8 Tdo 1262/2019 – Nejvyšší soud

8 Tdo 1262/2019-254 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 11. 2019 o dovolání obviněného F. V., nar. XY, trvale bytem XY, fakticky bytem XY, nyní ve Věznici Pardubice (v trestní věci Městského soudu v Praze sp. zn. 46 T 21/2008), proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 2. 5. 2019, sp. zn. 11 To 151/2018, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 1 T 156/2017, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného F. V. odmítá. O d ů v o d n ě n í : I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 28. 2. 2018, sp. zn. 1 T 156/2017, byl obviněný F. V. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že - dne 25. 11. 2017 v době od 10.40 do 10.50 hodin řídil z XY do XY, s úmyslem řídit i na zpáteční cestě, osobní motorové vozidlo výrobní značky Seat Toledo hnědé barvy, VIN: XY, s osazenými registračními značkami 1SD 8450, - dne 26. 11. 2017 v době od 11.00 do 11.20 hodin řídil z XY do Poříčí nad Sázavou, odtud zpět přes Nespeky, část Městečko, s úmyslem pokračovat v řízení vozidla až do Kamenice – Ládví osobní motorové vozidlo výrobní značky Mercedes Benz, červené metalízy, VIN: XY, s osazenými registračními značkami XY, přestože mu byl trestním příkazem Okresního soudu Praha-východ ze dne 22. 3. 2017 sp. zn. 37 T 29/2017, pravomocným dnem 28. 4. 2017, uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 16 měsíců. 2. Za tento přečin byl podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku a § 43 odst. 2 tr zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v době trvání devíti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou roků. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 18. 12. 2017 sp. zn. 1 T 58/2017, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. 3. Krajský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 2. 5. 2019, sp. zn. 11 To 151/2018, odvolání obviněného podané proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání obviněného 4. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu uplatnil obviněný prostřednictvím obhájce dovolání dvěma podáními tak, že první bylo doručeno soudu prvního stupně dne 8. 8. 2019, tj. ještě v zákonné dvouměsíční lhůtě, která uplynula dne 21. 8. 2019 (viz č. l. 200 spisu), avšak neobsahovalo náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., a proto, když bylo toto nedostatečné a neúplné podání Nejvyššímu soudu předloženo, bylo pod sp. zn. 8 Tdo 1050/2019 vráceno bez meritorního rozhodnutí soudu prvního stupně, aby vyzval obhájce obviněného k jeho doplnění v dvoutýdenní lhůtě (viz č. l. 206, 210 spisu). Obhájce tuto povinnost splnil a dne 27. 9. 2019 soudu prvního stupně zaslal doplněk dovolání (č. l. 231). S ohledem na to, že původní nedostatky byly v soudem stanovené lhůtě podle § 265h odst. 1 tr. ř. odstraněny, jsou obě podání považována za jednotné dovolání. 5. V něm obviněný s odkazem na důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vytýkal porušení zásad spravedlivého procesu, a to jednak proto, že nebyl zkoumán jeho duševní stav, a jednak tvrdil, že zásadám spravedlivého procesu neodpovídá postup při výslechu Bc. Pohůnkové, vedoucí střediska Probační a mediační služby v Benešově, neboť není jasné, proč se k „veřejnému zasedání“ dostavila, zda k tomu byla vyzvána soudem, avšak je zřejmé, že byla přítomna u „veřejného zasedání“ jako strana řízení, ač trestní řád nic takového nepředpokládá. Poukázal na to, že „soud od ní žádnou zprávu nežádal, neboť po celé hlavní líčení nebyla Bc. Pohůnková k podání zprávy vyzvána, do průběhu hlavního líčení se aktivně zapojila až poté, co proběhly závěrečné řeči“. Pokud jde o dohled, který byl nad obviněným vykonáván Probační a mediační službou v Benešově, vztahoval se k podmíněnému propuštění v jiné trestní věci. Podle obviněného tak nešlo o podání zprávy, ale o svědeckou výpověď bez toho, aby svědkyně byla poučena, a proto k jejímu obsahu nemělo být přihlíženo, což však soud nerespektoval, a její svědectví ovlivnilo rozhodnutí soudu. 6. Výhrady ohledně duševního stavu obviněného směřovaly vůči tomu, že nebyl řádně zkoumán, ač jeho jednání není možné považovat za racionální a odpovídající běžné normě. Jeho dosavadní trestná činnost vyvěrala z přesvědčení, že tak v danou chvíli jednat musí pod vlivem určitých okolností, není schopen reálně vyhodnotit situaci, a to i přesto, že jeho čin povede k nařízení zbytku trestu, z něhož byl podmíněně propuštěn. Zdůraznil, že na jedné straně vyvíjel enormní aktivitu a na straně druhé byl naprosto pasivním, což svědčí pro bipolární poruchu. Jeho jednání se nedá považovat za racionální, protože v něm lze sledovat rysy účelovosti, snahu o obstrukční jednání i znaky kverulantství. Vzhledem k tomu, že se jedná o odbornou otázku, měl být vypracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie, protože posouzení trestní odpovědnosti je nepochybně zásadním předpokladem ke správnému rozhodnutí v otázce viny a trestu. 7. Z uvedených důvodů obviněný Nejvyššímu soudu navrhl, aby zrušil v celém rozsahu usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 2. 5. 2019, sp. zn. 11 To 151/2018, a tomuto soudu aby přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, případně aby zrušil i rozsudek soudu prvního stupně ze dne 28. 2. 2018, sp. zn. 1 T 156/2017, a tomuto soudu přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl. III. Z vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství 8. Státní zástupkyně působící u Nejvyššího státního zastupitelství uvedla, že se dovolání neopírá o žádný z dovolacích důvodů a že obdobné námitky obviněný uplatnil již v rámci svého řádného opravného prostředku a odvolací soud se s nimi vypořádal. K tomu poukázala na dodržení pětidenní lhůty k přípravě na hlavní líčení, jehož se obviněný neúčastnil. Pokud obviněný poukazoval na výhrady proti procesnímu postupu před soudem prvního stupně, označila je za vybočující z jakýchkoliv dovolacích důvodů, protože nebylo vadou, pokud soud v hlavním líčení vyslechl pracovnici Probační a mediační služby, ač by jinak vycházel ze zprávy této služby, protože její pracovník je příslušný k dohledu nad výkonem obecně prospěšných prací uložených soudem obviněnému. Soud si mohl zprávu o průběhu výkonu trestu sice vyžádat písemně, avšak pokud tak neučinil, ústní sdělení zanesl přímo do protokolu o hlavním líčení, což je postup, který je zákonem předpokládán. 9. Pro požadavek obviněného na zkoumání jeho duševního stavu státní zástupkyně neshledala objektivní důvod, a to mimo jiné i proto, že ani v minulosti, když byl obviněný opakovaně pro trestnou činnost projednáván, nikdy pochybnosti o jeho duševním stavu nevznikly. Protože nezjistila nic, co by svědčilo o nutnost napravit vady v řízení předcházejícím vydání napadených rozhodnutí cestou mimořádného opravného prostředku, navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. 10. K tomuto vyjádření obviněný v písemné reakci uvedl, že státní zástupkyně zcela mimo obsah podaného dovolání zmínila nedodržení pětidenní lhůty k přípravě na hlavní líčení, ač jde o námitku, kterou dovolání neobsahuje. Obviněný se neztotožnil ani s postojem státní zástupkyně ohledně účasti Bc. Pohůnkové u hlavního líčení, kde nepodávala zprávu, ale byla vyslýchána, a vyjádřil skutečnosti uvedené v obsahu dovolání s tím, že není možné, aby si soud procesní předpisy přizpůsoboval „jak se mu to hodí“, navíc tím zasáhl do předvídatelnosti, která v této věci byla porušena, protože ve věci byla vyslýchána osoba, jež nebyla předvolána. Neztotožnil se ani s konstatováním, že nebyl dán důvod pro zkoumání duševního stavu, a zopakoval své názory k této skutečnosti vyjádřené v dovolání s tím, že otázka příčetnosti měla být řešena i v jeho předchozích věcech. IV. K náležitostem dovolání a k důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 11. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Protože jen na podkladě dovolání relevantně opřeného o některý ze zákonných dovolacích důvodů taxativně vypočtených v § 265b odst. 1, 2 tr. ř. mohou být napadená rozhodnutí a řízení jim předcházející podrobena věcnému přezkoumání, zkoumal, zda dovolání obsahuje takové výhrady, které naplňují označený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 12. Dovolání podle §