8 Tdo 1441/2014 — Nejvyšší soud

8 Tdo 1441/2014 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. b) tr.ř. § 265b odst.1 písm. c) tr.ř. § 265b odst.1 písm. e) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:26. 11. 2014 Spisová značka:8 Tdo 1441/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:8.TDO.1441.2014.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Důvod dovolání, že ve věci rozhodl vyloučený orgán Hodnocení důkazů Obhájce Souhlas poškozeného s trestním stíháním Dotčené předpisy:§ 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. § 2 odst. 5,6 tr. ř. § 163 tr. ř. § 42 odst. 2 z. s. m. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:26. 1. 2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 1441/2014-37 U S N E S E N Í Nejvyšší soud jako soud pro mládež rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. listopadu 2014 o dovolání obviněného mladistvého „tulipána“*), proti usnesení Krajského soudu v Praze, soudu pro mládež, ze dne 3. 6. 2014, sp. zn. 13 Tmo 14/2014, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 14 Tm 16/2012, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného mladistvého „tulipána“ odmítá. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Mělníku, soudu pro mládež, ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. 14 Tm 16/2012, byl obviněný mladistvý „tulipán“ (dále jen „mladistvý“) uznán vinným pokračujícími proviněními neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku a krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Za to byl podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku, § 24 odst. 1 písm. i) a § 31 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 218/2003 Sb.“), odsouzen k úhrnnému trestnímu opatření odnětí svobody v trvání dvou let, podmíněně odloženému na zkušební dobu v trvání dvanácti měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla mladistvému uložena povinnost uhradit poškozenému J. K., bytem K.– L., T., způsobenou škodu ve výši 32.190 Kč. Naproti tomu byl mladistvý podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby Okresního státního zastupitelství v Mělníku ze dne 24. 7. 2012, sp. zn. ZT 389/2011, pro dílčí útoky skutku, v němž bylo spatřováno pokračující provinění neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku a pokračující provinění krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal mladistvý. Podle § 229 odst. 3 tr. ř. byl poškozený J. K., bytem K. – L., T., v části týkající se zproštění odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se mladistvý shora uvedených provinění dopustil tím, že bez souhlasu oprávněného držitele předal platební kartu České spořitelny, znějící na jméno J. K., a sdělil PIN za účelem koupě mobilního telefonu Apple iPhone 4G 16 GB v hodnotě 16.095 Kč v prodejně Telefónica Czech Republic, a. s., T. G. Masaryka 1001, Kladno, a to - dne 28. 6. 2011 D. S., který žádosti mladistvého vyhověl a téhož dne v 17.21 hodin koupil mobilní telefon uvedené značky, bílé barvy, za který zaplatil shora uvedenou platební kartou částku 16.095 Kč, a telefon poté předal mladistvému, - dne 29. 6. 2011 J. B., který žádosti vyhověl a téhož dne v 16.01 hodin koupil shora uvedený mobilní telefon černé barvy, za který zaplatil shora uvedenou platební kartou částku 16.095 Kč, a telefon poté předal mladistvému, výše uvedeným jednáním tak byla z bankovního účtu poškozeného J. K., vedeného u České spořitelny, a. s., vyčerpána částka ve výši 32.190 Kč. Označený rozsudek napadli odvoláními mladistvý a státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Mělníku. Mladistvý svůj opravný prostředek zaměřil proti všem výrokům rozsudku, státní zástupkyně v neprospěch mladistvého brojila proti výrokům o vině a trestu, resp. proti zprošťující části rozsudku. Usnesením Krajského soudu v Praze, soudu pro mládež, ze dne 3. 6. 2014, sp. zn. 13 Tmo 14/2014, byla obě odvolání podle § 256 tr. ř. zamítnuta jako nedůvodná. Pro úplnost je zapotřebí dodat, že shora označené soudy v posuzované trestní věci již jednou rozhodovaly. Rozsudkem Okresního soudu v Mělníku, soudu pro mládež, ze dne 28. 8. 