8 Tdo 1142/2021 — Nejvyšší soud

8 Tdo 1142/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:24. 11. 2021 Spisová značka:8 Tdo 1142/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:8.TDO.1142.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Hodnocení důkazů Výtržnictví Dotčené předpisy:§ 258 odst. 1 tr. zák. § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:16. 3. 2022 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 864/22 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 1142/2021-554 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 11. 2021 o dovolání, které podali obvinění A. T. E., nar. XY v XY, trvale bytem XY, J. N. W., nar. XY ve XY, trvale bytem XY, M. S. W., nar. XY v XY, trvale bytem XY, XY, a S. L. W., nar. XY v XY, trvale bytem XY, všichni státní občané Spolkové republiky Německo, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2021, sp. zn. 44 To 460/2020, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 67 T 130/2019, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 26. 11. 2019, sp. zn. 67 T 130/2019, byli obvinění A. T. E., J. N. W., M. S. W. a S. L. W. (dále také „obvinění“ nebo „dovolatelé“) uznáni vinnými zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, za což byli podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku odsouzeni k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon jim byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody. 2. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2021, sp. zn. 44 To 460/2020, z podnětu odvolání všech obviněných byl rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e) tr. ř. v celém rozsahu zrušen a podle § 259 odst. 3 písm. a) tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obvinění byli uznáni vinnými přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, za který byli podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku odsouzeni (každý jednotlivě) k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon jim byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. jim byla uložena povinnost společně a nerozdílně nahradit poškozenému M. M., nar. XY, majetkovou škodu v částce 1 349 Kč a poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky v částce 3 379 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená zdravotní pojišťovna odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. Podle tzv. skutkové věty výroku o vině rozsudku soudu druhého stupně se obvinění přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, dopustili tím, že dne 1. 11. 2018 v přesně nezjištěné době od 19:30 hodin do 19:45 hodin v XY, ulici XY, v prostoru mezi domy poblíž výtahu, po předchozí vzájemné verbální rozepři J. A. W., nar. XY, a C. W., nar. XY, s poškozeným M. M., nar. XY, týkající se používání výtahu, nejprve obviněný M. S. W. chytil poškozeného M. M. za oděv a silou ho vytáhl z výtahu do dvora mezi domy, zde si poškozený na svůj mobilní telefon zn. Aligator S5065 Duo nahrával celou situaci, což se nelíbilo obviněnému J. N. W., který poškozeného bez varování udeřil pěstí do levé tváře, v důsledku čehož poškozený spadl na zem, a následně ho udeřil několika kopy do zad, při tomto mu z ruky obviněný M. S. W. vytrhl mobilní telefon a ten předal po celou dobu přihlížející odděleně trestně stíhané S. W., která si ho uschovala do svého oblečení a následně s ním odešla pryč do ulice XY, XY, asi minutu poté, když poškozený M. M. stále ležel na zemi na zádech a chtěl si svým druhým mobilním telefonem zavolat o pomoc, k němu přistoupili obvinění M. S. W. a A. T. E., společně ho převalili na jeho levý bok, čehož využila obviněná S. L. W., která poškozeného třemi kopy udeřila do oblasti zad a boku, přičemž při tomto jednání poškozenému vypadl mobilní telefon na zem, čehož využil obviněný M. S. W., který mobilní telefon sebral ze země a předal ho opět po celou dobu přihlížející odděleně trestně stíhané S. W., která si ho na krátkou chvíli uschovala, a poté ho vrátila obviněnému M. S. W., který ho vrátil na zemi ležícímu poškozenému, a dále asi minutu poté, když poškozený M. M. stále ležel na zemi, k němu přistoupil obviněný A. T. E., který ho chytil za oděv, zatřásl s ním, poté ho za oděv poodtáhl o kousek dál a tam ho udeřil jedním úderem pěstí do horní poloviny těla. