8 Tdo 308/2017 – Nejvyšší soud

8 Tdo 308/2017-43 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 7. 2017 o dovolání obviněných R. M., a M. V., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 4. 2016, sp. zn. 5 To 589/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 2 T 120/2013, takto: a) Dovolání obviněného M. V. se podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. odmítá. b) Z podnětu dovolání obviněného R. M. se podle § 265k odst. 1 tr. ř. ve vztahu k němu a s přiměřeným použitím ustanovení § 261 tr. ř. i ohledně obviněných M. V. a R. Š. zrušují usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 4. 2016, sp. zn. 5 To 589/2015, a rozsudek Okresního soudu v Lounech ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 2 T 120/2013. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se věc vrací státnímu zástupci Okresního státního zastupitelství v Lounech k došetření. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 2 T 120/2013, byli obvinění R. M. a M. V. (a obviněná R. Š., nar. ..., která dovolání nepodala) uznáni vinnými pokusem přečinu úvěrového podvodu podle § 21 odst. 1 a § 211 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku, jehož se dopustili skutkem popsaným tak, že po předchozí společné domluvě na získání finančních prostředků z úvěru ve výši 350.000 Kč, uzavřeli dne 19. 6. 2012 v P., okres L., obviněný R. M., jediný jednatel společnosti Vonatal, s. r. o., se sídlem Praha 1, Dlouhá č. p. 730/53 (dále „společnost Vonatal“), jako žadatel o úvěr, a obviněná R. Š., obchodní zástupkyně společnosti GE Money Auto, s. r. o., se sídlem Praha 4, Vyskočilova č. p. 1422/1a (dále jen „společnost GE Money Auto“), jako věřitel, smlouvu o úvěru č. 33590269, za účelem financování nákupu vozidla zn. Ford S-Max 10-2.0 Eco Boost SCTI Titanium v ceně 700.000 Kč, přičemž nejprve obviněný M. V., otec R. Š., za kterou fakticky úvěrovou smlouvu sjednával, záměrně při vytváření žádosti o úvěr nadiktoval vyplňujícímu K. P. údaj o tom, že část kupní ceny vozidla ve výši 350.000 Kč byla již na účet R. Š., jako prodejce vozidla, zaplacena, přičemž si všichni byli vědomi toho, že uvedení této skutečnosti je jednou z rozhodujících podmínek pro schválení úvěru, a posléze takto vyplněnou smlouvu o úvěru č. 33590269 na částku ve výši 350.000 Kč R. Š. a R. M. podepsali, přestože jim bylo známo, že k úhradě části kupní ceny vozidla nedošlo, přičemž úvěrová smlouva byla posléze po zjištění nesrovnalostí o původu vozidla stornována ze strany společnosti GE Money auto, aniž došlo k vyplacení požadované částky. 2. Za tento pokus přečinu byli obvinění R. M. i M. V. odsouzeni podle § 211 odst. 4 tr. zákoníku každý k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, jehož výkon jim byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu dvaceti čtyř měsíců. Rovněž bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněné R. Š. 3. Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací usnesením ze dne 25. 4. 2016, sp. zn. 5 To 589/2015, odvolání obviněných R. M., M. V. i R. Š., jako nedůvodná podle § 256 tr. ř. zamítl. II. K dovolání obviněného M. V. 4. Proti shora uvedenému usnesení odvolacího soudu podal obviněný M. V. prostřednictvím obhájce dovolání z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pro nedostatky v právním posouzení skutku, a požadoval, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 4. 2016, sp. zn. 5 To 589/2015, a všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, zrušil a přikázal Okresnímu soudu v Lounech, aby o věci znovu jednal a rozhodl. 5. K tomuto dovolání se v souladu s § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřila státní zástupkyně působící u Nejvyššího státního zastupitelství. 6. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve posuzoval, zda byly splněny formální podmínky zákonem stanovené pro podání dovolání u tohoto obviněného, a shledal, že v projednávané věci je jeho dovolání přípustné podle § 265a odst. 1 písm. h) tr. ř. a bylo podáno osobou oprávněnou podle § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. 7. Zkoumal též, zda bylo toto dovolání podáno včas, a to z hledisek stanovených v § 265e odst. 1, 2, 3 tr. ř., podle něhož se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Pokud se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. Lhůta k podání dovolání je zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno, nebo který má ve věci rozhodnout. 8. Ustanovením § 62 a násl. tr. ř. se stanoví zásady, jakým způsobem se mají písemnosti doručovat, aby osoby, kterých se úkony trestního řízení týkají, o nich byly včas a řádně vyrozuměny. Právní účinky, které zákon spojuje s doručením písemnosti (např. počátek běhu lhůty k podání opravného prostředku) mohou nastat jen tehdy, byla-li písemnost doručena některým ze způsobů, které pro danou písemnost předepisuje nebo připouští trestní řád. 9. Z obsahu předloženého trestního spisu Okresního soudu v Lounech sp. zn. 2 T 120/2013, Nejvyšší soud zjistil, že Obviněnému M. V., který neměl v době pravomocného skončení řízení rozhodnutím soudu druhého stupně obhájce (viz např. č. l. 633), usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 4. 2016 bylo doručeno do vlastních rukou dne 24. 11. 2016, a to prostřednictvím Městské policie Louny (č. l. 633), která tak učinila na základě žádosti samosoudce soudu prvního stupně (č. l. 683). 10. Toto doručení je rozhodující pro stanovení počátku běhu lhůty, neboť v případě, když je způsobem uvedeným v zákoně doručen opis rozhodnutí vícekrát, pro počítání lhůty k podání opravného prostředku platí doručení v pořadí první [srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 1988, sp. zn. 11 Tz 20/88 (uveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 41/1989-III.)]. 11. Z tohoto důvodu není pro běh lhůty k dovolání v posuzované věci významné opakované doručení přezkoumávaného rozhodnutí k němuž došlo u obviněného dne 8. 12. 2016 prostřednictvím Policie České republiky, Krajského ředitelství policie ústeckého kraje, Územního odboru Louny, Obvodního oddělení Louny, které tak nastalo později, než tomu bylo dne 24. 11. 2016 (č. l. 700). 12. Jak plyne z obsahu spisu, konkrétně ze záznamu o ověření elektronického podání doručeného na elektronickou podatelnu Okresního soudu v Lounech, obviněný dovolání prostřednictvím obhájce zaslal soudu prvního stupně datovou zprávu dne 7. 2. 2017 ve 12.26 hodin (č. l. 703). 13. Vzhledem k tomu, že žádné jiné dříve učiněné podání než ze dne 24. 11. 2016 vztahující k doručení usnesení odvolacího u obviněného M. V., a též i s ohledem na to, že v obsahu spisu žádná jiná skutečnost nenasvědčuje tomu, že by bylo přezkoumávané dovolání podáno dříve než shora zjištěného data dne 7. 2. 2017, Nejvyšší soud posuzoval včasnost podaného dovolání z hlediska těchto časových údajů. Na jejich podkladě zjistil, že dvouměsíční lhůta u obviněného M. V. k podání dovolání ve smyslu § 265e odst. 1, 2 tr. ř. ve spojení s § 60 odst. 2 tr. ř. uplynula dne 24. 1. 2017. 14. Z těchto důvodů, když obviněný M. V. prostřednictvím obhájce dovolání podal dne 7. 2. 2017, jde o dovolání opožděné. 15. Na základě všech těchto skutečností Nejvyšší soud shledal, že dovolání M. V. bylo podáno po uplynutí zákonem stanovené lhůty, tedy opožděně, a proto ho pod bodem a) výrokové části tohoto usnesení podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. odmítl, aniž by z jeho podnětu přezkoumával správnost napadeného usnesení a předcházející řízení z hledisek stanovených v § 265i odst. 3 tr. ř. III. K dovolání obviněného R. M. 16. Obviněný R. M. podal dovolání prostřednictvím obhájce z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V jeho obsahu nejprve poukázal na to, že v průběhu řízení proti němu vedeném byl rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 5. 3. 2014, sp. zn. 2 T 120/2013, obžaloby zproštěn, odvolací soud však usnesením ze dne 29. 10. 2014, sp. zn. 6 To 169/2014, k odvolání státního zástupce v neprospěch obviněných věc zrušil, a přikázal provést dodatečné dokazování a rozhodnout v neprospěch obviněných, což se v nyní přezkoumávaném rozhodnutím stalo. Obviněný je však nepovažuje za správné, protože popis skutku, jak je uveden v napadeném rozsudku, postrádá popis takových okolností, z nichž by bylo možné dovodit, že znak uvedení nepravdivého údaje má vztah i k jeho osobě, neboť pro takový závěr není ve skutku ani v odůvodnění přezkoumávaných rozhodnutí dostatek podkladů. Brojil tak proti správnosti závěru o tom, že i on naplnil všechny znaky pokusu přečinu úvěrového podvodu. 17. Uvedený nedostatek obviněný R.