2013, sp. zn. 14 Tm 16/2012, byl mladistvý uznán vinným proviněním neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku, za což byl podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku, § 24 odst. 1 písm. i) a § 31 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. odsouzen k trestnímu opatření odnětí svobody v trvání dvou let, podmíněně odloženému na zkušební dobu v trvání dvanácti měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla mladistvému uložena povinnost uhradit poškozenému J. K., bytem K. – L., T., způsobenou škodu ve výši 32.190 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený J. K., bytem K. – L., T., odkázán se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Usnesením Krajského soudu v Praze, soudu pro mládež, ze dne 19. 11. 2013, sp. zn. 13 Tmo 54/2013, byl z podnětu odvolání mladistvého, státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Mělníku podaného v neprospěch mladistvého a poškozeného J. K. citovaný rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. a), b), c) tr. ř. v celém rozsahu zrušen a podle § 259 odst. 1 tr. ř. byla věc vrácena soudu prvního stupně. Proti usnesení Krajského soudu v Praze, soudu pro mládež, ze dne 3. 6. 2014, sp. zn. 13 Tmo 14/2014, podal mladistvý prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na dovolací důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. b), c), e), g), l) tr. ř. Mladistvý namítl, že ve věci rozhodoval vyloučený orgán, a to policejní orgán. Por. A. F., který vykonával úkony trestního řízení, pracoval v minulosti ve stejné společnosti jako otec mladistvého, jeho dědeček a babička. Mezi otcem mladistvého a por. A. F. nepanovaly ideální vztahy, naproti tomu s dědečkem mladistvého, s poškozeným J. K., si por. A. F. tykal, vedl s ním přátelské a neformální debaty a osobně pro něj zajišťoval tisk dokumentů obsažených ve spise, které mu následně odnesl domů, kde jej navštěvoval. V důsledku těchto skutečností docházelo k nabádání poškozeného J. K. k postupu, jak se nejlépe domoci svých peněz, a k zajišťování důkazů pouze v neprospěch mladistvého. Mladistvý zejména namítá, že navzdory opakovaným žádostem nebyly zajištěny záznamy z bezpečnostních kamer, které by jej vyvinily. O námitce podjatosti, jež mladistvý na policejní orgán podal, nebylo do dnešního dne rozhodnuto. Mladistvý je dále toho názoru, že v řízení neměl obhájce, ač jej podle zákona mít měl. Uvedl, že podle § 42 odst. 2 zák. č. 218/2003 Sb. musí mít mladistvý obhájce od okamžiku, kdy jsou proti němu použita opatření podle citovaného zákona nebo provedeny úkony podle trestního řádu, včetně úkonů neodkladných a neopakovatelných, ledaže nelze provedení úkonu odložit a vyrozumění obhájce o něm zajistit. Podle tohoto ustanovení však policejní orgán nepostupoval a nejméně ve dvou případech, kdy se nejednalo ani o neodkladný, ani o neopakovatelný úkon, mladistvému nařídil, aby se k podání vysvětlení dostavil bez účasti obhájce. Při podání vysvětlení dne 15. 7. 2011 byl přítomen otec mladistvého, při podání vysvětlení dne 15. 8. 2011 byla přítomna pracovnice OSPOD. V souvislosti s druhým podáním vysvětlení por. A. F. mladistvému sdělil, že otec mladistvého přítomen nebude, neboť obhajobu obviněného bude zajišťovat OSPOD. V průběhu uvedeného podání vysvětlení por. A. F. vyslovoval nejrůznější a pro obviněného velmi ponižující poznámky, na něž mladistvý nebyl schopen reagovat, neboť se domníval, že jeho obhajobu zajistí právě OSPOD. Aniž by mladistvý obdržel jakékoliv poučení o nutné obhajobě, jeho matka mu z vlastní iniciativy obhájce zajistila. Obhájci byla nejprve přislíbena možnost nahlédnout do spisu, posléze mu byla s odkazem na to, že mladistvý je v pozici podezřelého, odmítnuta. V nejdůležitější fázi trestního řízení, kdy ještě mohly být záznamy z bezpečnostních kamer jednoznačně zajištěny, tedy mladistvý neměl obhájce. Podle jeho názoru jej měl mít již při prvním podání vysvětlení. Mladistvý se rovněž domnívá, že proti němu bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. Již od počátku přípravného řízení upozorňovala obhajoba policejní orgán na to, že pokud jde o provinění krádeže, je nutno od obou poškozených získat souhlas s trestním stíháním mladistvého. Na základě takového upozornění byl protokolárně zajištěn nesouhlas s trestním stíháním udělený poškozeným J. K. Souhlas poškozené M. K. však navzdory urgencím zajištěn nebyl,