8 Tdo 417/2025 – Nejvyšší soud

8 Tdo 417/2025-129 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 6. 2025 o dovolání obviněné K. R., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Světlá nad Sázavou, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 12. 2024, sp. zn. 8 To 334/2024, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 12 T 110/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné K. R. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 12. 9. 2024, sp. zn. 12 T 110/2024, byla obviněná K. R. (dále též jen „obviněná“, popř. „dovolatelka“) uznána vinnou přečiny krádeže podle § 205 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. zákoníku a neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku. Za to jí byl podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání devíti měsíců, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. jí byla uložena povinnost zaplatit poškozenému J. D. na náhradě škody částku 280 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byl tento poškozený odkázán se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněná dopustila trestné činnosti tím, že dne 2. 8. 2024 v době okolo 09:30 hod. v Brně v blízkosti rohu ulice XY a ulice XY přišla k poškozenému J. D. a vzala si bez jeho vědomí menší textilní tašku značky Tapple s popruhem přes rameno barvy khaki v současné hodnotě 300 Kč, kdy tašku měl poškozený zavěšenou přes rukojeť chodítka, které užíval jako pomůcku k chůzi a které měl před sebou a tohoto se držel, v tašce se dále nacházel mobilní telefon značky Aligator, černé barvy, v současné hodnotě 1 100 Kč včetně SIM karty, kožená peněženka v současné hodnotě 500 Kč, občanský průkaz, platební karta České spořitelny, a. s., VISA na jméno J. D. a finanční hotovost ve výši nejméně 280 Kč, s taškou i jejím obsahem poté rychlou chůzí odešla, následně mu tašku bez finanční hotovosti a platební karty hodila zpět k nohám, čímž svým jednáním způsobila poškozenému škodu odcizením ve výši 2 180 Kč, a uvedeného jednání se dopustila i přesto, že byla trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 28. 7. 2024, sp. zn. 5 T 140/2024, který nabyl právní moci dne 28. 7. 2024, odsouzena pro přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců s podmíněným odkladem výkonu trestu na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. 3. Citovaný rozsudek napadla obviněná odvoláním směřujícím proti všem jeho výrokům. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 3. 12. 2024, sp. zn. 8 To 334/2024, odvolání obviněné podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 12. 2024, sp. zn. 8 To 334/2024, obviněná podala prostřednictvím svého obhájce dovolání s odkazem na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a m) tr. ř. 5. Dovolatelka namítla, že nebyla prokázána skutková zjištění určující pro naplnění znaků trestného činu, jakož i skutek sám, tedy že se jej dopustila právě ona. Proto mělo být v souladu se zásadou in dubio pro reo rozhodnuto v její prospěch. Soudy nesprávně posoudily její trestní odpovědnost a objektivní stránku trestného činu. Je dán extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy. Jediným usvědčujícím důkazem měla být výpověď poškozeného, který však neviděl, jak mu obviněná měla brát údajně odcizené věci, a že by se v jeho tašce přehrabovala. Nevěděl, kolik měl v tašce peněz, kdy přesně mu měly být jeho věci odcizeny, ani kým. Před soudem prvního stupně vypověděl, že se domnívá, že je odcizila obviněná, protože se pohybovala na ulici kolem něj. Viděl pouze to, jak mu tašku s věcmi vracela. Tato skutečnost nijak nenaplňuje skutkovou podstatu trestného činu krádeže. Žádný z důkazů nepotvrdil výpověď poškozeného, popis skutku vychází pouze z jeho domněnek. Hodnotící úvahy poškozeného byly v této věci použity jako jediný podklad pro vyslovení viny obviněné, ačkoli samy o sobě nejsou důkazem a nemohou být při hodnocení věci brány v potaz. 