8 Tdo 1262/2016 — Nejvyšší soud

8 Tdo 1262/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:30. 11. 2016 Spisová značka:8 Tdo 1262/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:8.TDO.1262.2016.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zpronevěra Dotčené předpisy:§ 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:14. 2. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 1262/2016-26 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 11. 2016 o dovolání obviněné JUDr. P. L., roz. P. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 3. 2016, sp. zn. 7 To 76/2016, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 17 T 85/2015, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné JUDr. P. L. odmítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 24. 8. 2015, sp. zn. 17 T 85/2015, byla obviněná JUDr. P. L. (dále jen „obviněná“, příp. „dovolatelka“) uznána vinnou, že poté, co jako statutární orgán společnosti CORONA International, a. s., IČ: 255 88 583, se sídlem Leska Horní 3691/5a, Znojmo, oprávněná jednat samostatně jako jediná členka představenstva uzavřela dne 1. 4. 2014 ve Z. prostřednictvím společnosti Cars Trade M&M Znojmo, s poškozenou společností ESSOX, s. r. o., Senovážné náměstí 231/7, České Budějovice, IČ: 267 64 652, smlouvu o úvěru na poskytnutí úvěru ve výši 126.400 Kč, s předmětem financování vozidlem KIA Sportage, , kdy vlastnické právo k tomuto předmětu financování pak dle bodu III. této smlouvy převedla Smlouvou o zajišťovacím převodu práva („zajišťovací smlouvou“), na poškozenou ESSOX, s. r. o., a to na dobu od uzavření smlouvy do doby úhrady veškerých pohledávek vyplývajících z úvěrové smlouvy, následně pak zaplatila toliko 4 splátky v celkové výši 12.048 Kč, z kteréhožto důvodu pak pro porušení podmínek smlouvy došlo dne 2. 10. 2014 ze strany poškozené k ukončení úvěrové smlouvy a obžalovaná byla vyzvána k úhradě celkové částky z pohledávky k úvěrové smlouvě ve lhůtě do 26. 10. 2014 s tím, že pokud tak neučiní, tak je povinna v této lhůtě odevzdat poškozené předmět financování, což však obžalovaná nikdy neučinila a předmětné vozidlo v hodnotě 135.000 Kč si ponechala pro vlastní potřebu, přestože předmětnou výzvu dne 29. 10. 2014 převzala a poškozené ESSOX, s. r. o., tak způsobila škodu pro účely právní kvalifikace nejméně v uvedené výši, když vozidlo bylo policejním orgánem odňato přes nesouhlas obžalované až dne 24. 2. 2015. 2. Takto popsané jednání obviněné soud prvního stupně právně kvalifikoval jako přečin zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku a uložil jí podle § 206 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 14 (čtrnácti) měsíců, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 18 (osmnácti) měsíců. Poškozenou společnost ESSOX, s. r. o., Senovážné náměstí 231/7, České Budějovice, IČ: 267 64 652, odkázal podle § 229 odst. 1 tr. ř. s jejím nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. Proti tomuto rozsudku podala obviněná odvolání, o němž Krajský soud v Brně rozhodl tak, že je usnesením ze dne 10. 3. 2016, sp. zn. 7 To 76/2016, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. 4. Obviněná se ani s rozhodnutím odvolacího soudu neztotožnila a podala proti němu prostřednictvím svého obhájce JUDr. Jana Juračky dovolání, v němž uplatnila dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť měla za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 5. V úvodu svého podání obviněná nejprve shrnula dosavadní průběh řízení proti ní vedeného, popsala i stanoviska obou soudů dříve činných v dané věci (zejména nalézacího), která následně rozporovala. K tomu opět zopakovala průběh skutkového děje v posuzovaném případu, kdy již k jednotlivým fázím předmětného jednání vyjadřovala své názory, které byly v protikladu s postoji, jež k těm samým otázkám zaujaly oba nižší soudy. 