8 Tdo 1102/2008 — Nejvyšší soud

8 Tdo 1102/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 9. 2008 Spisová značka:8 Tdo 1102/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:8.TDO.1102.2008.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 1102/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud jako soud pro mládež projednal v neveřejném zasedání konaném dne 17. září 2008 dovolání obviněného mladistvého Š. P., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, soudu pro mládež, ze dne 21. 5. 2008, sp. zn. 12 Tmo 25/2008, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové, soudu pro mládež, pod sp. zn. 2 Tm 2/2008 a rozhodl t a k t o : Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se z r u š u j í usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, soudu pro mládež, ze dne 21. 5. 2008, sp. zn. 12 Tmo 25/2008, v části, v níž byl ponechán nedotčeným výrok o výchovném opatření, a rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové, soudu pro mládež, ze dne 26. 2. 2008, sp. zn. 2 Tm 2/2008, ve výroku o výchovném opatření. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se z r u š u j í také další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Hradci Králové, soudu pro mládež, p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové, soudu pro mládež, ze dne 26. 2. 2008, sp. zn. 2 Tm 2/2008, byl obviněný mladistvý (nadále mladistvý) Š. P. uznán vinným proviněním krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b) tr. zák. a odsouzen podle § 24 odst. 1 písm. a), § 26 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění pozdějších předpisů (nadále jen zákon č. 218/2003 Sb.), § 45 odst. 1, 2, § 45a odst. 1 tr. zák. k trestnímu opatření obecně prospěšných prací ve výměře 50 hodin. Podle § 15 odst. 1, odst. 2 písm. c), § 18 odst. 1 písm. e) zákona č. 218/2003 Sb. mu byla uložena výchovná povinnost spočívající v tom, aby v průběhu výkonu trestního opatření uhradil škodu, kterou svým jednáním způsobil, tak, jak je dále zavázán. V dalším bylo rozhodnuto o povinnosti mladistvého nahradit škodu poškozenému L. K. ve výši 600, Kč, T. D. ve výši 500,- Kč a A.V. ve výši 1.400,- Kč. Poškození L. F. a M. M. byli s návrhy na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních a na toto řízení byl odkázán se zbytkem svého nároku na náhradu škody i poškozený L. K. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se mladistvý Š. P. provinění krádeže dopustil tím, že dne 5. 8. 2007 v době od 01.15 hodin do 04.20 hodin v objektu l. H. v obci R., při konání H. H. p. odcizil jednak z neuzamčených stanů, jednak ze dvou uzamčených stanů po roztržení látky stanu věci a finanční hotovost, a to mikinu v hodnotě 400,- Kč, krátké kalhoty v hodnotě 200,- Kč a tričko v hodnotě 250,- Kč ku škodě L. K., tričko v hodnotě 350, Kč ku škodě M. M., šusťákovou bundu v hodnotě 250,- Kč, nabíječku k mobilnímu telefonu v hodnotě 70,- Kč ku škodě J. H., tričko v hodnotě 150,- Kč, látkovou bundu v hodnotě 400,- Kč, deodorant STR8 v hodnotě 25,- Kč, zavírací nůž v hodnotě 80,- Kč ku škodě T. D., mobilní telefon zn. Siemens MT50 včetně SIM karty v hodnotě 250,- Kč ku škodě L. F., finanční hotovost 1.400,- Kč ku škodě A. V. a dále svým jednáním způsobil poškozenému M. P. poškozením stanu škodu ve výši 500,- Kč. Rozsudek soudu prvního stupně napadl mladistvý odvoláním směřujícím proti výroku o vině, uložené výchovné povinnosti a povinnosti k náhradě škody poškozené A. V. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové, soudu pro mládež, ze dne 21. 5. 2008, sp. zn. 12 Tmo 25/2008, bylo odvolání mladistvého podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal mladistvý v zákonné lhůtě prostřednictvím obhájce dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o uložení výchovné povinnosti. Odkázal v něm na důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že rozhodnutí odvolacího soudu v jím napadené části spočívá na jiném nesprávném hmotně právním posouzení záležejícím v porušení ustanovení § 18 odst. 1 písm. e) zákona č. 218/2003 Sb. Dovolatel vytkl, že výchovná povinnost spočívající v tom, aby v průběhu výkonu trestního opatření uhradil škodu, kterou svým jednáním způsobil a jak k ní byl v rozsudku soudu prvního stupně zavázán, mu byla uložena v rozporu se zákonem. Nezpochybnil názor odvolacího soudu, že ustanovení § 18 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. umožňuje soudu, aby uložil i jiné výchovné povinnosti než ty, které jsou v něm výslovně upraveny. Nesouhlasil však s tím, že by toto ustanovení opravňovalo soud uložit kteroukoliv výchovnou povinnost, jež je v této zákonné normě výslovně uvedena, v podobě odchylné od zákonné úpravy. Podle § 18 odst. 1 písm. e) zákona č. 218/2003 Sb., který byl soudem prvního stupně aplikován a jehož aplikaci potvrdil odvolací soud jako správnou, lze mladistvému uložit výchovnou povinnost, aby nahradil podle svých sil škodu způsobenou proviněním anebo jinak přispěl k odstranění následku provinění. V rozsudku soudu prvního stupně je však tato výchovná povinnost stanovena v odchylné podobě, bez kritéria „podle svých sil“, čímž byl ve svých důsledcích postaven do mnohem nepříznivějšího právního postavení oproti tomu, které stanoví zákon. Dovozoval proto, že v dovoláním napadeném výroku o výchovné povinnosti došlo k porušení ustanovení § 18 odst. 1 písm. e) zákona č. 218/2003 Sb. a rozhodnutí odvolacího soudu tak spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení. Mladistvý navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu jakož i rozsudek soudu prvního stupně zrušil ve výroku o uložení výchovné povinnosti a aby soudu prvního stupně přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání mladistvého uvedl, že po věcné stránce považuje uplatněné námitky za důvodné. Aniž by řešil otázku, zda je soud při rozhodování o uložení výchovné povinnosti oprávněn modifikovat obsah některé z povinností, které jsou výslovně vymezeny v ustanovení § 18 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., konstatoval, že uložení povinnosti nahradit v průběhu výkonu trestního opatření škodu způsobenou proviněním jako povinnosti objektivní, nepodmíněné výdělkovými a majetkovými poměry mladistvého, nemůže vést k dosažení účelu zákona č. 218/2003 Sb. V předmětné věci navíc soud ve výroku o výchovné povinnosti na ustanovení § 18 odst. 1 písm. e) zákona č. 218/2003 Sb. výslovně odkázal a uložení výchovného povinnosti v podobě odlišné od tohoto ustanovení považoval tedy spíše za nedopatření soudu prvního stupně, které se odvolací soud následně snažil odůvodnit poukazem na demonstrativní charakter ustanovení § 18 odst. 1 citovaného zákona. Přesto však měl za to, že s ohledem na katalog dovolacích důvodů taxativně vypočtených v § 265b odst. 1 tr. ř. nelze tuto vadu cestou dovolání napravit. Upozornil na stávající praxi, podle níž není možné v rámci důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vytýkat uložení trestu nebo ochranného opatření, které zákon nepřipouští. Uložení nepřípustného trestu lze namítat s odkazem na § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., uložení nepřípustného ochranného opatření lze namítnout s odkazem na § 265b odst. 1 písm. j) tr. ř. Obdobně nelze podle něj v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítat ani uložení nepřípustné výchovné povinnosti podle zákona č. 218/2003 Sb. Poznamenal, že ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. bylo formulováno ještě před účinností zákona č. 218/2003 Sb. a neobsahuje žádný dovolací důvod, v jehož rámci by bylo možné vytýkat uložení nezákonného, resp. nepřípustného výchovného opatření. Výrok o uložení výchovné povinnosti přitom není součástí výroku o trestu, resp. trestním opatřením, a není ani ochranným opatřením. Ustanovení § 15 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. předpokládá uložení výchovného opatření především tehdy, když trestní opatření vůbec ukládáno není, a dále stanoví, že dovoluje-li to jejich povaha, je možné použít vůči mladistvému výchovného opatření i vedle uloženého ochranného nebo trestního opatření. Za této situace proto uzavřel, že uplatněné námitky neodpovídají formálně deklarovanému dovolacímu důvodu podle 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jinému důvodu dovolání. Dodal, že pokud by bylo plnění uložené výchovné povinnosti skutečně pro mladistvého nemožné, bylo by věc možné řešit postupem podle § 15 odst. 5 zákona č. 218/2003 Sb. Navrhl proto, aby bylo do