8 Tdo 328/2025 – Nejvyšší soud

8 Tdo 328/2025-675 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 5. 2025 o dovolání obviněného M. T. proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. 5. 2024, sp. zn. 13 To 90/2024, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 4 T 67/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. T. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 6. 12. 2023, sp. zn. 4 T 67/2023, byl obviněný M. T. (dále též jen „obviněný“ nebo také „dovolatel“) shledán vinným pod bodem 1. zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, pod bodem 2. zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, pod bodem 3. přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 2 tr. zákoníku a pod bodem 4. přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Za to byl podle § 185 odst. 2 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo obviněnému uloženo, aby poškozené I. N. nahradil majetkovou škodu ve výši 88 000 Kč. 2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání obviněný, který jej napadl v celém jeho rozsahu, jakož i státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Mělníku, která je zaměřila v neprospěch obviněného proti výroku o trestu. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 5. 2024, sp. zn. 13 To 90/2024, podle § 258 odst. 1 písm. d, e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil, a to ve výroku o vině pod bodem 4. a v navazujících výrocích o trestu a náhradě škody. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. ve věci znovu rozhodl tak, že obviněný byl shledán vinným přečinem zpronevěry podle § 206 odst. 1 tr. zákoníku. Za tento přečin a za nedotčené zločiny znásilnění podle § 185 odst. l, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. l, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku a nedotčený přečin podvodu podle § 209 odst. l, 2 tr. zákoníku byl podle § 185 odst. 2, § 43 odst. l tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. l tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené I. N. na náhradě majetkové škody částku 77 000 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená I. N. se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních [výrok pod bodem 1)]. Podle § 256 tr. ř. bylo odvolání státní zástupkyně zamítnuto [výrok pod bodem 2)]. 3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně ve znění částečných úprav soudu druhého stupně u skutku pod bodem 4. se obviněný výše označených trestných činů dopustil tím, že 1. v blíže nezjištěném období nejméně od měsíce května 2020 do měsíce října 2020 v jednom případě v domě jeho příbuzných na adrese XY a v přesně nezjištěném počtu, nejméně jedenkrát za měsíc, v rodinném domě na adrese XY, vždy pod vlivem alkoholu, za účelem jeho sexuálního uspokojení požadoval po své tehdejší přítelkyni I. N. pohlavní styky, které tato odmítla, a proto ji většinou fackoval, přičemž se poškozená bránila nejprve slovně, opakovaně jej prosila i křičela, aby toho nechal, poté se snažila od sebe obviněného odstrčit, a i přes tento její odpor na poškozené vykonal vaginální soulož případně anální pohlavní styk, přičemž několikrát se poškozená snažila z místa utéct, což se jí pro jeho fyzickou převahu podařilo minimálně ve dvou případech, kdy utekla ke své matce do vedlejšího domu v obci XY, 2. v období od měsíce května 2020 do měsíce října 2020 v rodinném domě na adrese XY, ve kterém v té době žil s poškozenou I. N., vždy po požití alkoholu, v přesně nezjištěném počtu případů, nejprve cca jednou týdně, později téměř denně, poškozenou opakovaně napadal, a to nejprve slovně, označoval ji vulgárními nadávkami, později k nadávkám přidal i fyzické napadání, kdy do poškozené strkal a fackoval ji, v jednom případě ji škrtil, v důsledku čehož omdlela, jeho agresivní chování vůči poškozené se postupně zhoršovalo a gradovalo, nejvíce od léta do podzimu 2020, kromě fyzického napadání negativně působil i na psychiku poškozené tím, že na ni bezdůvodně žárlil, bez jejího svolení se díval do jejího mobilního telefonu a e-mailu, snažil se ji sociálně izolovat od jejích kamarádek a známých, zakazoval ji s nimi telefonovat a několikrát zařídil zrušení jejich plánované schůzky, omezoval poškozenou v jejím podnikání v restauraci v XY, bez jejího svolení organizoval chod její restaurace a domlouval za ni akce, snižoval její sebevědomí a psychicky ji ponižoval tím, že se snažil jí navodit pocit, že není schopná vést restauraci sama, že to nezvládne a že je psychicky nemocná, byl na ni hrubý a shazoval ji i před zaměstnanci a hosty restaurace, kdy jí říkal, že je neschopná a vulgárně jí nadával, několikrát poškozené uvedl, že jí vypálí dům, že ji zabije a zakope, v důsledku čehož byla poškozená vyčerpaná, vystresovaná, měla z obviněného strach a došlo u ní ke zhoršení psychických obtíží, a to úzkostně depresivní poruchy, kterou poškozená trpí, 3. v přesně nezjištěném období od měsíce května 2020 do 23. 