6. Dovolatelka například připustila, že ve smluvním dokumentu nazvaném Žádost/SMLOUVA O ÚVĚRU, který jménem společnosti CORONA International, a. s. (dále též „spol. CORONA“) podepsala, bylo v bodě III. uvedeno, že současně dochází k uzavření smlouvy o zajišťovacím převodu práva s tím, že podpisem žádosti a její akceptací dochází k faktickému převodu vlastnického práva k předmětu financování na leasingovou společnost ESSOX, s. r. o. (dále též „úvěrová společnost“). Toto ujednání však nemohlo být (z jejího pohledu) platně sjednáno, neboť ještě nebyla uzavřena kupní smlouva ohledně koupě předmětného automobilu zn. Kia Sportage. Zmíněnou žádost podepsal pracovník autobazaru Cars Trade M+M, s. r. o. (dále též „autobazar“), přičemž z ní není patrno, zda smlouvu uzavírá tento autobazar anebo výše jmenovaná úvěrová společnost. Obviněná dále namítla, že obdržela dvoje obchodní podmínky, obě stejného data, avšak s odlišným obsahem. 7. Poté obviněná připomněla uzavření kupní smlouvy, kterou podepsala ona a pracovník autobazaru. Z ní vyplývá, že spol. CORONA zaplatila před podpisem této smlouvy zálohu na kupní cenu ve výši 31.600 Kč, a zbývá uhradit zbytek kupní ceny ve výši 126.400 Kč. Z neznámého důvodu sepsal autobazar dvě kupní smlouvy, které se formou a svým obsahem lišily. Z nich je zřejmé, že byly podepsány až po sepsání žádosti/smlouvy o úvěru. Po uzavření všech těchto smluv a fyzickém převzetí motorového vozidla začala spol. CORONA splácet dohodnuté měsíční splátky úvěru ve výši 3.012 Kč měsíčně. 8. Obviněná se vyjádřila i k nesrovnalostem ohledně vydání velkého technického průkazu, k čemuž ji úvěrová společnost vyzvala přípisem ze dne 2. 6. 2014. Ona sama se však domnívala, že je povinna zajistit zápis spol. ESSOX, s. r. o., do evidence motorových vozidel jako vlastníka. O to se sice snažila, avšak bez úspěchu, neboť Městský úřad Znojmo požadoval plnou moc, kterou jí měla úvěrová společnost udělit. Dané skutečnosti sdělila úvěrové společnosti dopisem ze dne 24. 6. 2014 s žádostí o plnou moc. Na to dne 27. 6. 2014 reagovala úvěrová společnost přípisem, v němž od spol. CORONA požadovala zaplacení smluvní pokuty ve výši 5.000 Kč za nedodání velkého technického průkazu. Ten proto (obviněná) dne 22. 7. 2014 zaslala s upozorněním, že k platnosti uzavření zajišťovacího práva dochází až zápisem do evidence vozidel, který se snažila ve prospěch úvěrové společnosti zajistit. Spol. ESSOX, s. r. o., poté začala započítávat splátky kupní ceny na zaplacení smluvní pokuty. 9. Dovolatelka následně z evidence Car Detect zjistila, že předmětné vozidlo nepatří úvěrové společnosti ESSOX, s. r. o., ale jiné společnosti ESSOX Leasing. Proto se vzhledem i ke všem dalším rozporům rozhodla, že do vyjasnění sporných okolností, nebude jí zastupovaná společnost splácet úvěr. Vyjádřila přesvědčení, že smlouvy uzavřené s úvěrovou společností jsou neplatné, že spol. CORONA je platným vlastníkem vozidla. Věc chtěla řešit v občanskoprávním řízení. 10. V části svého podání nazvaného pochybení soudů obou stupňů obviněná konstatovala, že nemohla naplnit skutkovou podstatu přečinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Svůj postoj pak v několika následujících bodech odůvodnila takto: § Spol. CORONA předmětný osobní automobil řádně koupila do svého vlastnictví. § S úvěrovou společností nebyla uzavřena řádná smlouva o zajišťovacím převodu práva. § Institut zajišťovacího převodu práva neznamená definitivní převod vlastnického práva. Jedná se pouze o dočasné vlastnictví, které zaniká okamžikem splnění smluvních podmínek. Není při tom vyžadován zpětný převod vlastnického práva. § Spol. CORONA byla připravena po vyřešení vzájemných rozporů zaplatit zbytek úvěru. § Spol. CORONA užívala daný osobní automobil oprávněně. 11. Soudy rovněž, podle názoru dovolatelky, nerespektovaly zásady zákonnosti a subsidiarity trestní represe podle § 12 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Proto i v případě, že se domnívaly, že (obviněná) nepostupovala správně, měly především dovodit, že v daném případě se jedná o občanskoprávní, resp. obchodněprávní spor, který nepřísluší k rozhodování orgánům činným v trestním řízení. Nakonec ještě podotkla, že se svým podáním nedomáhá nového hodnocení důkazů v dovolacím řízení. 12. V závěru svého podání proto obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. s odkazem na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 3. 2016, sp. zn. 7 To 76/2016, zrušil a věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. 13. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) se ve svém vyjádření k podaném