8 Tdo 1077/2025 — Nejvyšší soud

8 Tdo 1077/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:10. 12. 2025 Spisová značka:8 Tdo 1077/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:8.TDO.1077.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Hodnocení důkazů Neoprávněný zásah do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru Úmysl Úmysl nepřímý Dotčené předpisy:§ 208 odst. 1 tr. zákoníku § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku § 2 odst. 5,6 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:14. 1. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 1077/2025-153 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 12. 2025 o dovolání obviněného J. K., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2025, sp. zn. 7 To 109/2025, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 3 T 54/2024, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. K. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 14. 1. 2025, sp. zn. 3 T 54/2024, byl obviněný J. K. (dále též jen „obviněný“ nebo také „dovolatel“) shledán vinným přečinem neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle § 208 odst. 1 tr. zákoníku, za což byl podle § 208 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 12 měsíců. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byli poškození P. H., M. K., J. M., J. Š., J. U. a P. U. se svým nárokem na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání směřující proti výroku o vině a tím i všem na něj navazujícím výrokům. Městský soud v Praze usnesením ze dne 28. 5. 2025, sp. zn. 7 To 109/2025, podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl. 3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný přečinu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle § 208 odst. 1 tr. zákoníku dopustil tím, že nejméně od 16. 4. 2024, kdy byl jednatelkou společnosti Bythos, s. r. o., Ing. arch. Barborou Kuželovou seznámen s obsahem rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7, č. j. 8 C 44/2022-31, do 29. 8. 2024 užíval byt č. 16 v 5. podlaží domu v Praze XY, XY, jehož spoluvlastníky jsou P. H., M. K., J. M., J. Š., J. U. a P. U., přestože byl přinejmenším srozuměn s tím, že mu předmětným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 pod č. j. 8 C 44/2022-31 ze dne 24. 8. 2022, který nabyl právní moci dne 9. 11. 2022, byla uložena povinnost vyklidit a předat tento byt spoluvlastníkům bytu do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku, což do současné doby neučinil, a to i přes výzvy spoluvlastníků domu. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2025, sp. zn. 7 To 109/2025, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, v němž odkázal na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Namítl, že rozhodná skutková zjištění jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech a ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 5. Konkrétně vytkl, že soudy dostatečně nezohlednily jeho obhajobu a z důkazů vyvodily nesprávné závěry zejména s ohledem na otázku subjektivní stránky trestného činu. Přečin neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle § 208 odst. 1 tr. zákoníku je trestným činem úmyslným. V daném případě však nebylo jednoznačně prokázáno, že obviněný věděl, že byt užívá protiprávně. Rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 24. 8. 2022, č. j. 8 C 44/2022-31, mu doručeno nebylo, jak uvedl již u soudu prvního stupně, nevěděl ani o tom, že tamější soud proběhl, rozsudek byl vydán pro zmeškání. V řízení pak nebylo prokázáno, že byl tento rozsudek do jeho schránky doručen a že měl možnost se s ním seznámit. Soudy v této věci měly podle obviněného zjistit, zda mohl daný rozsudek nabýt právní moci, přičemž pokud ne, nemohla uplynout ani lhůta k vyklizení nemovitosti. Zdůraznil, že ani podle rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 3. 3. 