8 Tdo 487/2023 — Nejvyšší soud

8 Tdo 487/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:19. 7. 2023 Spisová značka:8 Tdo 487/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:8.TDO.487.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Subsidiarita trestní represe Škoda Ultima ratio Zpronevěra Dotčené předpisy:§ 206 odst. 1, tr. zákoníku § 12 odst. 2 tr. zákoníku § 138 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:6. 11. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 487/2023-2189 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 7. 2023 o dovolání obviněného R. M., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 12. 2022, sp. zn. 9 To 176/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 1 T 97/2021, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. M. odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 15. 2. 2022, sp. zn. 1 T 97/2021, byl obviněný R. M. (dále „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku (ve znění zákona č. 333/2020 Sb., účinném od 1. 10. 2020), jehož se dopustil skutkem spočívajícím ve stručnosti v tom, že v letech 2016 a 2017 při výkonu funkce vedoucího provozu výroby a prodeje bazénů u zaměstnavatele P. K., a. s., (dále „poškozená společnost“) s kompetencí spočívající v získávání a příjmu zakázek, vypracování nabídek na bazény, jejich příslušenství a jiné výrobky, projednání cenové nabídky se zákazníkem, uzavření cenové kalkulace, vypracování podkladů pro fakturaci hotových výrobků, ukončení zakázek včetně realizace obchodně-dodavatelských transakcí, zajištění fakturace, dodacích listů, předání výrobku, kupní smlouvy jménem poškozeného na jeho účet a při plném využití zásob a materiálu poškozené společnosti, celkem ve 14 případech podrobně popsaných v tzv. skutkové větě výroku o vině tohoto rozsudku pod body 1. až 14. převážně poté, co vypracoval pro zákazníky sídlící v Rakousku objednávku s cenovou nabídkou na dodání bazénu s příslušenstvím a vystavil jim jménem poškozené společnosti fakturu na zálohu v určité částce, tuto zálohu si nechal zaslat na svůj soukromý bankovní účet IBAN: XY, u VÚB, a. s., Bratislava s tvrzením, že jde o bankovní účet dodavatele, v každém z těchto případů zálohu obdržel, a následně si ji ponechal, protože poškozené společnosti předložil a do její evidence založil podklady, které pozměnil tak, že v nich nepravdivě deklaroval, že bazén byl zhotoven za poníženou cenu, a takto upravená byla na správné bankovní spojení dodavatele (poškozené) č. účtu XY zákazníkem uhrazena, podle nově vystavené rovněž upravené faktury, bankovním převodem z účtu zákazníka na účet poškozené společnosti. Zálohu, kterou obdržel na svůj soukromý bankovní účet podle původní smlouvy, obviněný poškozené nevyúčtoval a ponechal si ji pro vlastní potřebu. Ve třech případech (4., 7., 9.) obviněný nevyžádal zálohy, ale zákazníkovi vystavil objednávku i fakturu na částku, kterou zákazník po zhotovení bazénu uhradil v takto stanovené částce, avšak tuto částku obviněný poškozené společnosti nevyfakturoval ani neuhradil, ale podklady pozměnil tak, že tuto konkrétní částku ponížil (v bodě 4. o 700 EUR, v bodě 7. o 400 EUR a v bodě 9. o částku 2000 EUR). Tímto způsobem ve všech 14 dílčích útocích obviněný poškozené společnosti neuhradil 27.800 EUR (743.539,50 Kč podle kurzovního lístku ČNB platného k datu jednotlivých útoků), kterou si ponechal pro sebe. 2. Za tento přečin byl odsouzen podle § 206 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto též o náhradě škody. 3. Krajský soud v Brně jako soud odvolací usnesením ze dne 8. 12. 2022, sp. zn. 9 To 176/2022, dovolání obviněného podané proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. II. Z dovolání obviněného 4. Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce s odkazem na důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. dovolání, jímž brojil proti učiněným skutkovým zjištěním a vytýkal nesprávné právního posouzení skutku jako přečinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku proto, že poškozená podala civilní žalobu. Tato okolnost podle obviněného svědčí o tom, že jde o spor vyplývající z pracovněprávních vztahů mezi poškozenou společností jako zaměstnavatelem coby žalobkyní a obviněným jako jejím zaměstnancem v postavení žalovaného, který je řešen Okresním soudem v Piešťanoch pod sp. zn. 18 Cpr/6/2020 (viz č. l. 2044 trestního spisu), v němž poškozená není schopna identifikovat škodu ani ušlý zisk, resp. stanovit, jaká škoda nebo ušlý zisk jí vlastně měla tvrzeným jednáním dovolatele vzniknout. Uvedený pracovněprávní spor běží paralelně vedle tohoto probíhajícího trestního řízení, které bylo zahájeno jen pro neúspěch poškozené v občanskoprávním řízení, což svědčí o porušení zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku. 5. Nedostatky obviněný spatřoval i v tom, že orgány činné v trestním řízení dosud neobjasnily, v čem má údajná škoda, resp. údajný ušlý zisk na straně poškozené spočívat. Škoda je jedním z pojmových znaků skutkové podstaty přečinu zpronevěry, avšak v této věci nenastala, neboť bylo prokázáno, že poškozená vždy prodala zákazníkovi zboží za přesně takovou cenu, jakou si vždy sama určila, a také vždy za zboží prokazatelně dostala částku, kterou žádala podle svých interních mechanismů a instrukcí. Obviněný od poškozené společnosti obdržel tabulku cenotvorby, ze které vyplývalo, jaká jsou její očekávání při prodeji jednotlivých služeb zákazníkům, což nezpochybnili ani u hlavního líčení slyšení zaměstnanci poškozené. Uvedenou úvahu potvrzuje i to, že poškozená společnost nikdy nevymáhala ani nepožadovala sebemenší částku od zákazníků nad rámec toho, co jí zaplatili. 6. Obviněný tvrdil, že po celou dobu jeho působení u poškozené společnosti tato vůči němu nevznesla sebemenší výtku, protože se nestalo, že by požadovanou sumu za nabízené služby nedostala, navíc její zástupci opakovaně potvrdili, že od zákazníků obdržela kupní cenu, kterou žádala a očekávala. Dovolatel vždy jednal v souladu s interními tabulkami poškozené společnosti, které uváděly, jakou cenu za své zboží a služby poškozená žádá a očekává. V takovém případě jí ale nevznikla a ani nemohla vzniknout sebemenší škoda. Uvedené je prokazováno i výslechy svědků, ze kterých plyne, že zaplacená kupní cena nebyla poškozenou nikdy nijak zpochybňována. 7. Závěr soudů, že byl obviněný povinen maximalizovat zisk poškozené společnosti, označil za nesprávný, protože jeho povinností bylo pouze respektovat tabulku cenotvorby a zajistit kupní cenu ve výši, kterou poškozená požadovala. Takto vždy postupoval s tím, že maximalizací zisku může být zatížen toliko statutární orgán, nikoli zaměstnanec, který má v rámci svých pracovněprávních povinností dodržovat zaměstnavatelem určená pravidla cenotvorby, včetně zaměstnavatelem nastaveného rozsahu jejich změn. Z uvedeného je patrno, že škoda (resp. ušlý zisk) nejenže nikomu nevznikla, ale ani neměla komu vzniknout, když ani není zřejmé, co je v této věci škodou. Z uvedených důvodů nebylo prokázáno naplnění znaků skutkové podstaty přečinu zpronevěry, protože není zřejmé, komu údajně zpronevěřené finanční prostředky náležely, co je škodou a komu vznikla. 8. Podle obviněného jeho vina nebyla prokázána, protože je vyvrácena i skutečnostmi vyplývajícími z trestní věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 1 T 111/2022 proti jeho bratru M. M., který se v hlavním líčení dne 10. 11. 2022 v citované trestní věci k jisté míře protiprávního jednání doznal. Jeho jednání mělo spočívat v tom, že zákazníkům poškozené nabízel na jejich žádost služby a zboží, jež poškozená svým zákazníkům nenabízela. Tuto skutečnost relevantně nevyvrátily ani u stejného hlavního líčení slyšení svědci z řad současných zaměstnanců poškozené. Pokud by tedy dovolatel nabízel zákazníkům služby a zboží, které poškozená svým zákazníkům nedodávala, závěr o naplnění skutkové podstaty zpronevěry by nemohl obstát vůbec, protože poškozené by nevznikla (a ani vzniknout nemohla) žádná škoda ani ušlý zisk. 9. Z uvedených důvodů obviněný v závěru dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne