8 Tdo 1776/2016 — Nejvyšší soud

8 Tdo 1776/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. k) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:15. 2. 2017 Spisová značka:8 Tdo 1776/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:8.TDO.1776.2016.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Ohrožování výchovy dítěte Pomoc k trestnému činu Úmysl Úmysl nepřímý Výrok rozhodnutí Znásilnění Dotčené předpisy:§ 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku § 185 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku § 185 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku § 201 odst. 1 písm. a), d) tr. zákoníku § 201 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:23. 5. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 1776/2016-60 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 2. 2017 o dovolání obviněného K. T. proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 9. 2016, sp. zn. 1 To 46/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 48 T 7/2016, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného K. T. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 23. 6. 2016, sp. zn. 48 T 7/2016, byl obviněný K. T. v bodě 3. uznán vinným jednak účastenstvím formou pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku ke zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, a jednak přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), d), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, kterých se dopustil skutkem popsaným tak, že 3. od přesně nezjištěné doby roku 2013 do 2. 6. 2015 v místě svého trvalého bydliště ve Z., opakovaně ve více případech vodil své nezletilé dcery „KOPRETINU“*) a „PAMPELIŠKU“*), u kterých znal jejich skutečný věk, podílel se na jejich výchově a byl pro ně autoritou, do bytu za sousedem obviněným O. P., a dále jim umožňoval, aby za ním do jeho bytu chodily samy, a to poté, co se mu dcera „KOPRETINA“ svěřila, že obviněný O. P. jí zasouval do přirození prsty, a proto věděl, že obviněný O. P. je v bytě následně opakovaně přiměje za účelem svého sexuálního uspokojení k různým formám pohlavního styku, a následně byl sám přítomen nejméně u 7 případů, kdy se obviněný O. P. před nezletilými obnažoval, osahával je na přirození a zadku, se svlečenými nezletilými ležel nahý pod jednou dekou, přestože si byl vědom toho, že jeho nezletilé dcery s ohledem na svůj nízký věk a nízkou fyzickou a duševní vyspělost nejsou schopny samy projevit svou vůli ohledně těchto sexuálních praktik a bránit se jim, čímž umožnil obviněnému O. P. provést jednání popsané pod bodem 1/, spočívající v tom, že 1. obviněný O. P. od blíže nezjištěné doby roku 2013 do 2. 6. 2015 v bytě na ulici k., Z., který obýval, opakovaně ve více případech přiměl dcery svých sousedů, nezletilé „KOPRETINU“ a „PAMPELIŠKU“, které za ním chodily někdy samy a někdy v doprovodu svého otce obviněného K. T. na návštěvy, o kterých věděl, že jsou mladší než 15 let, za účelem svého sexuálního uspokojení k pohlavním stykům, a to tím způsobem, že si od nezletilé „KOPRETINY“ nejméně v jednom případě nechal třít rukou svůj ztopořený penis a následně před ní masturboval, nejméně ve dvou případech této nezletilé přikládal svůj penis na její obnažené přirození a nejméně v jednom případě si svůj penis třel o její přirození a nejméně v jednom případě svým penisem třel o její hýždě, opakovaně ji hladil po nahém těle, na přirození, zadku, nejméně v jednom případě jí zasouval do přirození prst, opakovaně odhaloval před ní svůj penis, aby mu na něj rukou sahala, a nejméně ve dvou případech jí jazykem lízal přirození, a nezletilou „PAMPELIŠKU" nejméně v jednom případě opakovaně hladil rukou na holém přirození a zadku, přičemž využil jejich nízkého věku a nízké fyzické a duševní vyspělosti, v důsledku které nebyly poškozené schopny projevit svou vůli ohledně těchto sexuálních praktik a těmto se bránit, kdy v důsledku sexuálního zneužívání došlo u nezletilých k jejich psychické deprivaci, byl zjištěn syndrom zneužívaného dítěte a v reakci na sexuální zneužívání se u nich rozvinula posttraumatická stresová porucha. 