7 Tz 45/2025 — Nejvyšší soud

7 Tz 45/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:3. 2. 2026 Spisová značka:7 Tz 45/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:7.TZ.45.2025.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Nutná obhajoba Trestní příkaz Dotčené předpisy:§ 36 odst. 1 písm. b) předpisu č. 141/1961 Sb. § 314e odst. 7 písm. a) předpisu č. 141/1961 Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:26. 3. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tz 45/2025-87 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Mazáka a soudců JUDr. Radka Doležela a JUDr. Romana Vicherka, Ph.D., projednal v neveřejném zasedání dne 3. 2. 2026 stížnost pro porušení zákona podanou ministryní spravedlnosti ve prospěch obviněného M. K. proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Tachově ze dne 16. 9. 2022, sp. zn. 1 T 117/2022, a rozhodl takto: Podle § 268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Tachově ze dne 16. 9. 2022, sp. zn. 1 T 117/2022, byl porušen zákon v ustanoveních § 36 odst. 1 písm. b) tr. ř. a § 314e odst. 7 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněného M. K. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. se tento trestní příkaz Okresního soudu v Tachově zrušuje. Zrušují se také další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Tachově přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: 1. Trestním příkazem Okresního soudu v Tachově ze dne 16. 9. 2022, č. j. 1 T 117/2022-44, který nabyl právní moci dne 22. 2. 2023, byl obviněný M. K. uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu dvaceti měsíců a podle § 67 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 50 denních sazeb s tím, že výše denní sazby činila 200 Kč, tedy k peněžitému trestu v celkové výši 10 000 Kč. Podle § 68 odst. 5 tr. zákoníku mu bylo povoleno zaplatit peněžitý trest ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně s tím, že pokud nezaplatí dílčí splátku včas, výhoda splátek odpadá. Dále mu byl podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v délce dvou let. 2. Jako přečin ohrožení pod vlivem návykové látky posoudil Okresní soud v Tachově skutek, který podle jeho zjištění spočíval v tom, že obviněný dne 7. 7. 2022 kolem 12:20 hodin po silnici z XY do XY, okres XY, a zpět, po předchozím vědomém požití psychotropní látky metamfetamin (pervitin) v době, kdy měl v krvi metamfetamin o toxické koncentraci 230 ng/ml a jeho metabolit amfetamin, řídil osobní motorové vozidlo tovární zn. Škoda Fabia, přestože není držitelem řidičského oprávnění a nebyl schopen bezpečně a s jistotou ovládat řízení vozidla, přičemž metamfetamin neboli pervitin je psychotropní látka zařazená do seznamu psychotropních látek uvedeného v příloze č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, ve znění pozdějších předpisů. 3. Ministryně spravedlnosti podala proti citovanému trestnímu příkazu dne 2. 12. 2025 u Nejvyššího soudu ve prospěch obviněného stížnost pro porušení zákona. Uvedla, že obviněný M. K. byl rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 1. 12. 2011, č. j. 31 Nc 1208/2011-52, omezen ve způsobilosti k právním úkonům. Následně mělo být toto omezení prodlužováno ve stejném rozsahu. V rozhodné době byl v právní moci rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 31. 7. 2019, č. j. 19 P a Nc 11/2019, jímž bylo prodlouženo omezení svéprávnosti obviněného na dobu pěti let. Následně došlo rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 20. 6. 2025, č. j. 99 P 244/2012-550, k prodloužení omezení svéprávnosti o dalších pět let. 4. Navzdory výše uvedeným skutečnostem rozhodl Okresní soud v Tachově dne 16. 9. 2022 trestním příkazem, který byl dne 2. 1. 2023 společně s návrhem na potrestání doručen obviněnému. Informaci, že obviněný je omezen ve svéprávnosti, se samosoudkyně rozhodující ve věci dozvěděla téhož dne od opatrovnice obviněného B. K. a tato informace byla ověřena lustrací v centrální evidenci obyvatel a následně dotazem u Okresního soudu Plzeň-město. Přesto dala samosoudkyně dne 30. 1. 2023 pokyn k tomu, aby byl návrh na potrestání a trestní příkaz doručen i opatrovnici obviněného, k čemuž došlo 13. 2. 2023. Trestní příkaz nabyl právní moci dne 22. 2. 