybnosti, obviněný navrhl vypracování znaleckého posudku či odborného vyjádření z odvětví daktyloskopie týkající se předmětného nože s cílem zjistit, zda se na jeho střence nachází daktyloskopické stopy rukou či prstů poškozeného. Případné daktyloskopické stopy poškozeného na noži by s jistotou znamenaly, že poškozený držel nůž v době vzniku jeho zranění. Navrhované odborné zkoumání se nabízelo i z toho důvodu, že na střenkách nože byly kromě DNA obviněného identifikované i DNA stopy dalších osob. Vzhledem k tomu, že tvrzení znalkyně MUDr. Svatavy Duchaňové se dostalo do rozporu s předloženými fotografiemi, obviněný navrhl také provedení důkazu v podobě vyšetřovacího pokusu, který mohl prokázat (či vyvrátit), že ke vzniku zranění poškozeného nemohlo dojít útokem ze strany obviněného, neboť ten měří 167 cm a mezi ním a poškozeným byl v době vzniku zranění poškozeného masivní dřevěný stůl o šířce 65 cm. Je tak krajně nepravděpodobné, až hraničící s jistotou, že by obviněný dosáhl na trnový výběžek páteře poškozeného pohybem popsaným svědkyní H. B. K uvedenému návrhu se okresní soud ani soud odvolací nevyjádřily. 8. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Brně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému