8 Tdo 1135/2024 — Nejvyšší soud

8 Tdo 1135/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:22. 1. 2025 Spisová značka:8 Tdo 1135/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:8.TDO.1135.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Hodnocení důkazů Vyživovací povinnost Zanedbání povinné výživy Úmysl přímý Dotčené předpisy:§ 2 odst. 5, 6 tr. ř. § 196 odst. 1 tr. zákoníku § 910 a násl. předpisu č. 89/2012 Sb. § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:21. 3. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 26.05.2025IV.ÚS 1548/25 Zdeněk Kühn odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost30. 7. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 1135/2024-444 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 1. 2025 o dovolání obviněného M. K. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 8. 2024, sp. zn. 67 To 269/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 58 T 4/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. K. odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 6. 6. 2024, sp. zn. 58 T 4/2024, byl obviněný M. K. uznán vinným v bodech I. a II. dvěma přečiny zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se dopustil tím, že I. v době od září 2021 do září 2023 (včetně), v Praze XY ani jinde, úmyslně řádně neplnil svoji zákonnou vyživovací povinnost vůči nezletilé dceři AAAAA (pseudonym) ačkoli mu tato povinnost vyplývá z § 910 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jako „obč. zákoník“), přičemž výše výživného byla stanovena rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 25. 2. 2021, č. j. 0 P 301/2020-21, 60 P a Nc 389/2020, 60 P a Nc 390/2020, s nabytím právní moci dne 7. 4. 2021, kterým mu bylo stanoveno přispívat na výživu dcery částkou ve výši 25.000 Kč měsíčně se splatností do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky D. K., kdy z celkového dluhu na výživném byla dne 8. 6. 2023 exekučně vymožena částka ve výši 300.000 Kč, čímž mu za uvedené období vznikl dluh na výživném v celkové výši 325.000 Kč, II. v době od července 2021 do září 2023 (včetně) úmyslně řádně neplnil svoji zákonnou vyživovací povinnost vůči zletilému synovi J. K., který se studiem na vysoké škole XY, soustavně připravuje na své budoucí povolání, ačkoli mu tato povinnost vyplývá z § 910 obč. zákoníku, přičemž výše výživného byla stanovena rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 30. 11. 2022, č. j. 16 C 41/2021-216, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2023, č. j. 20 Co 137/2023-262, s nabytím právní moci dne 12. 6. 2023, kterým mu byla uložena povinnost platit na výživu syna celkově částku ve výši 30.000 Kč měsíčně splatných vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám J. K., a to s účinností od 1. 7. 2021, čímž mu za uvedené období vznikl dluh na výživném v celkové výši 810.000 Kč. 2. Za tyto přečiny byl odsouzen podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců, jehož výkon mu byl podle § 84 odst. 1 ve spojení s § 85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců při vyslovení dohledu úředníka Probační a mediační služby. Podle § 85 odst. 3 tr. zákoníku mu byla uložena povinnost, aby v průběhu zkušební doby podle svých sil zaplatil dlužné výživné a platil běžné výživné na nezletilou dceru AAAAA a na syna J. K. 3. Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 20. 8. 2024, sp. zn. 67 To 269/2024, odvolání obviněného podané proti uvedenému rozsudku jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Z dovolání obviněného 4. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce s odkazem na důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. dovolání, v němž soudům vytkl, že jej uznaly vinným bez toho, aby řádně objasnily všechny rozhodné skutečnosti. Zejména soud nebral do úvahy důkazy svědčící o tom, že v době činů byl v exekuci prováděné srážkami z jeho mzdy, jež byla jeho jediným zjištěným majetkem (jiný nebyl prokázán). Z tohoto důvodu je vadný argument odvolacího soudu, že neplnil svoji povinnost platit výživné řádně včas a že exekuční řízení nepřispělo k tomu, aby ji začal plnit. Poukázal na exekuce probíhající od 27. 9. 