2. Za uvedené trestné činy byl obviněný K. T. odsouzen podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Rovněž bylo podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 2 tr. ř. rozhodnuto o náhradě nemajetkové újmy poškozeným nezletilým „KOPRETINĚ“ a „PAMPELIŠCE“, a též o vině a trestu obviněného O. P., jenž byl v bodě 1. uznán vinným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, v bodech 1. a 2. přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku a v bodě 2. přečinem zneužití dítěte k výrobě pornografie podle § 193 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 1 tr. zákoníku. 3. Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací rozsudkem ze dne 22. 9. 2016, sp. zn. 1 To 46/2016, rozhodl o odvoláních obviněných K. T. a O. P. tak, že podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně částečně zrušil ve výrocích o uplatněných nárocích na náhradu nemajetkové újmy a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl, že se poškozené nezletilé „KOPRETINA“ a „PAMPELIŠKA“ s uplatněnými nároky na náhradu nemajetkové újmy podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkazují na řízení ve věcech občanskoprávních. Jinak ponechal rozsudek soudu prvního stupně nezměněn. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný K. T. prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), k), l) tr. ř. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vytkl, že byl uznán vinným úmyslným trestným činem ve smyslu § 15 tr. zákoníku, přestože ze skutkových zjištění vyplývá, že jednal nanejvýš ve vědomé nedbalosti podle § 16 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, eventuálně v hrubé nedbalosti podle § 16 odst. 2 tr. zákoníku, nikoli však v úmyslu, a to ani nepřímém. Za nesprávné považoval odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, že „jednání obžalovaného K. T. naplňuje znaky úmyslného trestného činu, i když spíše ve formě úmyslu nepřímého“ a omezil se jen na uvedení ustanovení § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, přestože podle odborné literatury musí být forma zavinění přesně zjištěna a znaky skutkové podstaty musí být předmětem dokazování, což přezkoumávaný rozsudek neobsahuje, a nekonkrétní závěr odvolacího soudu vyjádřený výrazem „spíše“ nesplňuje požadavek na řádné odůvodnění subjektivní stránky s odkazem na konkrétní skutková zjištění. Jelikož subjektivní stránka je jedním z předpokladů trestní odpovědnosti, pak pochybnost o její formě vyjádřená dikcí „spíše úmysl nepřímý“ vzbuzuje pochybnost o trestní odpovědnosti obviněného. 5. Podle obviněného se odvolací soud vůbec nezabýval trestným činem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, čímž porušil podmínky spravedlivého procesu, a to přesto, že odkázal na výslech E. Z., z něhož vyplynulo, že i když „KOPRETINA“ říkala rodičům, že na ni obviněný O. P. sahal, uvedla, že jí obviněný K. T. výslovně zakázal nadále do bytu O. P. chodit. Pokud „KOPRETINA“ tento zákaz porušovala, lze hovořit nanejvýš o zanedbání náležitého dohledu, a tedy o jednání nedbalé. Obdobné informace o zákazu nezletilých chodit do bytu O. P. se podávají i z výpovědí svědků V. B., P. K., R. K. a J. H. Přitom z učiněných a soudy popsaných skutkových zjištění neplyne, že by obviněný věděl, že když budou nezletilé navštěvovat O. P., dojde při zneužití jejich bezbrannosti k pohlavnímu styku v jakékoli z jeho podob, a proto jeho vědomostní složka subjektivní stránky pomoci k trestnému činu nezahrnuje všechny skutkové okolnosti hlavního trestného činu. O drtivé většině dílčích útoků přitom nemohl ani vědět, neboť o návštěvách nezletilých v bytě spoluobviněného neměl z různých důvodů (ať pro abusus alkoholu nebo pro svou fyzickou nepřítomnost) vůbec povědomí, když informace o možném problematickém chování obviněného O. P. byly buď přímo jím nebo L. P. obratem dementovány. Nebyla tudíž prokázána vědomostní složka o všech skutečnostech relevantních pro pomoc k trestnému činu znásilnění. 6. V dovolání obviněný též poukázal na to, že v případě přímého úmyslu by muselo být prokázáno, že chtěl, aby obviněný O. P. mohl na obou nezletilých dětech nějakým způsobem uspokojit svou sexuální potřebu, u nepřímého úmyslu by musel být srozuměn