6. Odcizení věcí nevyplývá z žádného dalšího důkazu. S přihlédnutím k výpovědi svědka K. B. popisujícího, že poškozený opakovaně sbíral nějaké tmavé předměty ze země, lze dovodit, že obviněná poškozenému pouze vrátila věci zpět, když poškozenému věci upadly. Obviněná je zvedla ze země a odhodila je směrem k poškozenému. Na žádném z kamerových záznamů není zachyceno odcizení věcí, je z nich pouze zřejmé, že obviněná šla po stejné cestě jako poškozený. Obviněná si nebyla vědoma (a ani nemohla), kde se kamery nacházejí. Řetězec důkazů prokazující vinu obviněné nelze vytvořit ani kombinací výpovědi poškozeného s kamerovými záznamy a výpověďmi svědků K. B. a D. K. Spáchání trestného činu je vyvozeno z předchozí trestní minulosti obviněné zejména majetkového charakteru, na což oba soudy nižších stupňů poukázaly při zkráceném odůvodnění napadených rozhodnutí následujících po jejich vyhlášení, ač v samotném odůvodnění tato okolnost absentuje. Předchozí trestní minulost obviněné nemůže sloužit k domýšlení skutkového stavu. Může být zohledněna jen při úvahách o uložení trestu jako přitěžující okolnost. Soudy taktéž opomněly vzít v potaz skutečnost, že obviněná předchozí majetkovou činnost od počátku plně doznala a v nynější věci ji od počátku popírá. 7. Dovolatelka proto navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 12. 2024, sp. zn. 8 To 334/2024, i rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 12. 9. 2024, sp. zn. 12 T 110/2024, jakož i veškerá další rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a přikázal Městskému soudu v Brně věc znovu projednat a o ní rozhodnout. 8. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) k podanému dovolání obviněné podle § 265h odst. 2 tr. ř. uvedl, že v něm nastíněná argumentace nespadá pod užité dovolací důvody. Obviněná závažné vady skutkového charakteru předpokládané ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. fakticky ani nenamítla. Především popřela, že by z její strany došlo k jednání majícímu podobu stíhaných přečinů, respektive že by se vůbec inkriminovaný skutek stal, a pouze vyslovuje názor, že soudy pochybily při hodnocení důkazů, když z nich dovodily skutková zjištění vykazující znaky trestné činnosti. Oba soudy nižších stupňů naopak správně dospěly k závěru, že obviněná se dopustila shora uvedené trestné činnosti bez důvodných pochybností. Výpověď poškozeného nelze označit za nejasnou, nedostatečnou či rozpornou, jak tvrdí obviněná. Jeho usvědčující výpověď naopak plně koresponduje se všemi dalšími provedenými důkazy, tj. s kamerovými záznamy či výpověďmi svědků K. B. a D. K., z nichž lze dovodit, že jediným, kdo mohl poškozeného okrást způsobem popsaným ve výroku o vině, byla právě obviněná. Ve svém souhrnu zmíněné důkazy vytvářejí vzájemně propojený celek, na jehož základě lze dovodit vinu obviněné s praktickou jistotou. Státní zástupce se ztotožnil s hodnocením provedených důkazů a v podrobnostech odkázal na přezkoumávaná rozhodnutí. Pokud obviněná nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, neztotožňuje se se skutkovými zjištěními soudů nebo nepovažuje rozsah provedeného dokazování za dostatečný, nejsou tyto její námitky dovolacím důvodem. Naplnění uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemůže být založeno jen na tom, že obviněná předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho případně jiné skutkové i právní závěry. Z přezkoumávaných rozhodnutí plyne, že soudy postupovaly v souladu s pravidly zakotvenými v § 2 odst. 5, 6 tr. ř., vina byla spolehlivě zjištěna, usvědčující důkazy tvoří vzájemně souladný komplex, přičemž odůvodnění rozhodnutí splňují požadavky uvedené v § 125 odst. 1 tr. ř., resp. § 134 odst. 2 tr. ř., a jako taková jsou rozhodnutí plně přezkoumatelná. 9. Státní zástupce měl za to, že obviněnou uplatněná argumentace není podřaditelná pod užitý dovolací důvod ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se s ním obsahově míjí. Dovolání tak podala z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Proto navrhl odmítnout je podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. 10. Obviněná prostřednictvím svého obhájce podala k vyjádření státního zástupce repliku, v níž shrnula, že ve svém dovolání namítla, že nebyla prokázána skutková podstata trestného činu, resp. že relevantní skutková zjištění soudu pro naplnění znaků trestného činu krádeže jsou ve zjevném rozporu s provedenými důkazy. Znovu zopakovala, že nebylo bez důvodných pochybností prokázáno, že se skutek stal a že se jej dopustila právě ona, a proto mělo být v souladu se zásadou in dubio pro reo rozhodnuto v její prospěch. Oba soudy nižších stupňů se dopustily deformace důkazů a vybočily z mezí volného hodnocení d