8 Tdo 164/2025 – Nejvyšší soud

8 Tdo 164/2025-958 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 4. 2025 o dovolání obviněného J. J., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Praha Ruzyně, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 9. 2024, sp. zn. 8 To 178/2024, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 1 T 13/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. J. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 19. 6. 2024, sp. zn. 1 T 13/2024, byl obviněný J. J. (dále též jen „obviněný“ nebo také „dovolatel“) shledán vinným pod bodem I. přečinem podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku, pod bodem II. zločinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 alinea 1, odst. 3 písm. b), c) tr. zákoníku. Za to a za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, z jehož spáchání byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. 7. 2022, sp. zn. 13 T 61/2022, který nabyl právní moci dne 5. 8. 2022, byl odsouzen podle § 216 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen také trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání 24 měsíců. Současně byl zrušen výrok o trestu z výše uvedeného rozhodnutí (tj. trestního příkazu Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. 7. 2022, sp. zn. 13 T 61/2022), jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. 2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání směřující proti výrokům o vině i trestu. Městský soud v Praze usnesením ze 3. 9. 2024, sp. zn. 8 To 178/2024, podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl. 3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný přečinu podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku a zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 alinea 1, odst. 3 písm. b), c) tr. zákoníku dopustil tím, že I. v období od 1. 9. 2020 do května 2021, v Praze a na dalších místech v České republice a v zahraničí vykonával práci řidiče nákladního vozidla jako zaměstnanec společnosti P., s. r. o., identifikační číslo XY, za což mu byla vyplacena mzda v celkové výši 258 000 Kč, ačkoli věděl, že dne 24. 3. 2020 rozhodla jeho ošetřující lékařka D. O. o jeho dočasné pracovní neschopnosti ve vztahu k pracovní činnosti řidiče, kterou do doby rozhodnutí vykonával jako zaměstnanec společnosti L., s. r. o., identifikační číslo XY, a na základě rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti mu Česká správa sociálního zabezpečení vyplácela mimo jiné právě v období od 1. 9. 2020 do 7. 4. 2021 dávky nemocenského pojištění v různé měsíční výši, celkově za toto období dávky činily 90 009 Kč, z čehož 76 371 Kč vyplatila obviněnému na účet a 13 638 Kč činily srážky z dávek, přičemž o tom, že totožnou práci vykonává a zjevně tedy je k jejímu výkonu zdravotně způsobilý, obviněný nikoho nevyrozuměl, dávky nadále čerpal a k ukončení pracovní neschopnosti došlo až dne 21. 6. 2021, čímž způsobil poškozené České správě sociálního zabezpečení, identifikační číslo 00006963, škodu ve výši 90 009 Kč, II. dne 2. 3. 2022 v Praze XY, ve svém bydlišti na adrese XY, přijal po dohodě se Z. M., na bankovní účet číslo XY, vedený na jeho otce J. J., ke kterému měl dispoziční oprávnění, z bankovního účtu číslo XY platbu ve výši 10 200 EUR (v přepočtu 264 231 Kč), která byla podvodně vylákána z poškozené I. S. [trestní řízení pro podezření ze spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku vedeno policejním orgánem spadajícím pod Policii České republiky, Krajské ředitelství Ústeckého kraje, pod sp. zn. KRPA-223525/TČ-2022-040981], a takto obdržené prostředky zčásti prostřednictvím internetového bankovnictví odeslal na další bankovní účty a zčásti je použil pro vlastní potřebu, a takto jednal, přestože jej příslušníci Policie České republiky, M. Ř. a J. O., ve dnech 23. a 24. 2. 2022 telefonicky upozornili, že mu Z. M. v minulosti zaslala peněžní prostředky pocházející z trestné činnosti, a v případě, že by mu na předmětný bankovní účet byly zaslány další peněžní prostředky z bankovního účtu Z. M. nebo z bankovního účtu třetí osoby, o kterých by Z. M. tvrdila, že jsou její, nemá s nimi nijak nakládat, má o transakci vyrozumět Policii České republiky, nebo má peněžní prostředky sám či prostřednictvím své banky zaslat zpět odesílateli, a že jinak by se mohl dopustit trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti nebo trestného činu zatajení věci. