7 Tz 5/2023 – Nejvyšší soud

7 Tz 5/2023-1784 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedy JUDr. Radka Doležela a soudců JUDr. Josefa Mazáka a JUDr. Romana Vicherka, Ph.D., projednal v neveřejném zasedání konaném dne 21. 3. 2023 stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti v neprospěch obviněného 1. E. D., nar. XY v XY, trvale bytem XY, a v neprospěch obviněné právnické osoby 2. N. V.-k. d., IČ: XY, se sídlem XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2022, sp. zn. 7 To 69/2022, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 1 T 10/2021, a rozhodl takto: Podle § 268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2022, sp. zn. 7 To 69/2022, byl porušen zákon v ustanovení § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v řízení předcházejícím byl usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. 1 T 10/2021, porušen zákon v ustanovení § 188 odst. 1 písm. e) tr. ř. a § 191 odst. 1 tr. ř., a to ve prospěch obviněného E. D. a obviněné právnické osoby N. V.-k. d. Odůvodnění: 1. Státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 podal dne 26. 1. 2021 pod sp. zn. 2 ZT 222/2020 u Obvodního soudu pro Prahu 5 obžalobu na obviněného E. D. a obviněnou právnickou osobu N. V.-k. d., pro skutek u obou obviněných kvalifikovaný jako zločin založení, podpory a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka podle § 403 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku (spáchané v jednočinném souběhu). Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 11. 3. 2021, sp. zn. 1 T 10/2021, byla podle § 188 odst. 1 písm. e) tr. ř. věc vrácena státnímu zástupci k došetření. Státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 toto usnesení napadl stížností, která byla usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2021, sp. zn. 7 To 165/2021, podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta jako nedůvodná. 2. Státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 opětovně podal dne 1. 10. 2021 na obviněného E. D. a obviněnou právnickou osobu N. V.-k. d., u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 2 ZT 222/2020 novou obžalobu pro skutek u obou obviněných kvalifikovaný jako zločin založení, podpory a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka podle § 403 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku (spáchané v jednočinném souběhu). 3. Uvedených trestných činů se měli obvinění dopustit jednáním spočívajícím v tom, že (zkráceně) obviněný E. D. jako jednatel a ředitel společnosti N. V.-k. d., v rámci činnosti společnosti a v její prospěch, a tím i podle § 8 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) t. o. p. o. i obchodní společnost N. V.-k. d., rozhodli o výrobě, objednávce, koupi a následném prodeji věcí zobrazujících zejména válečné zločince A. Hitlera, R. Heydricha, K. H. Franka, J. Goebbelse, H. von Göringa, H. Himmlera, R. Hesse, E. Rommela, E. von Mansteina, A. Eichmana a J. Mengeleho, tedy osoby, které rozhodly o realizaci nebo se aktivně podílely na uskutečňování zejména politických a válečných zájmů a cílů nacionálněsocialistického politického režimu v Německu v období tzv. Třetí říše v letech 1933 až 1945, včetně nastolení a udržování tzv. Protektorátu Čechy a Morava v letech 1939 až 1945, čímž podle mezinárodního práva spáchaly zločiny proti míru, válečné zločiny a zločiny proti lidskosti, jakož i o publikaci a prodeji redakčně neupravených a odborně nekomentovaných knižních děl, jež adorují nebo relativizují nacionální socialismus, nacionálněsocialistický politický režim v Německu v období tzv. Třetí říše v letech 1933 až 1945, jakož i osobu A. Hitlera, jejichž autory jsou A. Hitler, J. Goebbels, H. Hoffmann a D. Irving, které byly v období nejméně od 20. 1. 2017 do 8. 6. 2020 nabízeny a prodávány veřejnosti prostřednictvím e-shopu a webových stránek „XY“ a v kamenné prodejně v Praze na XY. Jednalo se o věci konkrétně specifikované v obžalobě (hrnky, trička, popelníky, kalendáře a reprodukce kreseb na plátně s podobiznami některých ze jmenovaných osob), přičemž hodnota uvedených prodaných předmětů celkem činila 1 120 932,60 Kč, a dále o nezjištěný počet knižních publikací (uvedených v obžalobě). Publikace a prodej shora popsaných předmětů vzbudil výrazné znepokojení, pohoršení a odpor veřejnosti, přitom obvinění museli být nejméně srozuměni s tím, že touto činností, zejména vydáváním a prodejem, především uvedených knižních publikací bez jakékoliv vědecké a odborně-historické korekce, uváděli ve známost, resp. šířili ideologii nacionálního socialismu a popularizovali osoby, které spáchaly zločiny proti míru, válečné zločiny a zločiny proti lidskosti, a tyto zločiny tím relativizovali, a současně i ideově podporovali členy, příznivce a sympatizanty soudobého neonacistického a neofašistického hnutí působícího v České republice a reprezentovaného subjekty a uskupeními Radikální obrození, Národní a sociální fronta, Kuratorium 2017/ Národní fašistická akce a Národní obroda a utvrzovali je v jejich přesvědčení a názorech. 4. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 30. 11. 2021, č. j. 1 T 10/2021-1719, byla podle § 188 odst. 1 písm. e) tr. ř. věc opětovně vrácena státnímu zástupci k došetření. V odůvodnění tohoto usnesení obvodní soud dospěl k závěru, že státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 nesplnil pokyny uložené mu v usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 11. 3. 2021, sp. zn. 1 T 10/2021, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2021, sp. zn. 7 To 165/2021. 5. Toto rozhodnutí napadl státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 stížností, kterou Městský soud v Praze usnesením ze dne 9. 3. 2022, č. j. 7 To 69/2022-1743, podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou zamítl. 6. Ministr spravedlnosti podal dne 10. 1. 2023 u Nejvyššího soudu v neprospěch obviněného E. D. a v neprospěch obviněné právnické osoby N. V.-k. d., stížnost pro porušení zákona. Měl za to, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2022, sp. zn. 7 To 69/2022, byl porušen zákon v ustanoveních § 134 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. a § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v řízení mu předcházejícím v ustanoveních § 134 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř., § 188 odst. 1 písm. e) tr. ř. a § 191 odst. 1 tr. ř. ve prospěch obou obviněných. 7. Na úvod připomněl relevantní právní úpravu a citoval znění ustanovení § 403 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, § 134 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř., § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř., § 188 odst. 1 písm. e) tr. ř. a § 191 odst. 1 tr. ř. Připomněl také související judikaturu a právní literaturu. Citoval z odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. Tzn 12/94, (publikovaného pod č. 1/1996 Sb. rozh. tr.), týkajícího se problematiky požadavků soudů na došetření věci. V této souvislosti poukázal na shodné závěry vyplývající z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 4. 7. 2001, sp. zn. 3 Tz 83/2001, a citoval komentář k § 191 tr. ř. (viz DRAŠTÍK, A., FENYK, J. a kol. Trestní řád: Komentář. Wolters Kluwer. Dostupné v Systému ASPI), s tím, že obdobné závěry obsahuje i starší komentář k § 191 tr. ř. (ŠÁMAL, P. a kol.: Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 2502 až 2505). 8. Ministr spravedlnosti měl za to, že usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 30. 11. 2021, č. j. 1 T 10/2021-1719, potažmo usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2022, č. j. 7 To 69/2022-1743, nesplňují náležitosti usnesení podle § 191 odst. 1 tr. ř. Uvedl, že rozhodnutí Nejvyššího soudu v této věci bude mít judikaturní význam, neboť z okolností dané věci je zjevné, že, co se náležitostí usnesení soudu podle § 191 odst. 1 tr. ř. týče, není v praxi stále zcela jasno. Za pomoci formulací z citované právní teorie konstatoval, že tato usnesení nesplňují náležitosti usnesení podle citovaného ustanovení, neboť v jejich odůvodněních soudy nekonkretizovaly způsob odstranění či napravení údajných vad, neuvedly, zda je požadované objasnění věci uskutečnitelné dostupnými prostředky, nestanovily, jak konkrétně mají orgány činné v přípravném řízení při odstraňování těchto vad postupovat, neurčily, jakými důkazními prostředky je namístě věc objasnit a jaké další procesní úkony mají být provedeny a konečně se nevyjádřily k možnému vyústění došetření věci. Chybějící náležitosti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. 1 T 10/2021, specifikované v § 191 odst. 1 tr. ř., vyvolávají též pochybnosti o splnění požadavků na jeho řádný obsah podle § 134 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. Obdobné pochybnosti platí i pro usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2022, sp. zn. 7 To 69/2022. V tomto světle se obě zmíněná rozhodnutí jeví jako v zásadě nepřezkoumatelná. 9. Z obžaloby ze dne 29. 9. 2021, sp. zn. 2 ZT 222/2020, pak bylo zřejmé, že podle státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 tam popsané jednání naplňuje