8 Tdo 13/2024 — Nejvyšší soud

8 Tdo 13/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:20. 2. 2024 Spisová značka:8 Tdo 13/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:8.TDO.13.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Popis skutku Totožnost skutku Dotčené předpisy:§ 2 odst. 5, 6 tr. ř. § 220 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:21. 3. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 13/2024-123 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 2. 2024 o dovolání obviněného M. N., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2023, sp. zn. 7 To 241/2023, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 4 T 28/2023, takto: Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2023, sp. zn. 7 To 241/2023, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 25. 5. 2023, sp. zn. 4 T 28/2023. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Obvodnímu soudu pro Prahu 10 přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 25. 5. 2023, sp. zn. 4 T 28/2023, byl obviněný M. N. uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle soudem učiněných skutkových zjištění dopustil tak, že dne 8. 2. 2022 v době kolem 16:30 hodin, ačkoli věděl, že se po předchozím požití alkoholu přivedl do stavu vylučujícího bezpečné ovládání motorového vozidla, přičemž v jeho krvi, odebrané téhož dne v 17:20 hodin, byl následným lékařským vyšetřením zjištěn obsah alkoholu v krvi nejméně 2,16 g/kg, řídil v Praze XY, po ulici XY, osobní motorové vozidlo značky Citroën Nemo 1.4HDI, registrační značky XY, kdy poté, a to ve snaze ho zaparkovat v této ulici před domem č. p. XY, ohrozil zde stojící chodkyni K. B., narozenou XY, která však na tuto kolizní situaci stihla zareagovat a před parkujícím vozidlem včas uskočila, vzápětí učinila telefonické oznámení o tomto incidentu na Policii České republiky, neboť obviněný po vystoupení z vozidla jevil známky požití alkoholu, neboť měl nekoordinované pohyby a nejistý postoj a jeho řeč byla málo srozumitelná. 2. Za tento přečin byl odsouzen podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku k peněžitému trestu podle § 67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a § 68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku ve výši 45.000 Kč, jenž mu byl podle § 68 odst. 5 tr. zákoníku rozložen na dvanáct měsíčních splátek po částce 3.750 Kč s tím, že výhoda splátek odpadá, jestliže nezaplatí dílčí splátku včas. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu jednoho roku. 3. Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 20. 9. 2023, sp. zn. 7 To 241/2023, podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného podané proti uvedeném rozsudku soudu prvního stupně jako nedůvodné zamítl. II. Z dovolání obviněného a vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství 4. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání. V něm poukázal na to, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech. 5. V obsahu dovolání obviněný zdůraznil svou dosavadní obhajobu založenou na tvrzení, že vozidlo neřídil pod vlivem alkoholu, do restaurace přijel zcela střízlivý kolem poledne, a teprve kolem 16.30 hodin dne 8. 2. 2023 došlo k neshodě ohledně bezplatného parkovacího místa, což je jeho setrvalá výpověď, která netrpí rozpory. V souladu s touto jeho verzí jsou výpovědi svědků L. K., J. B., M. T., J. G. a M. S., jež však byly soudem označeny za nevěrohodné, ač všechny potvrzovaly, že se z restaurace nevzdálil na žádnou podstatnější dobu a jeho vozidlo stálo zaparkované na místě, kde ho zaznamenali. 6. Kromě toho, že se soudy vadně s těmito výpověďmi vypořádaly, soud prvního stupně zcela mylně usuzoval, že si na předmětnou událost jmenovaní svědci nemohou pamatovat pro odstup doby více než jednoho roku od posuzované události (viz bod 14. rozsudku). Přitom nezaznamenal, že od spáchání činu do doby soudního projednávání uběhly asi tři měsíce. Takovou úvahu obviněný označil za zcela vadnou, mylnou a neodpovídající skutečně zjištěným okolnostem zejména o době, kdy k činu došlo. Vycházel totiž z vadné datace skutku v popisu skutkových zjištění, podle nichž měl být čin spáchán dne 8. 