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 9. 2024, sp. zn. 8 To 178/2024, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, v němž odkázal na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že rozhodnutí soudů nižších stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a že ve věci existuje extrémní nesoulad rozhodnutí a provedeného dokazování. 5. Konkrétně dovolatel vytkl, že odvolací soud pouze obecně uvedl, že spis přezkoumal, své usnesení však ničím neodůvodnil, nadto v bodě 1.I. odůvodnění svého usnesení nedokončil větu a text nedává smysl. Podle dovolatele pak pochybil, pokud měl za to, že nemůže rozsudek soudu prvního stupně zrušit na základě vlastního hodnocení provedených důkazů jiným způsobem, které by ho vedly k jinému výsledku. Naopak podle něj odvolací soud důkazy hodnotit může a měl by, pokud jsou v přímém rozporu s rozhodnutím soudu prvního stupně. Provedené důkazy totiž podle obviněného netvoří ucelený řetězec. Zdůraznil, že soudy dospěly ke svým závěrům převážně na základě pouze svědky tvrzených skutečností, aniž by jakkoliv vyvrátily jeho obhajobu. Nebyly předloženy důkazy, které by jej spolehlivě usvědčily, že v uvedených termínech vykonával práci řidiče nákladního vozidla v době, kdy pobíral také dávky nemocenského pojištění. Samotné vyplácení dávek tak nemůže být obohacením a podkladem k odsouzení za úmyslný trestný čin a jeho jednání nemůže být kvalifikováno jako trestný čin. V obecnosti také vytkl absenci subjektivní stránky trestného činu, aniž by specifikoval, ke kterému z trestných činů, jimiž byl uznán vinným, se tato námitka vztahuje či tento svůj závěr blíže odůvodnil. Obviněný naznačil také porušení pravidla in dubio pro reo. 6. Konkrétně uvedl, že doklady zaslané v kopiích policii společností P., s. r. o., nebyly podepsány obviněným, že jeho návrh na grafologické zkoumání byl policií zamítnut a že digitální karta řidiče nebyla jeho. Soud sám v odůvodnění rozsudku citoval, že z lustrace zaměstnavatelů obviněného plyne, že do dne 22. 3. 2023 nedošlo k oznámení zaměstnání u citovaných společností. To, že tam obviněný pracoval na jiných pozicích, nikdy nebylo vyvráceno. Výpověď Z. M. pak nemůže být podle přesvědčení dovolatele k jeho usvědčení použita. K odsouzení pod bodem II. výroku o vině podle dovolatele došlo na základě neexistujících skutečností či skutečností uváděných pouze svědky. Soud nijak neodůvodnil trestnost ani nevyvrátil tvrzení obviněného, že obdržel finanční prostředky na účet svého otce jako vrácení financí. Ničím nedoložil ani svůj odhad, že v případě půjčení peněz by existovala písemná smlouva. Současně však soud uvedl, že řada úkonů a domluv byla učiněna ústně, v případě hrazení telefonních poplatků se však této skutečnosti a potřebě úhrady zaplacených účtů za Z. M. v odůvodnění zcela vyhnul. Soud nepopsal, že by se obviněný podílel na spáchání podvodu na poškozené I. S. Konstatoval, že soud by neměl své rozhodnutí opřít o to, že obviněnému údajně volali příslušníci Policie České republiky s upozorněním, že pokud přijme další prostředky z účtu Z. M. nebo jejím jménem z účtu třetích osob touto cestou, může se jednat o trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti. Obviněný byl věřitel Z. M. a nemohl rozhodnout, které prostředky a jaká jejich část případně může pocházet z trestné činnosti, nota bene z jaké činnosti, bez pravomocného odsouzení. Navíc se cesta telefonickým upozorněním jeví dovolateli jako zcela nedostatečná. V takovém případě, kdyby si policie byla jistá svými poznatky, měli příslušníci vyzvat obviněného písemně i se sdělením, nechť jsou takové prostředky ponechány na účtu nebo složeny do deposita, a zaslat kopii konkrétního sdělení o zahájení trestního stíhání Z. M. Nic takového však neučinili. Už jako úplně nevhodný postup se podle něj jeví návod policie, údajně řečený do telefonu, aby prostředky vrátil na účet, ze kterého byly odeslány. Obviněnému dosud nikdo nesdělil, zda v této souvislosti byla Z. M. trestně stíhána za jednání uvedená v obžalobě obviněného (a v napadeném rozsudku) nebo za související a zda byl