2005, sp. zn. II. ÚS 413/04, nelze do uplynutí doby určené rozhodnutím soudu k vyklizení nemovitosti řešit věc prostředky trestního práva. Ostatně právě z důvodu pochybností o doručení rozhodnutí soud prvního stupně upravil dobu, od níž se měl dopouštět trestné činnosti, na dobu, kdy mu podle tvrzení Barbory Kuželové tato rozsudek přečetla na chodbě, a tím jej s ním seznámila. Při tomto svém závěru však soudy nedostály požadavkům § 2 odst. 6 tr. zákoníku, když tvrzení Barbory Kuželové nebylo potvrzeno dalšími svědky (M. Š., J. T., R. V.). Zasahující policisté a hasiči pak nebyli vyslechnuti vůbec. 6. Obviněný zdůraznil, že mu nic čteno nebylo a není zjevné, proč si soudy z několika protichůdných tvrzení vybraly zrovna ta, která si vybraly. Podle jeho názoru není logické, že by mu svědkyně rozsudek četla, namísto toho, aby mu jej předala, a proč by si nechávala rozsudek dopředu vytisknout, když měly být dveře bytu hasiči otevírány kvůli údajnému šíření mrtvolného zápachu a podezření na to, že zemřel. I kdyby mu byl rozsudek předčítán, pak dovolatel předpokládal, že by si toho vzhledem k situaci, kdy mu hasiči společně s policisty vyrazili dveře, s ohledem na jeho věk a zdravotní stav ani nevšiml nebo tomu nevěnoval pozornost. Že o rozhodnutí o vyklizení nemovitosti nevěděl, podle jeho názoru vypovídá i to, že s ním bylo až do roku 2025 ze strany Bythos, s. r. o., jednáno jako s nájemníkem, platil nájem a současně dostával pravidelně roční vyúčtování služeb i s předpisem záloh na další rok (tedy i na rok 2024 a 2025), neměl proto důvod se domnívat, že by nájemní vztah již netrval. 7. Dovolatel též mínil, že měl být vypracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, aby bylo posouzeno, jestli byl v době otevření dveří schopen vnímat a chápat, stejně tak měl znalec prozkoumat jeho ovládací a rozpoznávací schopnosti v době údajného páchání trestného činu. Ve prospěch opatření tohoto důkazu nasvědčovalo sdělení svědkyně Barbory Kuželové, že poté, co nereagoval na bušení na dveře, které byly vyraženy bezpečnostními složkami, měl přijít nahý ke dveřím. 8. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 a § 265l odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2025, sp. zn. 7 To 109/2025, jakož i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 14. 1. 2025, sp. zn. 3 T 54/2024, a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 7 k novému projednání a rozhodnutí. 9. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve vyjádření k dovolání obviněného po připomenutí, že dovolací soud není obecnou třetí přezkumnou instancí, předně konstatoval, že obviněný požadavky obsahových náležitostí mimořádného opravného prostředku v podstatné většině své argumentace nenaplnil. Neupřesnil totiž, kterou z alternativ dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatňoval, když jeho obecné výtky, že soudy dostatečně nezohlednily jeho obhajobu, vyvodily z důkazů nesprávné závěry a nějaká skutečnost nebyla prokázána jednoznačně či zůstala neprokázaná zcela, nejsou podřaditelné pod žádnou variantu tohoto důvodu dovolání, ovšem ani pod žádný jiný dovolací důvod. Jestli pak obviněný vycházel ze skutkových zjištění stran doručení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 24. 8. 2022, č. j. 8 C 44/2022-31, mýlil se v tvrzení o neprokázání doručení opisu tohoto rozsudku do schránky obviněného. Toto skutkové zjištění naopak prokázáno bylo, jak vyplývá i z odůvodnění rozsudku prvoinstančního soudu. Poukaz dovolatele na nález Ústavního soudu ze dne 3. 3. 2005, sp. zn. II. ÚS 413/04, není podle státního zástupce na nyní posuzovanou věc aplikovatelný. V době, která je dovolateli kladena za vinu, žádné civilní řízení o žalobě pronajímatele na vyklizení bývalého nájemce vedeno nebylo. Hodlal-li dovolatel uplatnit v této souvislosti námitku užití zásady ultima ratio, přičemž ani to nelze jednoznačně potvrdit, nelze o její opodstatněnosti toliko na podkladě odkazu na uvedené rozhodnutí Ústavního soudu uvažovat. 10. Pokud dovolatel brojil proti skutkovému zjištění ohledně této skutečnosti a v návaznosti na to odmítal prokázání své vědomosti o protiprávním užívání bytu, státní zástupce upozornil, že nejde o rozhodné skutkové zjištění učiněné soudem prvního stupně, které by bylo určující pro naplnění znaků přečinu neoprávněného zás