8 Tdo 1350/2013 — Nejvyšší soud

8 Tdo 1350/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. f) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:18. 12. 2013 Spisová značka:8 Tdo 1350/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:8.TDO.1350.2013.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Fikce neodsouzení Odpovědnost trestní Osvědčení Subsidiarita trestní represe Dotčené předpisy:čl. 82 odst. 1 předpisu č. 1/1993Sb. čl. 36 odst. 1 předpisu č. 2/1993Sb. čl. 6 předpisu č. 209/1992Sb. § 330 tr. zákoníku § 329 tr. zákoníku § 12 odst. 2 tr. zákoníku § 83 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:14. 2. 2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 1350/2013-47 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. prosince 2013 o dovolání podaném nejvyšším státním zástupcem v neprospěch obviněného Mgr. L. Č., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 26. 7. 2013, sp. zn. 55 To 154/2013, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 9 T 21/2013, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. s e dovolání nejvyššího státního zástupce o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Státní zástupce Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku (dále jen „státní zástupce“) podal dne 22. 1. 2013 pod sp. zn. 2 ZT 107/2012 obžalobu na obviněného Mgr. L. Č. (dále jen „obviněný“) pro skutky spočívající v tom, že 1) dne 27. 10. 2011 v B. jako soudce Okresního soudu v Bruntále v rámci výkonu své funkce ve vykonávacím trestním řízení odsouzeného A. P. ve věci sp. zn. 18 T 285/2006, poté, co mu byl dne 26. 10. 2011 předložen spis asistentem soudce Mgr. Jakubem Rinkem vzhledem k tomu, že odsouzený A. P. byl dne 11. 10. 2011 Okresním soudem v Táboře pod sp. zn. 3 T 184/2010 nepravomocně uznán vinným ze spáchání trestného činu ve zkušební době podmíněného odsouzení, si záměrně zjednodušil a usnadnil práci, nepokračoval dále ve vykonávacím řízení a řízení ukončil fikcí osvědčení odsouzeného A. P. podle § 83 odst. 3 trestního zákoníku ke dni 25. 10. 2011 z rozsudku Okresního soudu v Bruntále, pobočka v Krnově ze dne 14. 6. 2007, č. j. 18 T 285/2006-520, který nabyl právní moci dne 14. 6. 2007, a kterým byl A. P. odsouzen mj. za skutek ad 6) pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 trestního zákona účinného do 31. 12. 2009 a trestný čin poškozování cizích práv podle § 209 odst. 1 písm. a) trestního zákona účinného do 31. 12. 2009 k souhrnnému podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 16 měsíců se zkušební dobou v trvání 3 roků a 6 měsíců trvající po započtení do 25. 10. 2010, přestože fikce osvědčení nastat nemohla, protože soud nerozhodl v jednoroční lhůtě od uplynutí zkušební doby podle § 83 odst. 3 trestního zákoníku vinou odsouzeného A. P., neboť soud vyčkával nejméně od 25. 3. 2011 na skončení dalšího trestního stíhání A. P. vedeného u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 3 T 184/2010, které k rozhodnému dni fikce 25. 10. 2011 pravomocně neskončilo, a takto jako soudce jednal s vědomím, že odsouzeného A. P. neoprávněně zvýhodní tím, že u něj dojde k osvědčení ve zkušební době podmíněného odsouzení, i když ve zkušební době podmíněného odsouzení nevedl řádný život, neboť A. P. byl za skutek spáchaný ve zkušební době podmíněného odsouzení prozatím nepravomocně odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 11. 10. 2011, č. j. 3 T 184/2010 - 492 za trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákona účinného do 31. 12. 2009 k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let a 6 měsíců, a dále jako soudce takto jednal srozuměn s tím, že může A. P. neoprávněně zvýhodnit také v odvolacím řízení proti rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 11. 10. 2011, č. j. 3 T 184/2010-492, protože odvolací soud při rozhodování o ukládání trestu A. P., bude muset nově přihlédnout k nastalému osvědčení ve zkušební době podmíněného odsouzení ve věci Okresního soudu v Bruntále sp. zn. 18 T 285/2006 a hledět na něj, jako by nebyl v minulosti odsouzen a uložit mu tak výrazně mírnější trest, což se také později stalo, neboť následně Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře rozsudkem ze dne 15. 3. 2012 zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 11. 10. 