2023. 5. Ministryně spravedlnosti odkázala na ustanovení § 32 tr. ř., § 36 odst. 1 písm. b) tr. ř., § 314b odst. 1 tr. ř. a § 314e odst. 1, odst. 7 písm. a) tr. ř. a namítla, že v této trestní věci došlo k závažnému pochybení spočívajícímu v tom, že navzdory okolnosti, že obviněný byl v době spáchání trestného činu a po celou dobu trestního řízení omezen ve svéprávnosti, bylo rozhodnuto trestním příkazem. Za další závažné pochybení považovala to, že i když zde byl dán důvod nutné obhajoby, obviněný po celou dobu trestního řízení neměl obhájce. 6. Ministryně spravedlnosti proto Nejvyššímu soudu navrhla, aby podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil vytýkané porušení zákona, ke kterému došlo v ustanovení § 36 odst. 1 písm. b) tr. ř. a § 314e odst. 7 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněného, dále aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený trestní příkaz včetně dalších obsahově navazujících rozhodnutí a podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Tachově věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. 7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření uvedl, že je podle něj podaná stížnost pro porušení zákona důvodná a ztotožnil se s návrhem ministryně spravedlnosti, jak by měl Nejvyšší soud ve věci rozhodnout. 8. Obviněný se ke stížnosti pro porušení zákona vyjádřil prostřednictvím ustanoveného obhájce tak, že souhlasí s důvody v ní uvedenými i s návrhem na rozhodnutí Nejvyššího soudu. 9. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. napadený trestní příkaz i předcházející řízení a shledal, že zákon byl porušen. 10. Podle § 36 odst. 1 písm. b) tr. ř. obviněný musí mít obhájce už v přípravném řízení, je-li jeho svéprávnost omezena. Podle § 314e odst. 1 tr. ř. samosoudce může bez projednání věci v hlavním líčení vydat trestní příkaz, jestliže skutkový stav je spolehlivě prokázán opatřenými důkazy, a to i ve zjednodušeném řízení konaném po zkráceném přípravném řízení. Podle § 314e odst. 7 písm. a) tr. ř. trestní příkaz nelze vydat v řízení proti osobě, jejíž svéprávnost je omezena. 11. Z obsahu předloženého spisového materiálu vyplynulo, že obviněný M. K. byl rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 1. 12. 2011, č. j. 31 Nc 1208/2011-52, omezen ve způsobilosti k právním úkonům tak, že je schopen nakládat pouze s finanční částkou do výše 250 Kč týdně a ostatních právních úkonů není schopen. Následně byl rozsudkem Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 3. 3. 2016, č. j. 6 P 171/2014-219, který nabyl právní moci dne 27. 4. 2016, omezen ve svéprávnosti ve stručnosti tak, že není schopen právních jednání nad rámec běžných záležitostí každodenního života (toto omezení bylo v rozsudku dále specifikováno), a to na dobu tří let od právní moci tohoto rozhodnutí. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 31. 7. 2019, č. j. 99 P 244/2012-337, který nabyl právní moci dne 12. 9. 2019, bylo omezení svéprávnosti obviněného prodlouženo na dobu pěti let od právní moci rozsudku, přičemž o dalších pět let bylo toto omezení prodlouženo rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 20. 6. 2025, č. j. 99 P 244/2012-550, jenž nabyl právní moci dne 20. 8. 2025. 12. Vzhledem k tomu, že svéprávnost obviněného byla v době vydání napadeného trestního příkazu omezena, došlo k porušení § 314e odst. 7 písm. a) tr. ř. Trestní věc obviněného měla být vzhledem k omezení jeho svéprávnosti projednána v hlavním líčení. Dále je zřejmé, že byl v případě obviněného dán důvod nutné obhajoby uvedený v § 36 odst. 1 písm. b) tr. ř. Soud však v rozporu s ustanovením § 36 odst. 1 písm. b) tr. ř. neučinil úkony potřebné ke zvolení, případně ustanovení obhájce obviněnému, čímž vážným způsobem zasáhl do jeho práva na obhajobu. Napadeným trestním příkazem tak byl v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanoveních § 314e odst. 7 písm. a) tr. ř. a § 36 odst. 1 písm. b) tr. ř. 13. Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil zjištěné porušení zákona, podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil jak napadený trestní příkaz, tak i všechna další obsahově navazující rozhodnutí, pokud zrušením napadeného trestního příkazu pozbyla podkladu, a podle § 27