8 Tdo 157/2019 — Nejvyšší soud

8 Tdo 157/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:3. 4. 2019 Spisová značka:8 Tdo 157/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:8.TDO.157.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Nebezpečné vyhrožování Neoprávněný přístup k počítačovému systému a nosiči informací Subsidiarita trestní represe Zneužití pravomoci úřední osoby Dotčené předpisy:§ 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku § 230 odst. 2a,3a tr. zákoníku § 353 odst. 1 tr. zákoníku § 12 odst. 2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:7. 7. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 157/2019-274 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. 4. 2019 o dovolání obviněného K. B., nar. XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 2. 2018, sp. zn. 6 To 465/2017, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 32 T 87/2012, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného K. B. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 6. 2017, sp. zn. 32 T 87/2012, byl obviněný K. B. uznán vinným přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, ve znění účinném do 30. 11. 2011 (ad výrok o vině pod bodem 1.), a přečinem nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku (ad výrok o vině pod bodem 2.), za což byl podle § 329 odst. 1 tr. zákoníku, ve znění účinném do 30. 11. 2011, § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 8 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 18 měsíců. 2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání obviněný a státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem. Odvolání obviněného směřovalo proti jeho výroku o vině, jakož i všem na něj navazujícím výrokům, státní zástupce odvoláním podaným v neprospěch obviněného brojil proti výroku o vině pod bodem 1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 2. 2018, sp. zn. 6 To 465/2017, byl k odvolání státního zástupce napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. částečně zrušen ohledně výroku o vině pod bodem 1. a v celém výroku o trestu a při nezměněném výroku pod bodem 2. bylo podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodnuto tak, že obviněný K. B. byl při nezměněných skutkových zjištěních uznán vinným přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, ve znění účinném do 30. 11. 2011, a přečinem neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, ve znění účinném do 30. 11. 2011, za což byl podle § 329 odst. 1 tr. zákoníku, ve znění účinném do 30. 11. 2011, § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 18 měsíců. Odvolání obviněného bylo podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto. 3. Podle skutkových zjištění nalézacího a odvolacího soudu se obviněný přečinů zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, ve znění účinném do 30. 11. 2011, a neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, ve znění účinném do 30. 11. 2011, dopustil tím, že dne 19. 11. 2011 v 5:24 hodin v XY v XY jako příslušník Policie České republiky při výkonu služby vrchního asistenta oddělení informačních a komunikačních technologií Krajského ředitelství policie XY kraje v rozporu s ustanovením § 66 odst. 2 zákona č. 273/2008 Sb. a v rozporu s ustanovením § 45 odst. 1 písm. b) zákona č. 361/2003 Sb. provedl ze svého služebního počítače dotaz do informačního systému Policie České republiky k osobě poškozeného M. E., nar. XY, kde si k poškozenému zobrazil informace z „Centrálního registru osob“, „Pátrání po osobách“, „Registru stíhaných, podezřelých a prověřovaných osob“, „Registru pohřešovaných a vydaných dokladů“ a „Registru opatření na státních hranicích“, kdy takto získané osobní údaje nepotřeboval pro plnění služebních ani pracovních úkolů Policie ČR, ale které využil pro svou osobní potřebu za účelem kontaktování poškozeného ohledně jeho poměru s manželkou obviněného. 4. Přečin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku měl spáchat tím, že v době od 19. 11. 2011 do 25. 12. 2011 kontaktoval poškozeného M. E., nar. XY, kdy mu prostřednictvím internetu na mobilní telefon poškozeného s účastnickým číslem XY zaslal SMS s hanlivým textem, kde poukazoval na údajný poměr poškozeného s manželkou obviněného M. B., nar. XY, a dne 25. 12. 2011 mu zaslal z e-mailové adresy XY e-mailovou zprávu s textem: „Zmrde, brzy, už brzy…hahahahahaha“ na jeho e-mailovou adresu XY, přičemž následně jeho jednání ve vztahu k poškozenému vyvrcholilo tím, že dne 29. 12. 2011 si na něj počkal v místě jeho bydliště v XY v ulici XY před vchodem do domu č. XY, kde jej v 22:10 hodin kontaktoval před vstupem do domu a ptal se jej opakovaně na jeho poměr s manželkou M. B., a když poškozený vztah s jeho manželkou popíral, začal mu vyhrožovat, že je od policie, „že mu to neprojde, že ho nechá zlikvidovat nebo ho zastřelí sám“, a nakonec mu sdělil, že „si s ním nebude špinit ruce, že má na to své lidi“, přičemž po celou dobu jednání s poškozeným držel jednu ruku v kapse a naznačoval tak, že může být ozbrojen krátkou střelnou zbraní, čímž v poškozeném vzbudil obavu o život a zdraví, kdy tato obava přetrvávala i po následující dny. 5. Pro úplnost je vhodné doplnit, že soudy ve věci obviněného K. B. nerozhodovaly poprvé. Usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 8. 2014, č. j. 32 T 87/2012-149, byla věc obviněného pro skutky popsané ve výroku tohoto usnesení podle § 222 odst. 2 tr. ř. postoupena k projednání řediteli Policie České republiky, Krajského ředitelství Policie XY kraje, neboť se podle jeho názoru nejednalo o trestné činy, avšak žalované skutky by mohly být posouzeny jako kázeňské přestupky podle § 50 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů. Označené usnesení bylo na základě stížnosti státního zástupce usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 1. 2016, č. j. 6 To 275/2015-160, podle § 149 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušeno a okresnímu soudu uloženo, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Okresní soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 20. 4. 2016, č. j. 32 T 87/2012-177, obviněného uznal vinným přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, ve znění účinném do 30. 11. 2011, a přečinem nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku, za což jej odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let. Posledně uvedený rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem, proti němuž podali odvolání obviněný, jakož i státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, byl usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 10. 2016, č. j. 6 To 430/2016-191, podle § 258 odst. 1 písm. a) tr. ř. zrušen a podle § 259 odst. 1 tr. ř. byla věc vrácena soudu prvního stupně k novému rozhodnutí. V řízení po zrušení rozsudku bylo posléze rozhodnuto rozsudky zmiňovanými pod body 1. a 2. tohoto usnesení Nejvyššího soudu. II. Dovolání a vyjádření k němu 6. Proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 2. 2018, sp. zn. 6 To 465/2017, podal obviněný K. B. prostřednictvím obhájce dovolání, v němž odkázal na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, respektive na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, a že bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání obviněného, přestože byl v předcházejícím řízení dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 7. Po rekapitulaci dosavadního průběhu řízení obviněný nejprve vytkl, že soud prvního stupně posoudil jeho jednání jako trestný čin pouze z důvodu vázanosti právním názorem vyjádřeným nadřízeným soudem. Pokud šlo o argumentaci k právní kvalifikaci skutku pod bodem 1. rozsudečného výroku jakožto přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, připomněl, že uvedeným přečinem je jednání, jímž úřední osoba, která v úmyslu způsobit jinému škodu nebo jinou závažnou újmu anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch, vykonává svou pravomoc způsob