8 Tdo 1049/2023 — Nejvyšší soud

8 Tdo 1049/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:29. 11. 2023 Spisová značka:8 Tdo 1049/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:8.TDO.1049.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Hodnocení důkazů Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání Srozumění Úmysl nepřímý Dotčené předpisy:§ 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku § 15 odst. 1b,2 tr. zákoníku § 2 odst. 5,6 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:6. 3. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 1049/2023-597USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 11. 2023 o dovolání obviněného Z. D., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 5. 2023, sp. zn. 5 To 413/2022, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 7 T 78/2021, takto: Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 5. 2023, sp. zn. 5 To 413/2022, a rozsudek Okresního soudu v Mostě ze dne 25. 8. 2022, sp. zn. 7 T 78/2021. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují současně také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se přikazuje Okresnímu soudu v Mostě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 25. 8. 2022, č. j. 7 T 78/2021-523, byl obviněný Z. D. (dále též jen „obviněný“, popř. „dovolatel“) uznán vinným v bodě 1) přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a v bodech 2)–37) přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Za to byl podle § 337 odst. 1, § 43 odst. 1 a § 67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému peněžitému trestu v počtu 80 denních sazeb v částce 375 Kč, tedy celkem 30 000 Kč. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 18 měsíců. 2. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání směřující proti výroku o vině a trestu. Totéž učinil státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, a to v neprospěch obviněného, se zaměřením na výrok o trestu. Obě podaná odvolání byla usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 5. 2023, č. j. 5 To 413/2022-560, podle § 256 tr. ř. zamítnuta jako nedůvodná. 3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný dopustil shora označených přečinů tím, že ačkoliv si byl vědom toho, že mu byla rozhodnutím vedoucího Územního odboru Most, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, ve věcech kázeňských, č. MO-27/2017 ze dne 26. 6. 2017, které osobně převzal dne 28. 6. 2017 a které nabylo právní moci dne 4. 12. 2017 ve spojení s rozhodnutím ředitele Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, č. j. KRPU 143127-59/ČJ-2017-0400KR-PK, ze dne 29. 11. 2017, uložena mimo jiné sankce zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 6 měsíců, přičemž v době od 12. 12. 2017 do 20. 8. 2020 došlo k přerušení sankce z důvodu podání správní žaloby u Krajského soudu v Ústí nad Labem, který podanou žalobu rozsudkem ze dne 4. 8. 2020, č. j. 15 A 320/2017-123, zamítl, kdy tento rozsudek byl doručen právnímu zástupci obviněného dne 21. 8. 2020, tak 1) dne 11. 12. 2017 v době od 18:35 hod. do 19:45 hod. řídil na trase Praha – XY, během které ujel 112 km, služební motorové vozidlo tov. zn. Škoda Octavia, reg. značka XY, 2)–37) v období od 22. 8. 2020 do 3. 11. 2020 v celkem 36 případech řídil služební motorová vozidla, obě tov. zn. Škoda Octavia, první reg. zn. XY [v bodech 2)–32)], druhé reg. zn. XY [v bodech 33)–37)], ve 29 bodech výroku je specifikován čas jízdy, trasa (mezi XY na straně jedné a Prahou, Ústím nad Labem, Libercem, XY nebo XY na straně druhé) a počet ujetých km, v bodech 4), 8), 9), 13), 15), 20) a 27) je pouze uvedeno místo a čas, kde bylo služební vozidlo řízené obviněným zaznamenáno. 4. Pro úplnost je vhodné uvést, že soudy nižších stupňů nerozhodovaly ve věci obviněného Z. D. poprvé. Nejprve byl Okresním soudem v Mostě vydán trestní příkaz ze dne 27. 10. 2021, č. j. 7 T 78/2021-446, jehož výrok o vině i trestu byl zcela shodný jako u výše citovaného rozsudku soudu prvního stupně č. j. 7 T 78/2021-523. Odporem podaným obviněným byl trestní příkaz zrušen a ve věci bylo nařízeno hlavní líčení. Prvním rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 25. 4. 2022, č. j. 7 T 78/2021-498, byl obviněný podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 30. 9. 2021, č. j. 1 KZV 38/2021-80, neboť v žalobním návrhu popsané skutky nejsou trestnými činy. K odvolání státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem byl usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 6. 2022, sp. zn. 5 To 196/2022, napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušen v celém rozsahu a podle § 259 odst. 1 tr. ř. byla věc vrácena soudu prvního stupně. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 5. 2023, sp. zn. 5 To 413/2022, podal obviněný prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání, ve kterém odkázal na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. 6. Dovolatel vznesl nejprve výhrady proti závěrům soudů ohledně skutku v bodě 1). Zopakoval, že o rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje ze dne 29. 11. 2017, č. j. KRPU-14312759/ČJ-2017-0400KR-PK, se dozvěděl od svého právního zástupce Mgr. Václava Strouhala současně s informací, že proti tomuto rozhodnutí byla podána správní žaloba. S obhájcem byl předem dohodnut, že v případě negativního rozhodnutí správního orgánu bude tato žaloba bezodkladně podána. Soudy však vycházely z ničím neprokázané premisy, že obviněný věděl o tom, že mu byl rozhodnutím správního orgánu o odvolání pravomocně uložen zákaz řízení, a od této skutečnosti pak dovodily jeho údajnou absenci aktivity ve vztahu ke zjištění, zda byla správní žaloba ve věci opravdu podána. Jediný důkaz, který mohl potvrdit, případně vyvrátit, uvedené spekulace soudů, byl výslech Mgr. Václava Strouhala, který ale ve věci nebyl připuštěn. Dovolatel se pozastavil také nad stanoviskem obou soudů, že to měl být ve všech případech on, kdo měl aktivně zjišťovat stav věci. Taková hypotéza nekoresponduje s žádným důkazem provedeným v této věci ani s právní úpravou zastoupení a stavovskými předpisy. Zastoupenému totiž není žádným právním předpisem uložena povinnost aktivně ve věci jednat místo svého zástupce. Obviněný poukázal i na čl. 9 odst. 1 usnesení předsednictva České advokátní komory č. 1/1997 ze dne 31. 10. 1996, podle něhož je advokát povinen klienta řádně informovat. Z toho je zřejmé, na čí straně je v dané situaci povinnost aktivně konat. Vzhledem k tomu, že to byl výlučně Mgr. Václav Strouhal, kterému bylo doručováno rozhodnutí o odvolání ve správní věci, lze skutkové zjištění o tom, kdy a jak informoval dovolatele o výsledku odvolacího řízení, prokázat pouze výslechy obou zúčastněných. Nezbytnost výslechu bývalého obhájce plyne i z existence dalších důkazů svědčících o jeho laxní komunikaci. Ostatně z tohoto důvodu advokát odmítl na počátku řízení vypovídat, nicméně v návaznosti na uplynutí promlčecí doby jeho kárné odpovědnosti by již byl ochoten jako svědek vypovědět. Obviněný proto vyjádřil názor, že ve věci nelze dovozovat nepřímý úmysl, pokud se neubezpečil, zda byla správní žaloba podána, nebylo-li prokázáno, že o pravomocném zákazu řízení před podáním správní žaloby skutečně věděl. 7. Obdobná situace panuje i ve vztahu k dílčím útokům po právní moci rozhodnutí o zamítnutí správní žaloby, tj. útokům v bodech 2) až 37). Soudy opět vycházely z ničím nepodložené premisy, že i v případě zastoupení advokátem to má být klient, kdo bude ve věci aktivní a sám bude zjišťovat, zda již bylo o správní žalobě rozhodnuto či nikoliv. Taková povinnost ovšem neplyne z žádného právního předpisu. Nadto bylo zjištěno, že dovolatel byl informován, že řízení o správní žalobě může trvat i roky, přičemž existovala dohoda mezi ním a jeho obhájcem, že ten jej bude o výsledku předmětného řízení informovat. Obviněný tak v době jednotlivých jízd automobilem neměl informaci o tom, že by došlo k doručení rozhodnutí o správní žalobě, a tudíž měl za to, že dosud nebylo učiněno. Zákon mu přitom jakožto zastoupenému neukládá povinnost zjišťovat stav řízení o správní žalobě, když je naopak povi