8 Tdo 1093/2024 – Nejvyšší soud

8 Tdo 1093/2024-1411 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 1. 2025 o dovolání obviněného J. H., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Oráčov, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 6. 2024, sp. zn. 10 To 37/2024, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 97 T 16/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. H. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 2. 2024, sp. zn. 97 T 16/2023, byl obviněný J. H. (dále též jen „obviněný“ nebo také „dovolatel“) shledán vinným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 3 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku spáchaným dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 3 tr. zákoníku, přečinem výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem zneužití dítěte k výrobě pornografie podle § 193 odst. 1 tr. zákoníku. Za tyto trestné činy byl podle § 185 odst. 4, § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na 12 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci, a to věcí konkretizovaných ve výroku tohoto rozsudku. Podle § 99 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku mu bylo uloženo též ochranné léčení sexuologické ústavní formou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost na náhradě nemajetkové újmy za způsobené duševní útrapy zaplatit poškozené AAAAA (pseudonym), nar. XY, částku 200 000 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla tato poškozená odkázána se zbytkem nároku na náhradu nemajetkové újmy a s nárokem na náhradu majetkové škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Proti tomuto rozsudku podali odvolání obviněný a poškozená AAAAA. Odvolání obviněného směřovalo proti výroku o vině, jakož i všem na něj navazujícím výrokům, poškozená podaným odvoláním brojila proti výroku o jí přiznané náhradě nemajetkové újmy v penězích. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 6. 2024, sp. zn. 10 To 37/2024, byl podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. k odvolání obviněného napadený rozsudek zrušen ve výroku o vině zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 3 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku spáchaným dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku pod bodem 1) a přečinem zneužití dítěte k výrobě pornografie podle § 193 odst. 1 tr. zákoníku pod bodem 4) a v důsledku toho v celém výroku o trestu a ve výrocích, jimiž bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích poškozené AAAAA. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný byl uznán vinným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a přečinem zneužití dítěte k výrobě pornografie podle § 193 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen za tyto trestné činy a za přečin výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 3 tr. zákoníku a přečin výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 1 tr. zákoníku, ohledně nichž zůstal napadený rozsudek pod body 2) a 3) nezměněn, podle § 185 odst. 3, § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na 10 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to věcí specifikovaných ve výroku rozsudku. Podle § 99 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku mu bylo rovněž uloženo ochranné léčení sexuologické ústavní formou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě nemajetkové újmy za způsobené duševní útrapy poškozené AAAAA, nar. XY, částku 200 000 Kč a podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla tato poškozená odkázána se zbytkem svého uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy a s nárokem na náhradu majetkové škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Jinak zůstal napadený rozsudek nedotčen. Podle § 256 tr. ř. bylo odvolání poškozené zamítnuto. II. Dovolání a vyjádření k němu 3. Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 6. 2024, sp. zn. 10 To 37/2024, podal obviněný J. H. prostřednictvím obhájce dovolání v rozsahu odpovídajícím výlučně výroku o trestu, v němž odkázal na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. i), j) tr. ř. Ve vztahu k důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. vytkl, že mu byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo že mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jím označený důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. j) tr. ř. spatřoval v tom, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Slovním vymezením důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. j) tr. ř. tak obviněný ve skutečnosti uplatnil důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. 4. Dovolatel ve vztahu k jím uplatněnému důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. vytkl, že rozhodnutí odvolacího soudu, který při změně právní kvalifikace skutku pod bodem 1) rozsudku soudu prvního stupně v jeho prospěch, je co do uloženého trestu nepředvídatelné a překvapivé a že jím došlo k porušení zákazu reformace in peius zakotvené v § 264 odst. 2 tr. ř. V této souvislosti zdůraznil, že soud prvního stupně mu ukládal sice přísnější trest, ale v dolní čtvrtině zákonné trestní sazby, odvolací soud mu sice uložil trest mírnější, ale v horní čtvrtině zákonné trestní sazby. 5. Obviněný také vytkl, že soudy hodnotily jednu a tutéž okolnost, tedy znalecká zjištění o jeho sexuální deviaci a jejím dopadu na zmenšenou příčetnost, odlišně. Soud prvního stupně zohlednil sexuální deviaci při rozhodování o trestu a z kontextu vyplývá, že tato okolnost vedla k uložení mírnějšího trestu. Odvolací soud ale uzavřel, že závažnou sexuální deviaci obviněného a její dopady na zmenšenou příčetnost nelze vnímat jako okolnost polehčující, ale naopak zvyšující nebezpečnost jeho osoby, čímž se podle dovolatele odchýlil od hodnocení soudu prvního stupně, aniž by ve veřejném zasedání provedl znovu důkaz znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, sexuologie a z odvětví klinické psychologie, ve smyslu § 263 odst. 7 tr. ř. Toto odlišné hodnocení odvolacího soudu má vliv na posouzení výměry trestu a případných polehčujících a přitěžujících okolností, což je otázkou hmotněprávního posouzení a také existence důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. 6. Obviněný navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 2. 2024, sp. zn. 97 16/2023, i rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 6. 2024, sp. zn. 10 To 37/2024, a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí (bez bližší specifikace). 7. V souladu s § 265h odst. 2 tr. ř. se k podanému dovolání písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Po stručné rekapitulaci obsahu mimořádného opravného prostředku shrnul, že obviněný podaným dovoláním, opřeným o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. h), i) tr. ř., brojí proti výroku o trestu odnětí svobody. Ten je podle něj nesprávný, neboť došlo k chybnému vyhodnocení polehčující okolnosti s ohledem na porušení § 263 odst. 7 tr. ř., eventuálně byla porušena zásada zákazu reformace in peius a trest je nepředvídatelný a překvapivý. 8. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je však podle státního zástupce možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, potažmo jeho přiměřenosti, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 11 Tdo 530/2002). O to však v řešeném případě nejde, sám obviněný takové vady nenamítá. 9. Jinak platí, že výrok o trestu lze napadnout především prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., a to pouze pokud došlo k uložení takového druhu trestu, který zákon nepřipouští, anebo k uložení trestu ve výměře mimo trestní sazbu, stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. To však není v řešeném případě splněno, ostatně ani sám obviněný takovou vadu nenamítá. Je tedy zřejmé, že předmětné výtky týkající se trestu uplatnil obviněný mimo rámec zákonných dovolacích důvodů. 10. Zásah dovolacího soudu je v daném kontextu možný, jen pokud je napadeným rozhodnutím uložený trest trestem extrémně přísným, zjevně nespravedlivým a nepřiměřeným. To však v přezkoumávaném případě není. Relativní přísnost trestu je totiž odůvodněna zjištěnými okolnostmi a závažností spáchané tr