8 Tdo 1124/2024 – Nejvyšší soud

8 Tdo 1124/2024-2689 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 1. 2025 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného F. A., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Horní Slavkov, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 3. 2024, sp. zn. 1 Tmo 2/2024, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 63 Tm 4/2014, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání nejvyššího státního zástupce odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2023, sp. zn. 63 Tm 4/2014, byl obviněný F. A. uznán vinným zločinem vraždy podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, IČ: 41197518, sídlem Orlická 2020/4, 130 00 Praha 3, škodu ve výši 123 425 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla tato poškozená se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. 1. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání primárně směřující proti výroku o vině, v průběhu veřejného zasedání odvolacího soudu je však omezil jen na výrok o trestu. Z jeho podnětu Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 7. 3. 2024, sp. zn. 1 Tmo 2/2024, podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu. Podle § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného při nezměněném výroku o vině odsoudil podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 6 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání sedmi let a šesti měsíců, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu uložil trest vyhoštění na dobu neurčitou. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn. 2. Pro úplnost je nutno zmínit, že soudy rozhodovaly v posuzované věci již opakovaně. V pořadí prvním rozsudku Městského soudu v Praze jako soudu pro mládež ze dne 1. 10. 2014, sp. zn. 63 Tm 4/2014, byl obviněný F. A. v řízení proti uprchlému uznán vinným zločinem vraždy podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na deset let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, a k trestu vyhoštění na dobu neurčitou. Tento rozsudek byl usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 1. 2015, sp. zn. 1 Tmo 22/2014, zrušen podle § 258 odst. 1 písm. a), b), c), d) tr. ř. ohledně obviněných F. A. a F. A. a za použití § 261 tr. ř. i ohledně pravomocně odsouzeného mladistvého AAAAA (pseudonym) a věc byla vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Rozsudkem Městského soudu v Praze, soudu pro mládež, ze dne 22. 10. 2015, sp. zn. 63 Tm 4/2014, byl obviněný F. A. znovu uznán vinným zločinem vraždy podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, za což byl podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl uložen i trest vyhoštění na dobu neurčitou. V dalším bylo rozhodnuto i o náhradě škody. Obviněný F. A. (jakož i F. A.) podal i proti tomuto rozsudku odvolání směřující proti výroku o vině i všem na něj navazujícím výrokům. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 3. 2016, sp. zn. 1 Tmo 1/2016, byla obě odvolání podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta. Věcí uprchlých obviněných F. A. i F. A. se posléze zabýval i Nejvyšší soud z podnětu jejich dovolání podaných prostřednictvím jejich obhájců. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 8 Tdo 1411/2016, bylo podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného F. A. odmítnuto, podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. bylo odmítnuto i dovolání obviněného F. A. Ústavní soud posléze podanou ústavní stížnost uprchlého F. A. směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 8 Tdo 1411/2016, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 3. 2016, sp. zn. 1 Tmo 1/2016, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2015, sp. zn. 63 Tm 4/2014, usnesením ze dne 9. 1. 2018, sp. zn. II. ÚS 3544/17, odmítl. 3. Obviněný F. A. byl posléze na základě evropského zatýkacího rozkazu dne 26. 5. 2023 zadržen v Řecku a byl vydán do České republiky k výkonu uloženého trestu odnětí svobody. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 18. 9. 