8 Tdo 1047/2024 – Nejvyšší soud

8 Tdo 1047/2024-1049 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 1. 2025 o dovolání obviněného M. Š., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Pardubice, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 6. 2024, sp. zn. 5 To 106/2024, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 15 T 147/2020, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. Š. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 13. 2. 2024, sp. zn. 15 T 147/2020, byl obviněný M. Š. (dále též jen „obviněný“, popř. „dovolatel“) uznán vinným zločinem týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku. Za tento zločin a za sbíhající se pokus přečinu podvodu podle § 21 odst. 1, § 209 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 30. 10. 2023, č. j. 15 T 75/2023-365, který nabyl ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 1. 2024, č. j. 4 To 409/2023-416, právní moci dne 22. 1. 2024, byl odsouzen podle § 198 odst. 2, § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 50 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 30. 10. 2023, č. j. 15 T 75/2023-365, jakož i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený AAAAA (pseudonym) odkázán se svým nárokem na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně obviněný podal odvolání směřující proti výroku o vině i trestu. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 6. 2024, sp. zn. 5 To 106/2024, byl podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušen ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo při nezměněném výroku o vině a výroku o náhradě škody znovu rozhodnuto tak, že obviněný byl odsouzen za zločin, jímž byl uznán vinným rozsudkem soudu prvního stupně, a za sbíhající se pokus přečinu podvodu podle § 21 odst. 1, § 209 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 30. 10. 2023, č. j. 15 T 75/2023-365, který nabyl ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 1. 2024, č. j. 4 To 409/2023-416, právní moci dne 22. 1. 2024, podle § 198 odst. 2, § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 40 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 30. 10. 2023, č. j. 15 T 75/2023-365, jakož i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. 3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný zločinu týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku dopustil tím, že od přesně nezjištěné doby, nejméně však od roku 2012 do 11. 9. 2019, ve společně obývané domácnosti, na přesně nezjištěné adrese v XY, dále na adrese XY, dále na adrese XY, a dále na adrese XY, již užíval se svou družkou J. S., a jejich dětmi, s četností několikrát za měsíc křičel na nevlastního syna, poškozeného AAAAA, opakovaně mu nadával vulgárními výrazy, dále když nesplnil zadaný úkol nebo jej doma přistihl, že se ve spánku pomočil, tak jej zbil několika ranami rukou, opaskem, vařečkou nebo bičem na koně, bil jej po hlavě, přes hýždě, záda nebo stehna, čímž mu způsobil v několika případech pohmožděniny, nejméně v jednom případě, když se poškozený během spánku pomočil, tak jej obviněný v koupelně sprchoval studenou vodou, a dále nejméně v jednom případě poškozeného potrestal za noční pomočení klečením na podlaze s předpaženýma rukama zatíženými knihami až do večerních hodin, ač věděl a byl srozuměn s tím, že poškozený takové zacházení pociťoval jako psychické a fyzické útrapy a jako těžké příkoří, přičemž obviněný svým chováním a výchovným postojem, ve kterém dominovala slovní i fyzická agrese, negativně ovlivnil psychosociální vývoj poškozeného, u kterého se tak v důsledku jednání obviněného rozvinul syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte. 4. Pro úplnost je třeba uvést, že soudy se věcí obviněného nezabývaly poprvé. Rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 23. 11. 2021, č. j. 15 T 147/2020-57, byl obviněný uznán vinným zločinem týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku a odsouzen k trestu odnětí svobody na 4 léta, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a v dalším bylo rozhodnuto o nároku poškozeného AAAAA na nemajetkovou újmu v penězích. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 6. 2022, č. j. 5 To 34/2022-607, byl rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. zrušen v celém rozsahu a podle § 259 odst. 1 tr. ř. věc vrácena soudu prvního stupně. Po zrušení a přikázání věci soudu prvního stupně bylo rozhodováno tak, jak bylo rekapitulováno v úvodu tohoto usnesení. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 6. 2024, sp. zn. 5 To 106/2024, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, v němž odkázal na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h), l) a m) tr. ř. Vytkl tak, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a ve vztahu k těmto rozhodným skutkovým okolnostem nebyly nedůvodně provedeny navrhované důkazy, že napadený rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, že v rozsudku odvolacího soudu chybí výrok o tom, jak tento soud rozhodl o odvolání obviněného proti výroku o vině, a konečně že na základě odvolání proti výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně nebyl tento výrok zrušen, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí a zároveň byly v předcházejícím řízení dány důvody pro podání dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. 6. Ve vztahu k důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. dovolatel mínil, že v rozsudku odvolacího soudu chybí výrok o tom, jak odvolací soud rozhodl o jeho odvolání proti výroku o vině. Má-li odvolací soud za to, že odvolání obviněného proti některému z napadených výroků není důvodné, nemůže postupovat jinak, než že takové odvolání samostatným výrokem zamítne podle § 256 tr. ř. Pakliže odvolací soud na základě jeho odvolání zrušil rozsudek soudu prvního stupně toliko ve výroku o trestu a ve věci sám rozhodl „při nezměněném výroku o vině a o náhradě škody“, postupoval v rozporu s trestním řádem a v rozsudku odvolacího soudu chybí výrok o tom, jak bylo o odvolání obviněného proti výroku o vině rozhodnuto. 7. V souvislosti s dovolacím důvodem uvedeným v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný namítl, že nelze dospět k závěru o jeho vině, pokud jsou zde důvodné pochybnosti o skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění znaků zločinu týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným. Ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů měl především skutkové zjištění, že týral poškozeného způsobem popsaným ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně a také, že se tak dělo v době od roku 2012 do 11. 9. 2019. K těmto skutkovým zjištěním soud prvního stupně dospěl na základě výpovědi svědků J. C., M. C., K. P., A. K. a I. J., přičemž předložil vlastní hodnocení významu jejich výpovědí. Vzhledem k tomu, že byl odsouzen pro spáchání zločinu podle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, jsou pro naplnění znaků daného trestného činu rozhodná nejen ta skutková zjištění, na nichž lze postavit závěr, zda poškozeného týral, nýbrž i ta skutková zjištění, na jejichž základě lze dovodit, že se tak dělo po delší dobu. Rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění znaku „dlouhodobosti“ jsou však podle obviněného ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, tj. s výpověďmi shora jmenovaných svědků, z nichž ani jeden nežil s ním a poškozeným ve společné domácnosti. 8. Vytkl, že soud prvního stupně dospěl k rozhodným skutkovým zjištěním určujícím pro naplnění znaků trestného činu, která jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, tj. ve zjevném rozporu se zprávami základní školy XY a Základní školy XY, XY, jakož i ve zjevném rozporu se zprávou pedagogicko-psychologické porady Karlovy Vary a výpovědí některých svědků (viz výše). Podle názoru obviněného si tedy soud prvního stupně zvolil toliko některé důkazy a na základě jejich nekritického hodnocení dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním rozhodným pro naplnění znaků trestného činu dle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, i kd