8 Tdo 1549/2019 — Nejvyšší soud

8 Tdo 1549/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:29. 1. 2020 Spisová značka:8 Tdo 1549/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:8.TDO.1549.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zneužití pravomoci úřední osoby Dotčené předpisy:§ 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku § 329 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:6. 5. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 1549/2019-391USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 1. 2020 o dovolání obviněného M. K., nar. XY v XY, trvale bytem XY, okres Karviná, proti usnesení Městského soudu v Praze, ze dne 13. 8. 2019, sp. zn. 7 To 295/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 2 T 147/2018, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. K. odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 26. 3. 2019, sp. zn. 2 T 147/2018, byl obviněný M. K. uznán vinným přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že dne 17. 2. 2018 okolo 06:30 hodin v Praze 4, XY, ve výslechové místnosti na služebně Místního oddělení policie XY, během výkonu služby příslušníků Policie České republiky společně s obviněným O. Č., nar. XY fyzicky napadli poškozeného P. S., nar. XY, který v té době seděl na lavici a byl připoután pravou rukou k lavici v důsledku předchozího omezení na osobní svobodě, přičemž poškozeného napadli v úmyslu nezákonně ho potrestat za to, že shodil ze stolu na zem monitor služebního počítače, a to tak, že obviněný M. K. poškozeného kopl pravou nohou obutou v těžké kožené botě do hrudníku, poté ho oba obvinění začali bít pěstmi převážně do horní části těla, obviněný O. Č. ho dále kopl kolenem do hrudníku a nakonec obviněný O. Č. poškozeného opakovaně udeřil pěstí do horní části těla, kdy tímto jednáním poškozenému P. S. způsobili újmu na zdraví nedosahující intenzity ublížení na zdraví ve smyslu § 122 odst. 1 tr. zákoníku, a tímto jednáním porušili ustanovení § 24 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky (dále „zákon č. 273/2008 Sb.“), podle něhož osoba omezená na osobní svobodě policistou nesmí být podrobena mučení nebo krutému, nelidskému anebo ponižujícímu zacházení a nesmí s ní být zacházeno takovým způsobem, který nerespektuje lidskou důstojnost. 2. Za uvedený přečin byl obviněný odsouzen podle § 329 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvaceti čtyř měsíců. Rovněž bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného O. Č., o náhradě škody poškozenému a o zproštění obžaloby obviněného P. K. podle § 226 písm. b) tr. ř. 3. Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 13. 8. 2019, sp. zn. 7 To 295/2019, odvolání státního zástupce i odvolání obviněných M. K. a O. Č. podaná proti výroku o vině i trestu shora uvedeného rozsudku soudu prvního stupně zamítl jako nedůvodná podle § 256 tr. ř. II. Dovolání obviněného 4. Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podal obviněný M. K. s odkazem na § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. dovolání zaměřené proti nesprávnosti použité právní kvalifikace přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, protože nebyly naplněny objektivní ani subjektivní stránky této skutkové podstaty. 5. Těžiště výhrad obviněného spočívá v tom, že vůči poškozenému užil zákonem povolených donucovacích prostředků, jelikož se choval po celou dobu umístění ve výslechové místnosti velmi agresivně, domáhal se odchodu z budovy, policisty hrubě urážel a během nepřítomnosti obviněného ve výslechové místnosti shodil ze stolu monitor počítače. Pro toto chování poškozeného měl obviněný důvodnou obavu, že bude v ničení vybavení služebny pokračovat, popř. na něj či kolegy zaútočí předmětem, který si mohl opatřit v nestřeženém okamžiku, nebo že se pokusí o útěk. Dále namítl, že k následnému použití donucovacích prostředků došlo v intenzitě nezbytné k zamezení dalšího ničení majetku na policejní služebně a zabránění možného útoku ze strany poškozeného vůči policistům, přitom dbal, aby jeho jednání bylo přiměřené dané situaci a nezpůsobil tak poškozenému újmu zcela nepřiměřenou povaze jeho útoku. 