9. 2020 přesvědčil svou tehdejší přítelkyni I. N., se kterou v té době žil v jejím domě na adrese XY, aby se finanční částkou ve výši 65 000 Kč podílela na koupi osobního vozidla zn. JEEP WG, WB84 GRAND CHIROKEE, barvy šedá - metal, výr. č. XY s tím, že vozidlo nechá přepsat na její osobu jako vlastníka uvedeného vozidla, ačkoliv od počátku měl v úmyslu vozidlo užívat sám a neměl v úmyslu ho na poškozenou přepsat, načež poškozená mu uvedenou částku na koupi vozidla předala v hotovosti, a on následně bez jejího vědomí požádal svého kamaráda J. Ř., aby z důvodu jeho neplatného občanského průkazu po dobu jednoho měsíce, než si nový občanský průkaz vyřídí, přepsal uvedené vozidlo na svou osobu, což J. Ř. dne 23. 9. 2020 udělal, přičemž obviněný toto vozidlo využíval po celou dobu pro svoji potřebu, a to i poté, co se s poškozenou rozešli, kdy po několika urgencích ze strany J. Ř., aby přepis vozidla dále řešil, požádal dne 11. 6. 2022 J. Ř., aby napsal plnou moc na M. P., syna jeho současné přítelkyně P. F., k provedení převodu vozidla na osobu M. P., což dne 13. 6. 2022 J. Ř. učinil, čímž způsobil poškozené I. N. škodu minimálně ve výši 65 000 Kč, a toto jednání spáchal, ačkoliv byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 14. 6. 2017, sp. zn. 5 T 9/2017, uznán vinným ze spáchání přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, za který mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 48 měsíců, který vykonal dne 3. 3. 2020, 4. v přesně nezjištěné době v průběhu měsíce října 2020, kdy I. N. končila smlouva na provozování restaurace na hřišti v obci XY, a poté, co mu tato svěřila 8 kusů poloprázdných hliníkových sudů na nápoje o objemu 50 l a 4 kusy plných CO lahví o objemu 20 l, aby je mohl odvézt ke svému kamarádovi jménem P. do klubu Cross v Praze-Holešovicích s tím, že zde zbytek nápojů ze sudu dočerpají a polovinu finanční částky z prodeje CO lahví a dočerpaných nápojů včetně prázdných obalů předá poškozené, tak obviněný doposud neučinil, čímž způsobil poškozené I. N. škodu minimálně ve výši 12 000 Kč. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. 5. 2024, sp. zn. 13 To 90/2024, podal obviněný prostřednictvím obhájce Mgr. Vladimira Churceva dovolání, v němž odkázal na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. s jejich zákonnou citací. Namítl, že nebyla prokázána jeho vina, nebyla aplikována zásada presumpce neviny a z ní vyplývající pravidlo in dubio pro reo a bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu. Soudy nesprávně zjistily skutkový stav a výlučně jednostranně se přiklonily k verzi poškozené a porušily právo na nestranné posuzování věci, přičemž nesprávně hodnotily provedené důkazy a dostatečně se nevypořádaly s argumentací obhajoby. 5. Konkrétně ke skutku pod bodem 1. uvedl, že důkazy nebyly hodnoceny s veškerou pečlivostí a ve vzájemných souvislostech, nadto některé byly deformovány, aby odpovídaly úvahám a závěrům soudů nižších stupňů. Vytkl, že z rozhodnutí soudu prvního stupně nevyplývá a ani v rámci řízení nebylo zjištěno, kolikrát se měl dovolatel údajného zločinu znásilnění dopustit. Neurčitá odpověď ohledně četnosti údajných znásilnění odráží podle dovolatele kvalitu a věrohodnost důkazů, o něž se rozhodnutí opírá. Zdůraznil, že frekvence znásilnění se musí projevit i v rámci výměry uloženého trestu, kdy není zřejmé, z jakého počtu soud při výměře trestu vycházel. Uvedené má významným způsobem zpochybňovat i věrohodnost poškozené. Rozhodnutí soudů jsou v tomto ohledu nedostatečně odůvodněná. Dále vytkl, že odvolací soud v rozsudku nijak nezohlednil skutečnost, že dovolatel prokazatelně od 15. 6. 2020 u poškozené nebydlel