2023, sp. zn. 63 Tm 4/2014, byl v pořadí druhý odsuzující rozsudek k žádosti obviněného F. A. podle § 306a odst. 2 tr. ř. zrušen a ve věci bylo konáno hlavní líčení. V navazujícím řízení byly vyhlášeny soudem prvního stupně a odvolacím soudem rozsudky, jejichž obsah byl reprodukován pod body 1. a 2. tohoto usnesení Nejvyššího soudu. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 3. 2024, sp. zn. 1 Tmo 2/2024, podal nejvyšší státní zástupce (dále též jen „dovolatel“) v zákonné lhůtě a v neprospěch obviněného F. A. dovolání s odkazem na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. 5. Dovolatel v něm nejprve zrekapituloval závěry Vrchního soudu v Praze ohledně užití ustanovení § 58 odst. 6 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody s tím, že se s nimi zásadně neztotožňuje, neboť podmínky užití tohoto moderačního ustanovení u obviněného nebyly naplněny. Okolnosti rozhodné pro jeho aplikaci se vztahují zejména k vlastní povaze spáchaného jednání, která se od doby předchozího řízení od vydání prvního ve věci vydaného odsuzujícího rozsudku, kdy podmínky pro aplikaci ustanovení § 58 odst. 6 tr. zákoníku nebyly shledány, nijak nezměnila. Správnost dřívějšího výroku o trestu nezpochybnil Nejvyšší soud a ani Ústavní soud v předchozích řízeních o dovolání a ústavní stížnosti. Důvody řízení proti obviněnému jako uprchlému ve smyslu § 306a tr. ř. posléze pominuly a původní ve věci vydaná rozhodnutí byla zrušena. Za předpokladu, že v novém řízení nedošlo k významnému posunu ve skutkových zjištěních ve vztahu k povaze a závažnosti spáchaného pokusu zločinu vraždy, je věcně neopodstatněné a překvapivé, aby odvolací soud shledal splnění podmínek pro užití mimořádné moderace odnětí svobody podle § 58 odst. 6 tr. zákoníku pod dolní hranici trestní sazby. 6. Splněna byla pouze prvotní, ryze formální podmínka zakotvená v ustanovení § 58 odst. 6 tr. zákoníku, že trest byl ukládán za pokus trestného činu, což samo o sobě nepostačuje. Soud musí při postupu podle § 58 odst. 6 tr. zákoníku komplexně posoudit všechny okolnosti významné pro stanovení povahy a závažnosti pokusu, jeho přiblížení se k dokonání trestného činu, důvody, pro které k dokonání nedošlo, a další konkrétní okolnosti případu, jakož i osobu pachatele a jeho osobní a jiné poměry (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2022, sp. zn. 8 Tdo 1033/2022, uveřejněný pod č. 12/2023 Sb. rozh. tr.). Je proto třeba vždy hodnotit, zda takový pokus trestného činu dosahoval závažnosti jiných, obvyklých případů. Mimořádné snížení trestu odnětí svobody za pokus trestného činu je tedy podle dovolatele zásadně možné jen za předpokladu, že vzhledem k povaze a závažnosti daného pokusu by uložení trestu odnětí svobody v rámci jeho zákonné sazby bylo nepřiměřeně přísné a že nápravy pachatele lze dosáhnout i trestem kratšího trvání. Povaha a závažnost pokusu by se v tomto případě měla také posuzovat především podle hledisek uvedených v ustanovení § 39 odst. 7 písm. c) tr. zákoníku, protože toto zákonné ustanovení rovněž předpokládá, že při stanovení druhu trestu a jeho výměry se přihlédne k zvláštnostem pokusu trestného činu. Povaha pokusu bude tudíž vyplývat zejména z charakteru podniknutého jednání, z jeho formy a z charakteru a závažnosti trestného činu, k němuž směřoval. Závažnost pokusu je dána především typovou závažností trestného činu, k němuž směřoval, dále tím, do jaké míry se pokus rozvinul a jaké skutečnosti zabránily v dokonání trestného činu. Jinak se zde uplatní obecná hlediska uvedená v § 39 odst. 2 tr. zákoníku, podle nichž se určuje povaha a závažnost spáchaného trestného činu. 7. Nejvyšší státní zástupce měl za to, že odvolací soud vlastní povahu a závažnost uskutečněného pokusu vyhodnotil jen velmi povrchně a nepřezkoumatelným způsobem. Rovněž nepatřičně bagatelizoval fakt, který jinak sám považuje za prokázaný, že ze strany obviněného šlo v daném případě o útok nožem nečekaný a zákeřný s možným fatálním koncem, přičemž k dokonání zločinu vraždy podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku nedošlo jen náhodou a bez přičinění obviněného. Odvolací soud nepřihlédl k tomu, že se jednalo