6. Obviněný se neztotožnil s odvolacím soudem, že by z kamerového záznamu pořízeného na služebně bylo možné dovodit, že ze strany poškozeného útok nehrozil. Takový závěr kamerový záznam neumožňuje, a proto nelze uzavřít, že jeho postup byl nepřiměřený, jak nesprávně odvolací soud dovozoval. Podle obviněného bylo užití donucovacích prostředků zcela adekvátní dané situaci a v souladu s právním řádem. Jeho motivem nebylo potrestat poškozeného za jeho předchozí chování, ani mu způsobit škodu, nýbrž jen bezprostředně reagovat na ničení majetku z jeho strany, a možný útok vůči policistům v zájmu zajištění jejich ochrany. Vše se přitom odehrálo velmi rychle během několika sekund. Není zřejmé, na základě jakých skutečností soudy dovodily, že jeho úmyslem bylo způsobit poškozenému újmu na právech, nebo že by bylo jeho záměrem jednat v rozporu s právní normou, anebo, že by svým jednáním chtěl porušit zájem na řádném výkonu činnosti úředních osob. Nebylo prokázáno, že jednal v úmyslu přímém, který se musí vztahovat jak k pohnutce, tak i k výkonu pravomoci způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 7. 2016, sp. zn. 7 Tdo 800/2016). 7. Podle obviněného pro závěr o jeho zavinění v tzv. skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně, kterou potvrdil i odvolací soud, chybí popis úmyslného zavinění jak ve vztahu k jednání, tak i ve vztahu k pohnutce. Poškozeného neznal, nikdy předtím ho ani neviděl a neměl tudíž žádný důvod, natož zájem přivodit mu jakoukoliv újmu, přičemž není zřejmé, komu by měl obviněný v souvislosti s daným jednáním opatřit prospěch a o jaký prospěch by se mělo jednat. V tomto ohledu jsou tedy závěry odvolacího soudu zcela nesprávné a nepřezkoumatelné, když nemají oporu v provedeném dokazování a jeho rozhodnutí je založeno na extrémním rozporu mezi skutkovými zjištěními, a vykazuje známky nespravedlivého procesu, což vedlo i k nesprávnému právnímu posouzení jako přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. 8. V závěru obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud vyhověl jeho dovolání a podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 8. 2019, sp. zn. 7 To 295/2019, popř. i vadné řízení mu předcházející, a přikázal, aby soud druhého stupně věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. III. Z vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství 9. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (§ 265h odst. 2 tr. ř.) poukázal na to, že se soudy dostatečně v odůvodnění přezkoumávaných rozhodnutí (srov. bod 9. rozsudku soudu prvního stupně a bod 9. usnesení odvolacího soudu) s obdobnou obhajobou obviněného vypořádaly. Námitky obviněného označil zásadně za skutkové, a tedy mimo dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., kromě výhrad proti úmyslnému zavinění, jež považoval za uplatněné v souladu s označeným dovolacím důvodem. 10. Neztotožnil se s tvrzením obviněného o chybějícím popisu úmyslného zavinění, neboť jej soud prvního stupně slovy „přičemž poškozeného napadli v úmyslu nezákonně ho potrestat za to, že shodil ze stolu na zem monitor“ vyjádřil zcela dostatečně. Obviněný chtěl poškozenému úmyslně způsobit újmu tím, že ho potrestá za shození monitoru, což bylo pohnutkou jednání obviněného. Věděl, že jeho zákrok je nezákonným trestáním, ale takto chtěl jednat, ač věděl, že porušil své služební povinnosti, resp. pravomoci úřední osoby a poškozeného vystavil ponižujícímu zacházení. Slovy „v úmyslu nezákonně potrestat“ nalézací soud zcela dostatečně vyjádřil skutkové okolnosti jak ohledně prvního úmyslu obviněného nezákonně zneužít pravomoc, tak ohledně druhého úmyslu fyzickým potrestáním poškozenému způsobit závažnou újmu na jeho právech. Podle státního zástupce popis skutku obsahuje všechny nezbytné náležitosti pro soudy zvolenou právní kvalifikaci. Z uvedených důvodů tvrzený dovolací důvod naplněn nebyl a dovolání je v této části zjevně neopodstatněné. 11. Námitku extrémního rozporu, resp. nesouladu mezi provedeným dokazováním a učiněnými skutkovými zjištěními obviněný nepodložil žádnou konkrétní argumentací, a tudíž ji nelze považovat za podstatnou z hlediska ustálené judikatury Ústavního soudu (srov. např. nález Ú