8 Tdo 446/2024 — Nejvyšší soud

8 Tdo 446/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. b) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:27. 6. 2024 Spisová značka:8 Tdo 446/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:8.TDO.446.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Listinný důkaz Obecné ohrožení z nedbalosti Podjatost Vyloučení soudce Znalecký důkaz Znalecký posudek Dotčené předpisy:§ 30 tr. ř. § 211 odst. 5 tr. ř. § 273 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:12. 8. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 446/2024-639 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 6. 2024 o dovolání obviněného J. P., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. 1. 2024, sp. zn. 11 To 381/2023, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 1 T 29/2022, takto: Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 17. 10. 2023, sp. zn. 1 T 29/2022, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. 1. 2024, sp. zn. 11 To 381/2023. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se přikazuje Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 17. 10. 2023, sp. zn. 1 T 29/2022, byl obviněný J. P. uznán vinným přečinem obecného ohrožení z nedbalosti podle § 273 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku spáchaným tak, že v dopoledních hodinách dne 21. 4. 2020 v obci XY, okres XY, na vedlejším pozemku domu č. p. XY, pálil v ohništi proutí, následně popel z místa pálení shrabal a postupně přenesl k vrbě do blízkosti dřevěného zahradního záchodu, přičemž neučinil potřebná opatření ke kontrole, zda nemůže dojít k zahoření, v důsledku čehož došlo v době cca od 16:15 hodin do 16:30 hodin k požáru záchodu a jeho rozšíření na dřevěnou kůlnu a střechu uvedeného domu, čímž bezprostředně ohrozil nemovitý majetek poškozených J. S., nar. XY, a M. S., nar. XY, v hodnotě nejméně 9.374.000 Kč a majetek movitý v hodnotě nejméně 740.130 Kč a způsobil jim faktickou škodu ve výši nejméně 5.970.416 Kč. 2. Za tento přečin byl obviněný odsouzen podle § 273 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvaceti měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit způsobenou škodu. 3. Krajský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 18. 1. 2024, sp. zn. 11 To 381/2023, podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl jako nedůvodné. II. Z dovolání obviněného 4. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. b), g), m) tr. ř. dovolání, jímž s odkazem na důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. namítal podjatost samosoudkyně soudu prvního stupně, neboť má podle textu odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně i z průběhu celé věci za to, že nerozhodovala objektivně. Vycházel z konstatování soudkyně, že ke klíčovému důkazu předloženému obhajobou nesmí přihlížet. Nebylo mu vyhověno ani v odvolacím řízení, kde poukazoval na postoj samosoudkyně, který byl v rozporu s tím, co uvedl soud druhého stupně ve svém prvním zrušujícím rozhodnutí, a to že při předložení dalšího znaleckého posudku na odhad ceny domu nesmí soudy vycházet ze závěrů posudku příznivějšího pro obviněného. Takto chybný názor a postup soudu prvního stupně nelze překlenout jen prohlášením, že jde o písařskou chybu. Naopak podobné výroky vzbuzují zcela oprávněnou pochybnost o nestranném rozhodování soudu, obzvláště když se týkají hodnocení zcela klíčových důkazů a o písařské chybě nic nesvědčí. Uvedeným problémům by se dalo přejít, pokud by důkazy byly procesně provedeny řádně a byly správně hodnoceny, což se však nestalo. 5. Prostřednictvím důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný vytýkal, že k prokázání hrozící škody soudy vyšly především ze znaleckého posudku Ing. Ivany Attlové, znalkyně z oboru ekonomika a stavebnictví, vyžádaného policejním orgánem v přípravném řízení, jenž stanovil hodnotu stavby na 9.374.000 Kč. Obhajoba má však za to, že tento posudek byl zpracován nedbale, metodologicky špatně, v rozporu s oceňovací vyhláškou a jeho závěry nejsou logické, a proto předložila posudek zpracovaný Pražskou znaleckou kanceláří, s. r. o. (dále „Pražská znalecká kancelář“), respektive Ing. Milanem Karáskem, znalcem v oboru ekonomika, odvětví nemovitosti, jehož výsledky jsou diametrálně odlišné, protože jím určená hodnota stavby činí 3.980.000 Kč. Tento posudek si však obviněný nemohl před soudem obhájit, neboť ho soud provedl při hlavním líčení dne 17. 