8 Tdo 102/2013 — Nejvyšší soud

8 Tdo 102/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:20. 2. 2013 Spisová značka:8 Tdo 102/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:8.TDO.102.2013.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Pomluva Dotčené předpisy:§ 206 odst. 1,2 tr. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:12. 4. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 102/2013-27U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. února 2013 o dovolání obviněného M. J., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 8. 2012, sp. zn. 7 To 153/2012, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 80 T 43/2011, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. J. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 21. 5. 2012, sp. zn. 80 T 43/2011, byl obviněný M. J. uznán vinným přečinem pomluvy podle § 184 odst. 1, 2 tr. zákoníku a odsouzen podle § 184 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 1 měsíce, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 12 měsíců. Tento rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním směřujícím proti výroku o vině i trestu. Z podnětu odvolání obviněného byl rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 8. 2012, sp. zn. 7 To 153/2012, podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušen v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 písm. a) tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný byl při dílčí změně skutkových zjištění uznán vinným trestným činem pomluvy podle § 206 odst. 1, 2 trestního zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“), a odsouzen podle § 206 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na tři týdny, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmínečně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku. V dalším byl obviněný podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn návrhu na potrestání Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku sp. zn. ZK 197/2011 pro dílčí útok pokračujícího přečinu pomluvy podle § 184 odst. 1 tr. zákoníku. Podle skutkových zjištění odvolacího soudu se obviněný označeného pokračujícího trestného činu pomluvy podle § 206 odst. 1, 2 tr. zák. dopustil tím, že 1) dne 17. 2. 2009 v objektu Obecního úřadu H. na zasedání Zastupitelstva obce H., které bylo zároveň vysíláno přímým přenosem a poté i ze záznamu v obecní kabelové televizi, k osobě S. R. mj. uvedl, že je schizofrenik, 2) dne 1. 6. 2009 umístil na webové stránky v diskusi s názvem Arogance moci ze strany představitelů obce příspěvek, v němž se vyjadřuje o S. R. ve znění „Skoro rok upozorňuji představitele obce na nedovolené podnikání „podnikatele“, který podniká v rozporu se zákonem o ochraně zvířat proti týrání 312/2008 Sb., kdy nevlastní Řád ochrany zvířat ani povolení obce (podnikání je souč. v rozporu s dobrými mravy)“, dále „ačkoli se mi podařilo vloni zachránit týraného Rysa ostrovida z klece, kde předtím utýral Pumu a v minulosti se podařilo zachránit i jiné živočichy, jako např. kajmana, pštrosa atp., je jeho podnikání nadále pod shovívavým dohledem Obecního úřadu“. Není od věci dodat, že výše uvedené rozhodnutí odvolacího soudu bylo již jeho druhým rozhodnutím v dané věci. V předchozím řízení totiž Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 7. 2. 2012 k odvolání obviněného podle § 258 odst. 1 písm. b), c), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 1. 11. 2011, sp. zn. 80 T 43/2011, v jeho odsuzující části a podle § 259 odst. 1 tr. ř. věc v rozsahu zrušení vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 11. 1. 2013, sp. zn. 80 T 43/2011, bylo rozhodnuto tak, že podle § 368 tr. ř. za použití čl. IV odst. 1 písm. b) amnestie prezidenta republiky ze dne 1. 1. 2013 je obviněný účasten amnestie a promíjí se mu uložený podmíněně odložený trest odnětí svobody. Důsledkem tohoto rozhodnutí také je, že se na něj hledí, jako by odsouzen nebyl (čl. IV odst. 3 amnestie prezidenta republiky). Obviněný M. J. podal proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 8. 