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti tomuto rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2021, sp. zn. 44 To 460/2020, podali obvinění prostřednictvím obhájce dovolání, v jehož společném písemném vyhotovení odkázali na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h), l) tr. ř. 5. V obsahu dovolání obvinění vytkli nesprávné právní posouzení činu jim za vinu kladeného, a s odkazem na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu porušení práva na spravedlivý proces spočívající v extrémním rozporu mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci, opomenutí důkazů, porušení zásady zákazu deformace důkazů, zásady kontradiktornosti řízení, práva na obhajobu, nerespektování principu presumpce neviny a pravidla in dubio pro reo. Rovněž vytýkali nepřiměřenost uložených trestů a absenci hmotněprávních podmínek pro uložení povinnosti k náhradě škody. 6. Vady v prováděném dokazování obvinění spatřovali v nedostatečné autentičnosti kamerového záznamu, neboť sekvence na něm zachycené na sebe časově nenavazují, několik klíčových pasáží chybí. Časové údaje u optické a digitální stopy se liší, neboť době spáchání činu odpovídá jen digitální stopa, avšak optická stopa ukazuje čas 10. 6. 2013. Se zřetelem na to, že tento důkaz soudy označují jako klíčový, bylo třeba rozdílnost v časových stopách a vyloučení případné manipulace s kamerovým záznamem objasnit znaleckým zkoumáním, nikoliv laickým posouzením soudů nižších stupňů. Soudy však nevyhověly nejen návrhu na znalecké zkoumání autentičnosti kamerového záznamu, ale ani návrhu na znalecké zkoumání mobilního telefonu poškozeného M. M., u něhož i přes značné poškození nebylo vyloučeno jeho zprovoznění. Účelem znaleckého zkoumání mobilního telefonu poškozeného mělo být zajištění videozáznamu z paměti telefonu, na základě něhož mohla být důvěryhodným způsobem prokázána příčina a průběh konfliktu s poškozeným. 7. Dovolatelé nedostatky v nesprávném právním posouzení přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku spatřovali v nenaplnění zákonného znaku, že šlo o jednání „veřejně“ nebo „na místě veřejnosti přístupném“, neboť vnitřní dvůr nebo dvorana nemovitosti s více bytovými jednotkami, kde k činu došlo, kam mají přístup jenom obyvatelé dané nemovitosti, uvedený znak nenaplňuje. S poukazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2001, sp. zn. 3 Tz 208/2001 vyjádřili přesvědčení, že soud druhého stupně bagatelizoval jejich úvodní kontakt s poškozeným, díky jehož jednání vůči A. J. W., C. W. a mladistvé AAAAA (pseudonym) k potyčce došlo. Obvinění žijí ve Spolkové republice Německo, kde jsou bezúhonnými občany bez násilné minulosti nebo návyků. V důsledku úvodního kontaktu mezi poškozeným a svědkyní A. J. W. byla tato sama poraněna. Právě napadení svědkyně A. J. W. poškozeným a jí vzniklé poranění je pro posouzení jednání obviněných kruciální okolností, která má být zohledněna při naplnění znaků objektivní stránky přečinu výtržnictví. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2002, sp. zn. 7 Tdo 224/2002, uvedli, že jejich jednání se nevyznačovalo bezohledností, svévolí a jednostranností. Uvedený znak není naplněn pouhým větším počtem obviněných. O absenci bezcharakternosti a jednostrannosti jejich jednání svědčí nejenom délka vzájemné rozepře, ale i rozsah poranění poškozeného a snaha obviněných domoci se v průběhu incidentu policie. Uzavřeli, že skutek byl nesprávně právně posouzen jako přečin výtržnictví, ačkoliv ve skutečnosti nejde o trestný čin. Podle jejich mínění je výrok o vině vágně odůvodněn. Odůvodnění změny právní kvalifikace skutku oproti kvalifikaci užité soudem prvního stupně je v rozporu se základními principy vymezenými v ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř. 8. Námitky, jimiž se vůbec odvolací soud nezabýval, obvinění směřovali i proti neefektivnosti a nehospodárnosti vedeného řízení, pokud do