10. 2023 jako listinný důkaz jeho přečtením podle § 211 odst. 5 tr. ř., pro což nebyla splněna zákonná podmínka, že ho lze přečíst jen, když nejsou pochybnosti o jeho správnosti a úplnosti. Pokud jej soud přečetl, k čemuž obviněný dal souhlas, předpokládal, že o něm soud nemá pochybnosti, proto v tomto hlavním líčení ani nenavrhoval výslech znalce, tím spíše, že soudu předložil a doložil celou řadu podkladů prokazujících, že posudek Ing. Ivany Attlové je vadný. Až v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně obviněný shledal, že posudek soud považuje za nesprávný a má o jeho obsahu pochybnosti. Tento postup, který je v přímém rozporu s ustanovením trestního řádu, založil pro obhajobu zcela nečekanou situaci, která zásadním způsobem negativně ovlivnila celé řízení. Přestože obhajoba v odvolacím řízení navrhla pro případ, že soud má pochybnosti o správnosti posudku, aby znalce vyslechl, případně provedl důkaz revizním znaleckým posudkem, odvolací soud na tento návrh nijak nereagoval a namísto toho přešel rovnou k vyhlášení dovoláním napadeného usnesení, což byl rovněž vadný postup (k tomu srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2021, sp. zn. 8 Tdo 893/2021). 6. Obviněný za nedostatky ve znaleckém posudku znalkyně Ing. Ivany Attlové považoval zejména to, že při oceňování nevycházela z realizovaných prodejů, ale z inzerátů, ačkoli některé inzerované nemovitosti dodnes nebyly prodány, což obhajoba doložila výpisy z listů vlastnictví. Některé nemovitosti zase byly prodány za jiné ceny, než uváděla znalkyně, přesto k přepočítání dat v posudku nikdy nedošlo. Podle § 1a vyhlášky č. 173/2013 Sb., podle kterého se „obvyklá cena určuje porovnáním sjednaných cen stejných, popřípadě obdobných předmětů ocenění v obvyklém obchodním styku v tuzemsku ke dni ocenění“. Podle § 2 zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon č. 137/2013 Sb.) „obvyklou cenou se pro účely tohoto zákona rozumí cena, která byla dosažena při prodeji stejného či obdobného majetku…“ Inzerát takovou sjednanou cenou ve smyslu oceňovací vyhlášky ani zákona o oceňování majetku není, což soudy ignorovaly. Za situace, kdy částka 10.000.000 Kč je překročena pouze nepatrně a chyba v řádech nízkých procent rozhoduje o odsouzení či neodsouzení obviněného, je tento požadavek ještě naléhavější, a to tím spíše, že nemovitosti, které porovnávala znalkyně Ing. Ivana Attlová nebyly ve skutečnosti ani vzdáleně podobné nemovitosti, která shořela. Rovněž vytýkal, že znalkyně označuje shořelou nemovitost za penzion, o který nejde, a navíc takové užívání předmětné nemovitosti zakazuje i územní plán obce. Jde o rodinný dům, který je srovnáván s podnikatelskými projekty penzionů, což je naprosto nevhodný postup. Obviněný poukázal i na § 3 odst. 2 zákona č. 151/1997 Sb. s tím, že považuje za prokázané, že stavba, která shořela, se nepoužívala jako penzion, a to ani formálně ani fakticky, nýbrž sloužila pouze částečně k ubytování známým, což rozhodně není služba penzionu. Provozování penzionu popřeli i sami poškození. Znalkyně i soudy tedy k aplikaci oceňovacích pravidel přistoupily v rozporu se všemi rozhodnými skutečnostmi i právními předpisy. 7. Soudu druhého stupně dovolatel vytkl, že v bodě 14. napadeného rozhodnutí závěr znalců nahradil vlastním úsudkem, když uvedl, že „Lze sice připustit, že posuzovaná nemovitost formálně penzionem není a nikdy nebyla, nicméně není pochyb o tom, že alespoň částečně k ubytovávání hostů sloužila… podstatnější je, že nemovitosti, které pro srovnávání vybrala znalkyně Attlová jsou svým rozměrem, vnitřním vybavením a členěním (množstvím pokojů, sociálního zařízení, kuchyní), ale i svou polohou (relativní soukromí, přitom turisticky atraktivní lokal