8 Tdo 34/2026 — Nejvyšší soud

8 Tdo 34/2026 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:11. 2. 2026 Spisová značka:8 Tdo 34/2026 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:8.TDO.34.2026.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 206c tr. ř. § 38, 39 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:2. 3. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 34/2026-444 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 2. 2026 o dovolání obviněného M. Č., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Příbram, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 8. 2025, sp. zn. 9 To 242/2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 40 T 5/2025, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. Č. odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 28. 4. 2025, sp. zn. 40 T 5/2025, byl obviněný M. Č. uznán vinným v bodě I. zločinem pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 tr. zákoníku, v bodech II. a III. přečiny nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, jichž se dopustil skutky stručně spočívajícími v tom, že ad I. ve čtyřech případech ve dne 23. 9. 2023, začátkem a v polovině měsíce října a 10. 11. 2023, vykonal nechráněný vaginální pohlavní styk s nezletilou AAAAA (pseudonym), ačkoli věděl, že je osobou mladší patnácti let, ad II. v době před 17. 11. 2023 nezletilé AAAAA na jedné ze shora uvedených schůzek sdělil, že zastřelí její matku, pokud jim zakáže spolu chodit, na jejího otce pošle mafiány, když rodiče nezruší „zaracha“, postřílí celou její rodinu, čímž v poškozené vzbudil strach z vyplnění těchto výhrůžek, protože se i chlubil, že má doma „bouchačky“, je členem mafie a zastřelil dva lidi, ad III. v nezjištěném dni v prosinci 2023 při komunikaci s nezletilou AAAAA na Instagramu z profilu „XY“ jí vyhrožoval, že zabije jejího otce, že o „její rodině ví všechno“, „neví, s čím si hraje“, což v poškozené mimo jiné i s ohledem na výhrůžky uvedené v bodě II. vzbudilo strach. 2. Za tyto trestné činy a sbíhající se provinění pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti, soudu pro mládež, ze dne 3. 4. 2024, sp. zn. 8 Tm 2/2023, byl podle § 187 odst. 1 a § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře dvou roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti, soudu pro mládež, ze dne 3. 4. 2024, sp. zn. 8 Tm 2/2023, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. 3. Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. 8. 2025, sp. zn. 9 To 242/2025, odvolání obviněného a poškozené nezletilé AAAAA podaná proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně jako nedůvodná podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Z dovolání obviněného 4. Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a zaměřil je pouze proti výroku o trestu. 5. Trestu odnětí svobody vytýkal nepřiměřenost zejména proto, že mu byl uložen nepodmíněně i přesto, že ve smyslu § 206 tr. ř. prohlásil vinu a soud toto jeho prohlášení přijal, poškozené se omluvil a začal splácet náhradu nemajetkové újmy. Z uvedeného je podle něj evidentní, že při ukládání trestu došlo k nesprávnému hmotněprávnímu posouzení, protože neodpovídá konkrétním okolnostem případu a porušuje zásady přiměřenosti, spravedlnosti a účelnosti trestu ve smyslu § 38 tr. zákoníku. 6. Obviněný zdůraznil, že se v posuzované trestní věci doznal a projevil lítost, po činu vedl řádný život, začal splácet způsobenou újmu poškozené, což jsou skutečnosti, které svědčí o nesprávnosti uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody. Pokud soudy k těmto okolnostem nepřihlédly, popřípadě je bagatelizovaly, např. v tom, že když poškozené zaslal omluvný dopis, považovaly to za iniciativu obhájce, a nikoliv jeho vlastní, porušily právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 Úmluvy. O tvrdosti trestu podle něj svědčí i to, že v obžalobě státní zástupce považoval uložení podmíněného trestu odnětí svobody za dostačující (dokonce ještě v době, než soud přijal jeho prohlášení viny), při ústním přednesu v hlavním líčení se domáhal trestu nepodmíněného. 