2012, sp. zn. 7 To 153/2012, prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání směřující proti výroku o vině i trestu. Odkázal v něm na dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Ke skutku popsanému pod bodem 1) výroku o vině napadeného rozhodnutí konkrétně namítl, že nemá právní ani medicínské vzdělání a není schopen rozlišit, zda podivné chování poškozeného je pouze podivínství či se již jedná o psychickou poruchu. Jestliže by se jednalo o psychickou či duševní poruchu, nebylo by na tom nic urážlivého. Obviněný proto nesouhlasil s tím, že údaj, který o jiném sdělil, je nepravdivý a že je způsobilý značnou měrou ohrozit vážnost poškozeného u spoluobčanů, což jsou podmínky, aby se mohlo jednat o trestný čin. Jestliže poškozený nebyl lékařsky vyšetřen, nelze totiž tvrdit, že schizofrenií nebo obdobnou nemocí netrpí. Předmětný údaj je tedy sice ověřitelný, ověřen však nebyl, když soud neprovedl důkaz znaleckým posudkem z oboru psychologie na osobu poškozeného. Jestliže soud uzavřel, že poškozený není osobou duševně nemocnou, pak tento závěr vyslovil bez patřičného odůvodnění, a je proto nepřezkoumatelný. Obviněný ve svém dovolání brojil i proti tomu, že přepis z jednání zastupitelstva obce se neshoduje s původním záznamem, a vytkl, že soud se spokojil pouze s konstatováním, že přepis byl již v přípravném řízení porovnáván policií a není o jeho spolehlivosti pochyb. Tento záznam však dodal poškozený a mohl být pozměněn. Obec H. neměla záznam poškozenému vydat, a to s ohledem na ochranu osobních údajů dovolatele. O tom vypovídá přípis JUDr. J. N. z Úřadu na ochranu osobních údajů (dále jen „Úřad“), kde jsou veškerá pochybení obce označena. Z toho dovolatel vyvozoval, že celý přepis je jako důkaz nepoužitelný, neboť nedal souhlas se zveřejněním svého osobního projevu. Tvrdil, že zveřejnění záznamů z jednání zastupitelstev nesmí porušovat práva osob na ochranu osobních údajů, tedy včetně jmen a příjmení či jakékoliv jiné identifikace subjektu. Tento svůj právní názor podepřel odkazy na několik stanovisek Úřadu a uzavřel, že obec měla v záznamu z jednání zastupitelstva anonymizovat údaje, které by vedly k identifikaci poškozeného. Jestliže tak neučinila, jedná se o správní delikt, za který nemůže být trestán obviněný. Ohledně skutku pod bodem 2) výroku o vině napadeného rozhodnutí dovolatel předně zpochybnil závěr krajského soudu, že poškozený neměl povinnost mít zpracovaný řád ochrany zvířat. S poukazem na jím označená ustanovení zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOZT“), vyvozoval, že výše uvedený závěr soudů je nesprávný. Obviněný dále namítal s odkazem na zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, že poškozený nemá potřebnou kvalifikaci pro provozování živnosti „Obchod se zvířaty určenými pro zájmové chovy“ a že touto kvalifikací nedisponuje ani odpovědný zástupce E. P., resp. H. Navíc oprávnění zaniklo již 28. 12. 2000, obviněný se proto důvodně podivoval nad tím, na základě jakého právního titulu poškozený legálně podniká. Na základě výše uvedeného měl dovolatel za to, že jeho vyřčené otázky byly zcela legitimní a nemohl jimi z podstaty věci způsobit poškozenému jakoukoliv újmu. Odvolací soud se těmito námitkami vůbec nezabýval. Shledal, že zde byly nade vší pochybnost prokázány skutky dovolatele a tím i naplněny znaky skutkové podstaty trestného činu pomluvy, ale vůbec se nezabýval tím, zda šlo skutečně o nepravdivý údaj, v důsledku čehož se jedná o rozhodnutí nepřezkoumatelné. K výroku o „utýrání pumy“ obviněný uvedl, že tohoto dojmu nabyl z průběhu celého chovu tohoto zvířete. Zvíře bylo chováno v prostorách asi 2 x 3 m. Již samotný tento fakt dostačuje k utvoření závěru o týraném zvířeti, a to ve smyslu § 4 odst. 1 písm. c) bod 3 ZOZT, podle něhož se za týrání považuje z jiných než zdravotních důvodů omezovat bez nutnosti svobodu pohybu nutnou pro zvíře určitého druhu, pokud by omezování způsobilo utrpení zvířete. Podle § 4 odst. 1 písm. k) tohoto zákona se za týrání považuje i chování zvířat v nevhodných podmínkách nebo tak, aby si sama nebo vzájemně způsobovala utrpení, či podle § 4 odst. 1 písm. v) citovaného zákona je týráním zvířat i jejich chování způsobem nebo v prostorech, které jsou v rozporu se zvláštními právními předpisy. Dále podle §