2022 u exekutora JUDr. Milana Usnula za měsíce od 9/2021 do 8/2022 vůči AAAAA, která skončila dne 3. 10. 2023 (viz usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. 9. 2023, č. j. 52 EXE 1273/2022 – 90), přičemž od 17. 10. 2023 navazovala další exekuce pro měsíce 9/2022 až 9/2023 vedená pod č. j. 49 EXE 3320/2023-14. Soud ani neověřoval, že se na jeho účtech žádné prostředky nenacházely. Polemizoval s tím, že když mu byla nařízena exekuce do budoucna, nebylo možné, aby plnil výživné dobrovolně. Odvolací soud nezohlednil, že není možné současně požadovat, aby hradil výživné a zároveň měl exekučně postiženou mzdu, protože v případě souběhu neexistuje zdroj, ze kterého by mohl hradit výživné dobrovolně a včas. Pokud vůči němu bude stále vedena exekuce, nikdy nebude schopen řádně hradit výživné. 5. Přečiny mu za vinu kladené nenaplnil po subjektivní stránce, která je vyžadována alespoň ve formě nevědomé nedbalosti. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že si byl vyživovací povinnosti ke svým dětem vědom, neboť není patrné, z čeho jej soud dovodil, když obviněný po celé řízení nevypovídal. Subjektivní stránka nebyla naplněna zejména u výživného na zletilého syna J., s nímž vedl soudní spor o výživné u Obvodního soudu pro Prahu 2, nemohl na něj platit výživné, protože ještě v únoru 2023 byla jeho vyživovací povinnost vůči němu stanovena na 15.000 Kč, ale trestní soud mu dal k tíži, že měl hradit 30.000 Kč od měsíce července 2021. 6. Nesprávnými jsou podle obviněného závěry soudů, že hrazení úvěru není částečným hrazením výživného a že nejde o plnění výživného v naturální podobě. Skutková zjištění jsou podle obviněného ve zjevném rozporu s provedenými důkazy, mimo jiné i proto, že soudy neobjasňovaly odůvodněné potřeby dětí, kterými se soudy nižších stupňů nezabývaly, tudíž je předčasným konstatování, že hrazení úvěru nepředstavovalo částečné plnění vyživovací povinnosti. Notářský zápis ze dne 13. 11. 2015, sp. zn. NZ 641/2015, nevylučuje, že smlouva mezi obviněným a jeho tehdejší manželkou, s níž se rozvedl až o pět let později, byla uzavřena ve prospěch jeho dětí, tudíž již v roce 2015 šlo o závazek směřující k plnění vůči jeho dětem, opačný závěr by byl absurdní. 7. Vzhledem k těmto vytýkaným vadám obviněný vyjádřil přesvědčení, že skutková zjištění uvedená ve výroku rozsudku soudu prvního stupně nemají podklad ve výsledcích provedeného dokazování. Jemu za vinu kladené přečiny podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku nesplňují zákonem stanovené předpoklady, protože soud nebral do úvahy, že od června 2023 do září 2023 ani neuplynuly zákonem požadované 4 měsíce neplacení výživného. Ze všech uvedených důvodů nemohlo dojít k naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku. 8. S ohledem na výše uvedené obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 8. 2024, sp. zn. 67 To 269/2024, i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 6. 6. 2024, sp. zn. 58 T 4/2024.III. Vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství9. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření podle § 265h odst. 2 tr. ř. uvedl, že důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají námitky obviněného, kterými poukázal na údajný zjevný rozpor skutkového zjištění s obsahem listin z exekučního řízení, ani tvrzení, že mu nelze klást za vinu, že nehradil výživné řádně a včas za situace, když byla vedena exekuce na jeho mzdu. Nejde o naplnění podmínky § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., že by nebyla zjištěna rozhodná skutková zjištění, která by byla určující pro naplnění znaků trestného činu zanedbaní povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku. 10. Existence exekučního řízení vedeného vůči obviněnému není důvodem pro vyloučení jeho trestní odpovědnosti za citovaný přečin (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 8 Tdo 303/2016). Z hlediska trestní odpovědnosti není ani rozhodné, zda oprávněné osobě je plněno dobrovolně nebo na základě výkonu rozhodnutí (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2006, sp. zn. 8 Tdo 1324/2006), což správně soud prvního stupně vyložil v bod 32. svého rozsudku. 11. Rozhodným skutkovým zjištěním není podle státn