7. Vzhledem k uvedenému obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení i jemu předcházející rozsudek zrušil a věc vrátil zpět soudu prvního stupně k dalšímu řízení. III. Z vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství 8. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k tomuto dovolání (§ 265h odst. 2 tr. ř.) uvedl, že základem námitek obviněného je nepřiměřenost uloženého trestu, což žádnému dovolacímu důvodu neodpovídá (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr., usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. III. ÚS 2866/07, nebo nález Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. II. ÚS 492/17), protože prostřednictvím důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze domáhat zrušení napadeného rozhodnutí pouze pro nepřiměřenou přísnost uloženého trestu, což následně vyplývá i z další rozhodovací činnosti Nejvyššího soudu (viz např. usnesení ze dne 22. 2. 2018, sp. zn. 6 Tdo 182/2018). Zmínil též význam proporcionality trestních sankcí, v jejímž smyslu lze zrušit konkrétní nepřiměřený trest v dovolacím řízení, avšak jen výjimečně a mimo dovolací důvody, „pokud je napadeným rozhodnutím uložený trest trestem extrémně přísným, zjevně nespravedlivým a nepřiměřeným“ (srov. rozhodnutí č. 37/2017 Sb. rozh. tr.). Poukázal i na další rozhodovací praxi Nejvyššího soudu (viz např. rozhodnutí sp. zn. 8 Tdo 1711/2016, 8 Tdo 1769/2016, 8 Tdo 1753/2016, 8 Tdo 1694/2016, 8 Tdo 610/2017, 6 Tdo 1516/2017 a 4 Tdo 1095/2019). Zdůraznil rovněž usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. 8 Tdo 45/2020, kde shledal, že „hodnotící úsudek odvolacího soudu není úplný“, protože si soud neopatřil dostatek podkladů. 9. S ohledem na výše uvedené zásady a rovněž i mimořádné situace, které se promítají v některých z uvedených rozhodnutí, v nichž se Nejvyšší soud odchýlil od vymezeného pravidla, se zásadně námitky o nepřiměřenosti trestu na důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nevztahují, státní zástupce v posuzované věci žádné mimořádné okolnosti nezjistil. Trest uložený obviněnému M. Č. považoval za zcela přiměřený všem hlediskům rozhodným pro ukládání trestu ve smyslu § 38 a 39 tr. zákoníku. Trest mu byl ukládán jako souhrnný podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku k rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 3. 4. 2024, sp. zn. 8 Tm 2/2023, jímž byl obviněný rovněž odsouzen za provinění pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 tr. zákoníku. Za podstatné považoval i to, že nyní je stíhán pro více trestných činů, a přesto mu byl trest uložen v dolní polovině zákonné trestní sazby, spíše při její spodní hranici. 10. Pro přiměřenost trestu vycházel i z toho, že soud prvního stupně vzal v úvahu doznání obviněného učiněné formou prohlášení viny, jež však nelze přeceňovat s ohledem na existenci dalších důkazů. Soud správně zohlednil závažnost činu, mimo jiné, že se obviněný předmětného vyhrožování dopustil poté, co proti němu již bylo zahájeno trestní stíhání v jiné výše uvedené věci. Významným naopak neshledal ze shodných důvodů jako soud prvního stupně omluvný dopis, a konstatoval, že dosud v souvislosti s výrokem o náhradě nemajetkové újmy uhradil jen jedinou částku. 11. Vzhledem k tomu, že se státní zástupce shodl s názorem soudu druhého stupně vyjádřeným v důvodech jeho rozhodnutí, navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože je zjevně neopodstatněné, a to v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. IV. Přípustnost dovolání 12. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože směřuje proti výroku o trestu, jenž byl uložen rozsudkem soudu prvního stupně a odvolání obviněného proti němu podané, směřující rovněž pouze proti výroku o trestu, bylo jako nedůvodné zamítnuto. Podal ho obviněný prostřednictvím obhájce jako oprávněná osoba podle § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). 13. Přípustnost dovolání Nejvyšší soud posuzoval s ohledem na to, že soud prvního stupně přijal ve smyslu § 206c odst. 4 tr. ř. prohlášen