8 Tdo 16/2026 — Nejvyšší soud

8 Tdo 16/2026 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:28. 1. 2026 Spisová značka:8 Tdo 16/2026 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:8.TDO.16.2026.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby Náhrada škody Dotčené předpisy:§ 240 odst. 1,2 písm. c) tr. zákoníku § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:17. 2. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 16/2026-1181 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 1. 2026 o dovolání, které podal obviněný Ing. Václav Dědek proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 6. 2025, č. j. 3 To 84/2025-1133, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 10 T 58/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: 1. Obviněný Ing. Václav Dědek (dále zpravidla jen „obviněný“, příp. „dovolatel”) byl rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 24. 1. 2025, č. j. 10 T 58/2024-1091, uznán vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Za tento trestný čin (jednání popsané ve výroku citovaného rozsudku) byl podle § 240 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře 2 (dva) roky, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu ve výměře 3 (tři) roky. Podle § 82 odst. 3 tr. zákoníku bylo obviněnému dále uloženo, aby ve zkušební době vedl řádný život a nahradil podle svých sil škodu, kterou trestným činem způsobil. O náhradě škody bylo rozhodnuto podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 2 tr. ř. 2. Proti rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 24. 1. 2025, č. j. 10 T 58/2024-1091, podal obviněný, a to výlučně do výroku o náhradě škody odvolání, které Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 25. 6. 2025, č. j. 3 To 84/2025-1133, podle § 256 tr. ř. zamítl. I. Dovolání a vyjádření k němu 3. Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích podal obviněný prostřednictvím dvou obhájkyň dovolání (prostřednictvím jedné) a jeho doplnění (prostřednictvím druhé). 4. V dovolání podaném prostřednictvím obhájkyně JUDr. Heleny Novákové uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. V rámci uplatněných námitek předně vyjádřil závěr, že v posuzované věci se jedná o soukromoprávní nárok (nárok ručitelský). Tento závěr doplnil citací příslušných ustanovení občanského zákoníku, přičemž zdůraznil, že finanční úřad jej nemusel vyzvat k úhradě dluhu, neboť bylo nepochybné, že hlavní dlužník (AGRA Netřebice s. r. o.) svůj dluh nesplní. O tom, že daňový dluh vznikl, tedy o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty se poškozený finanční úřad dozvěděl nejpozději ke dni 31. 3. 2020, 31. 3. 2021 a 31. 3. 2022, neboť v těchto lhůtách neobdržel řádné daňové přiznání od hlavního dlužníka. Stejně tak se poškozený finanční úřad z výpisu z obchodního rejstříku dozvěděl, kdo jsou jednatelé výše uvedené společnosti a nic mu nebránilo v tom, aby se na ně obrátil s výzvou k úhradě daňového dluhu z titulu ručení, případně podal žaloby či uplatnil nárok na plnění ve smyslu § 43 odst. 3 tr. ř. Poškozený podal trestní oznámení až dne 11. 1. 2023, avšak v jeho rámci svůj nárok vůči žádnému z jednatelů neuplatnil. S nárokem na náhradu škody se pak poškozený k trestnímu řízení připojil listinou datovanou v červenci 2024. Na základě těchto skutečností dospěl dovolatel k závěru, že pohledávky z ručení za daňový dluh byly minimálně za roky 2019 a 2020 u orgánu veřejné moci uplatněny po uplynutí 3 leté promlčecí doby, a ačkoliv toto bylo řádně namítnuto, přesto byl nárok poškozenému subjektu soudy přiznán. V této souvislosti obviněný nepovažuje výzvy, které mu byly adresovány poškozeným, ke splnění povinnosti podat prohlášení o majetku za uplatnění práva u orgánu veřejné moci ve smyslu soukromého práva. Navíc soud podle dovolatele na posuzovaný případ nesprávně aplikoval ustanovení § 636 občanského zákoníku. Odvolací soud dále opomenul, že u nároku na náhradu škody běží 2 promlčecí doby, a to subjektivní (3 roky) a objektivní (15 let) s tím, že pokud uplyne subjektivní, nemůže se již uplatnit lhůta objektivní a naopak. Nesprávné právní posouzení obviněný spatřuje dále v tom, že odvolací soud vázal promlčení pohledávek za jednotlivá zdaňovací období na právní posouzení daného jednání jako dílčích útoků pokračování v trestném činu. S ohledem na shora uvedené skutečnosti obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 6. 