2. 2022, přestože podstatné důkazy dokladují, že k němu došlo dne 8. 2. 2023. Soud nejenže toto nesprávné skutkové zjištění nenapravil a neodstranil, protože je v rozporu s výsledky provedeného dokazování, ale takto vadné datum převzal z návrhu na potrestání, kde stejně jako v rozsudku soudu prvního stupně je v popisu skutku uvedeno, že se skutek udál dne 8. 2. 2022. Přitom všechny provedené důkazy, zejména záznamy policie i lékařské zprávy o zkoušce na alkohol, podle na nich uvedené datace svědčí o tom, že k činu došlo dne 8. 2. 2023 (srov. bod 11. rozsudku). Navíc soud právě od tohoto nesprávného určení času spáchání činu odvíjel své závěry o nevěrohodnosti posuzovaných svědků. 7. Obviněný rovněž zdůraznil, že si svědkové na předmětnou událost mohli pamatovat i proto, že šlo o oslavu jeho narozenin (měl je o dva dny dříve). Neztotožnil se se závěrem soudu, že nelze věřit tomu, že do restaurace přišel po dojezdu a zaparkování zcela střízlivý a dostal se do stavu opilosti během dvaceti minut. Takový závěr je v rozporu s jeho tvrzením i výpověďmi svědků, kteří uvedli, že se dostavil do restaurace již kolem 11:30 hodin. Pokud soud učinil závěr, že někam na chvíli odjel, není podložen žádným důkazem. Naopak svědci potvrdili, že po celou dobu stálo auto zaparkované poblíž restaurace a obviněný se nevzdaloval. 8. Za nevěrohodné obviněný označil výpovědi svědkyň, o něž se opírají závěry soudu, protože D. S. před soudem vypověděla něco jiného než při podání vysvětlení do úředního záznamu dne 9. 2. 2023 (byť jej nelze jako důkaz použít). U hlavního líčení dne 25. 5. 2023 tvrdila, že událost pozorovala ze vzdálenosti 200 až 300 metrů, na zaparkování jí nic podivného nepřišlo, řidiče neviděla a informace čerpala od svědkyně K. B., což svědčí o svědectví z doslechu. Rovněž tvrdila, že měla vybitý mobil. Její uváděné skutečnosti neodpovídají ani zjištění Policie České republiky, že motor automobilu obviněného byl v době zásahu policie studený. Svědkyně vypověděla ve prospěch verze, že se obviněný měl hádat se svědkyní K. B., která tvrdila, že zajížděl na místo, z něhož právě vyjela její kamarádka. Situaci však měla pozorovat ze vzdálenosti 200 až 300 metrů a je tedy sporné, jak vnímala zjištěné okolnosti. Rovněž tvrdila, že trvalo 5 až 10 minut, než obviněný na parkovací místo přijel, ačkoli obviněným označení svědkové uvádějí, že vozidlo stálo na stejném místě, že se se svědkyní K. B. hádal a uváděl, že domů pojede tramvají. Tyto svědkyně se neshodly ani v tom, která z nich policii volala. 9. Uložený trest obviněný považoval za likvidační, protože je OSVČ, nemá zaměstnance, do doby rozhodnutí byl bezúhonný, navíc má manželku a dvě děti. Požádal proto o odklad nebo přerušení výkonu rozhodnutí trestu zákazu činnosti. 10. Ze všech uvedených důvodů v závěru navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2023, sp. zn. 7 To 241/2023, zrušil a věc vrátil příslušnému soudu nebo sám rozhodl ve věci rozsudkem. 11. Nejvyšší státní zastupitelství (§ 265h odst. 2 tr. ř.) ve vyjádření k dovolání prostřednictvím u něj působícího státního zástupce zmínilo, že je dovolání vystavěno na doslovném opakování námitek dříve uváděných, s nimiž se soudy správně vypořádaly. Výhrady obviněného související s vymezením důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. považoval za neopodstatněné. Dokazování soudem provedené označil za bezvadné, a zdůraznil, že svým povinnostem dostál i Městský soud v Praze, který podané odvolání řádně přezkoumal a s uplatněnými námitkami se přiléhavě vypořádal, zejména, že dokazování je založeno na dvou odlišných skupinách důkazů. Oba soudy v odůvodnění svých rozhodnutí podrobně rozvedly důvody, pro které shledaly pravdivým právě popis skutkového děje tak, jak ho prezentovaly svědkyně K. B. a D. S., a nikoli účelovou a lživou výpověď obviněného (viz body 14. rozsudku soudu a 6. usnesení). Nepřisvědčil námitkám obviněného o extrémním rozporu mezi učiněnými skutkovými zjištěními a právními závěry