2011, č. j. 3 T 184/2010-492, a nově uložil A. P. podmíněný trest odnětí svobody ve výměře 3 let se zkušební dobou v délce 5 let s dohledem, z důvodu, že od fikce osvědčení ze dne 25. 10. 2011 zaznamenané ve věci Okresního soudu v Bruntále sp. zn. 18 T 285/2006 nově v opise rejstříku trestů, zde již důvody k uložení nepodmíněného trestu pominuly, čímž opatřil odsouzenému A. P. jednak neoprávněný prospěch jeho osvědčením ve zkušební době podmíněného odsouzení fikcí ke dni 25. 10. 2011, ač mělo být rozhodnuto podle § 83 odst. 1 trestního zákoníku, že se trest odnětí svobody v trvání 16 měsíců uložený rozsudkem Okresního soudu v Bruntále, pobočka v Krnově ze dne 14. 6. 2007, č. j. 18 T 285/2006-520 vykoná, a jednak neoprávněný prospěch spočívající v tom, že Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře rozsudkem ze dne 15. 3. 2012 uložil A. P. podmíněný trest odnětí svobody ve výměře 3 roky se zkušební dobou 5 let, ač by mu jinak byl uložen trest nepodmíněný, 2) dne 24. 5. 2010 v B. jako soudce Okresního soudu v Bruntále v rámci výkonu své funkce ve vykonávacím trestním řízení odsouzeného V. Z. ve věci sp. zn. 18 T 232/2007 si záměrně zjednodušil a usnadnil práci, nepokračoval dále ve vykonávacím řízení a řízení ukončil fikcí osvědčení odsouzeného V. Z. podle § 83 odst. 3 trestního zákoníku ke dni 3. 4. 2010 z trestního příkazu Okresního soudu v Bruntále, pobočka v Krnově ze dne 17. 8. 2007, který nabyl právní moci dne 3. 10. 2007, a kterým byl V. Z. odsouzen pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1 trestního zákona účinného do 31. 12. 2009 k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců se zkušební dobou v trvání 18 měsíců a byla mu také uložena povinnost, aby ve zkušební době podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil, přestože fikce osvědčení nemohla nastat, protože soud nerozhodl v jednoroční lhůtě od uplynutí zkušební doby odsouzeného podle § 83 odst. 3 trestního zákoníku vinou odsouzeného V. Z., neboť ten se soudu vyhýbal a byl pro soud nedostupný, a takto jako soudce jednal s vědomím, že odsouzeného V. Z. může neoprávněně zvýhodnit tím, že u něj dojde k osvědčení ve zkušební době podmíněného odsouzení, i když ve zkušební době podmíněného odsouzení nevedl řádný život a nevyhověl uloženým podmínkám, neboť V. Z. ve zkušební době neuhradil způsobenou škodu v plné výši, přičemž soud nezjistil příčiny nesplnění povinnosti nahradit škodu V. Z. a jeho zavinění při nesplnění této povinnosti, čímž opatřil odsouzenému V. Z. neoprávněný prospěch jeho osvědčením ve zkušební době podmíněného odsouzení fikcí ke dni 3. 4. 2010 bez řádného projednání, 3) dne 7. 2. 2011 v B. jako soudce Okresního soudu v Bruntále v rámci výkonu své funkce ve vykonávacím trestním řízení odsouzené B. V. ve věci sp. zn. 3 T 37/2008, poté, co mu byl dne 2. 2. 2011 předložen spis asistentem soudce Mgr. Jakubem Rinkem vzhledem k uznání odsouzené vinnou za přestupek spáchaný ve zkušební době podmíněného odsouzení, si záměrně zjednodušil a usnadnil práci, nepokračoval dále ve vykonávacím řízení a aniž by vyžádal souhlas státního zástupce s osvědčením odsouzené ve zkušební době podmíněného odsouzení podle § 330 odst. 4 trestního řádu nebo nařídil veřejné zasedání podle § 330 odst. 1 trestního řádu anebo učinil jiný úkon, vydal písemně pokyn soudní kanceláři k překalendářování věci na den 30. 9. 2011, což byl rozhodný den fikce osvědčení odsouzené B. V. podle § 83 odst. 3 trestního zákoníku z rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 31. 3. 2008, č.j. 3 T 37/2008-76, který nabyl právní moci dne 31. 3. 2008, a kterým byla B. V. odsouzena pro pokus trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 k § 222 odst. 1 trestního zákona účinného do 31. 12. 2009 k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 roků se zkušební dobou v trvání 2 roků a 6 měsíců, a následně dne 5. 10. 2011 v souladu se svým prvotním úmyslem fikci osvědčení odsouzené ve zkušební době podmíněného odsouzení konstatoval úředním záznamem ke dni 30. 9. 2011, a takto jako soudce jednal s vědomím, že odsouzenou B. V. neoprávněně zvýhodní tím, že u ní dojde k osvědčení ve zkušební době podmíněného odsouzení bez řádného projednání, i když ve zkušební době podmíněného odsouzení nevedla řádný život, neboť B. V. spáchala ve zkušební době přestupek proti občanskému soužití podle § 49 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích, za který byla uznána vinnou rozhodnutím Komise k