2025, č. j. 3 To 84/2025-1133, a sám ve smyslu § 265m tr. ř. změnil rozsudek Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 24. 1. 2025, č. j. 10 T 58/2024-1091, tak, že obviněný je povinen na náhradě škody zaplatit České republice – Finančnímu úřadu pro Jihočeský kraj částku 37 248 Kč, která odpovídá nepromlčené části uplatněného nároku. 5. V podání označeném jako „Doplnění dovolání“, které bylo podáno prostřednictvím obhájkyně Mgr. Ing. Jany Pekárkové, pak obviněný odmítl, že by jako jeden z jednatelů společnosti AGRA Netřebice s. r. o. nepodal daňová přiznání vědomě s cílem snížení daňové povinnosti této společnosti. Navíc nepodání daňových přiznání nemělo podle jeho názoru na finanční zájmy státu žádný vliv, neboť společnost byla v dané době ztrátová. Uvedená společnost měla 3 jednatele, a tudíž daňové přiznání mohl podat jiný z jednatelů. To, že bylo vedeno trestní řízení pouze s ním, považuje za diskriminační jednaní, stejně jako uloženou povinnost k náhradě škody, která se týká pouze jeho. Dále uvedl, že Finanční úřad pro Jihočeský kraj neměl být připuštěn jako poškozený do trestního řízení, neboť svůj nárok mohl vymáhat po uvedené společnosti v daňové exekuci, což neučinil a byl tak zvýhodněn oproti jiným subjektům soukromého práva. I v tomto případě navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 6. 2025, č. j. 3 To 84/2025-1133, a sám ve smyslu § 265m tr. ř. změnil rozsudek Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 24. 1. 2025, č. j. 10 T 58/2024-1091, tak, že je povinen na náhradě škody zaplatit České republice – Finančnímu úřadu pro Jihočeský kraj částku 37 248 Kč, která odpovídá nepromlčené části uplatněného nároku. 6. K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (zaslal 2 vyjádření, přičemž reagoval i na výše uvedené doplnění dovolání). Podle jeho názoru nejsou v daném případě naplněny podmínky přípustnosti dovolání, neboť odvolací soud sice zamítl odvolání obviněného, to však nebylo podáno proti některému z rozhodnutí, která jsou vymezena v § 265a odst. 2 tr. ř. pod písmeny a) a ž g). V daném případě odvolací soud nepřezkoumával výrok o vině a trestu, jeho přezkumná povinnost byla omezena pouze na výrok o náhradě škody. Pokud tedy odvolací soud rozhodl pouze o výroku o náhradě škody, nelze jeho rozhodnutí považovat za rozhodnutí ve věci samé podle § 265a odst. 1, 2 tr. ř., a dovolání proti němu není přípustné. Státní zástupce dále zdůraznil, že námitka, že soudy neměly příslušný finanční úřad jako poškozeného do trestního řízení připustit, neodpovídá jakémukoliv dovolacímu důvodu. Navíc soudy v daném případě správně aplikovaly již zavedenou rozhodovací praxi, přičemž nebyl důvod, aby Českou republiku zastoupenou finančním úřadem k trestnímu řízení nepřipustily, neboť pro postup, který zvolily, byly splněny všechny zákonné předpoklady. S ohledem na uvedené skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání (včetně doplnění), odmítl podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř., když současně vyjádřil svůj souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného rozhodnutí ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. II. Přípustnost dovolání 7. Nejvyšší soud nejdříve přezkoumal, zda je v posuzované věci dovolání (doplnění) přípustné a jestli nepřichází v úvahu odmítnutí dovolání podle ustanovení § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. Po tomto přezkoumání dospěl k závěru, že dovolání přípustné není, a to z následujících důvodů. 8. Podle § 265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V § 265a odst. 2 tr. ř. je pak obsažen výčet rozhodnutí ve věci samé, proti kterým je dovolání přípustné, přičemž se podle uvedeného ustanovení jedná o: a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuš