8 Tdo 509/2025 – Nejvyšší soud

8 Tdo 509/2025-572 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. 7. 2025 o dovolání obviněného M. P., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kynšperk nad Ohří, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2025, sp. zn. 10 To 19/2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 15 T 106/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. P. odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Okresní soud v Příbrami rozsudkem ze dne 22. 8. 2024, sp. zn. 15 T 106/2023 podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku zrušil - výrok o vině přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, výrok o trestu a o náhradě škody z trestního příkazu Okresního soudu v Berouně ze dne 24. 4. 2023, sp. zn. 8 T 50/2023, - výrok o vině přečiny krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku a neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku a výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 22. 5. 2023, sp. zn. 8 T 53/2023, - výrok o vině přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, výrok o trestu a výrok o náhradě škody z rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 21. 8. 2023, sp. zn. 15 T 40/2023, - výrok o vině pokračujícím přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku a výrok o trestu a náhradě škody Okresního soudu Praha-západ ze dne 19. 2. 2024, sp. zn. 40 T 144/2023, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 16. 4. 2024, sp. zn. 13 To 85/2024, jakož i výroky, které mají v uvedených výrocích o vině svůj podklad, a znovu při vázanosti skutkovými zjištěními v uvedených rozhodnutích obviněného uznal vinným v bodech 1) až 11) pokračujícím přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, v bodě 8) současně přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, a v bodě 11) přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku. 2. Za tyto přečiny obviněného odsoudil podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 a § 45 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému společnému trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Rovněž rozhodl o povinnosti obviněného nahradit způsobenou škodu. 3. Krajský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 4. 2. 2025, sp. zn. 10 To 19/2025, odvolání obviněného podané proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Z dovolání obviněného 4. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání, které zaměřil proti dílčím útokům pod body 5), 6), 8), doprovodil vlastnoručně psaným podáním, v němž poukázal na to, že provedenými důkazy nebyla jeho vina prokázána. V dovolání k dílčímu útoku pod bodem 5) soudům vytýkal, že skutkový stav věci, jak byl soudy zjištěn, nedovoluje uzavřít, že se tohoto činu dopustil. Za věrohodnou nepovažoval výpověď svědkyně L. S., a brojil proti tomu, že by kradl, protože tuto skutečnost neprokazují ani kamerové záznamy. Přišel se ucházet o práci, a mělo být rozhodnuto v jeho prospěch. 5. Ani dílčí útok v bodě 6) nepovažoval za řádně objasněný, protože sice vzal přepravky s pivními láhvemi, které mu dala zaměstnankyně XY, ohledně ostatního zboží však nebylo zjištěno, že by ho ukradl. Odvolací soud pochybil, když nerozhodl o jeho důkazním návrhu na výslech svědka R. S., který je ve výkonu trestu, a kterého potkal v okamžiku, kdy vezl přepravky s pivními láhvemi v nákupním vozíku, z čehož je zřejmé, že ostatní zboží, které bylo těžké a rozměrné, nemohl odcizit. Ani kamerové záznamy jeho vinu neprokazují. S ohledem na velké množství zboží by musel jít na místo minimálně 4x, aby vše dokázal odnosit a naházet přes plot, k odvozu by navíc musel mít vozidlo, což zjištěno nebylo. 6. V bodě 8) podle něj chybí dostatečný skutkový podklad, že poškodil ochranu proti holubům, protože ji mohl poškodit někdo jiný, když na místě probíhala stavba, u které bylo postaveno lešení. Poukázal na to, že tato ochrana jistě nebyla nová a v bezvadném stavu. Popíral, že by zkonzumoval uvedené potraviny, neboť není v lidských silách zkonzumovat tolik potravin, aniž by to člověk ve zdraví přežil. Nadto byl pod vlivem pervitinu a nepotřeboval v tomto stavu jíst. Zpochybnil, že by poškodil podlahu kanceláře a malbu, neboť není jasné, v jakém stavu kancelář byla předtím, než do ní vlezl, kde pobýval jen za účelem přespání, což odvolací soud dostatečně neuvážil. 7. V závěru dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2025, sp. zn. 10 To 19/2025, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal věc Krajskému soudu k novému projednání a rozhodnutí. III. Z vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství 8. Státní zástupce působící u Nejvyššího státního zastupitelství (§ 265h odst. 2 tr. ř.) námitky obviněného proti skutkovým zjištěním považoval za nedůvodné, protože z odůvodnění napadených rozhodnutí vyplývá, že soudy postupovaly v souladu s pravidly zakotvenými v § 2 odst. 5, 6 tr. ř., přičemž odůvodnění rozhodnutí splňují požadavky stanovené v § 125 odst. 1 tr. ř., resp. § 134 odst. 2 tr. ř., a jako taková jsou plně přezkoumatelná. Nelze z nich proto dovodit existenci zjevných rozporů mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními. Neexistují žádné indicie, které by snad nasvědčovaly pravdivosti ospravedlňující verze prezentované obviněným. Skutečnost, že jednal způsobem uvedeným ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku, z provedených důkazů bez jakékoliv pochybnosti zřetelně vyplývá. 9. V přezkoumávaných rozhodnutích státní zástupce neshledal ani existenci dalších vad, na které obviněný poukazoval, zejména se neztotožnil s tzv. opomenutými důkazy. Obviněným označený důkaz, jenž nebyl proveden, případně o něm odvolací soud nerozhodl, nelze s ohledem na ostatní rozsah provedeného dokazování považovat za podstatný. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proto podle státního zástupce naplněn nebyl. Vzhledem k tomu, že soudy rovněž přiléhavě právně posuzované dílčí útoky správně právně kvalifikovaly, navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby bylo o podaném dovolání rozhodováno ve smyslu § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání. 10. Obviněný, jemuž bylo toto stanovisko Nejvyššího státního zastupitelství zasláno, se k němu do doby konání neveřejného zasedání před Nejvyšším soudem nevyjádřil. IV. Přípustnost dovolání 11. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). 12. Vzhledem k tomu, že obviněnému byl ukládán společný trest za pokračování v trestném činu podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku, jeho dovolání přípustně směřovalo jen proti těm dílčím útokům, o nichž rozhodoval soud v posuzované věci, tj. útokům uvedeným v bodech 5) až 8), nikoli k té části pokračujícího činu, která byla v rámci společného trestu po zrušení předchozích rozhodnutí připojena (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2011, sp. zn. 8 Tdo 1559/2010 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2012, sp. zn. 8 Tdo 738/2012). V. Obecně k důvodům dovolání 13. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem s přesně zákonem stanovenými formálními podmínkami, za nichž ho lze uplatnit (§ 265a odst. 1 tr. ř.). Podat ho lze jen na základě důvodů zákonem vymezených v § 265b odst. 1 a) až m), odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud je těmito důvody a jejich odůvodněním v rámci své přezkumné rozhodovací činnosti vázán (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). 14. Každý označený důvod musí být skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v přezkoumávaném rozhodnutí. Pro naplnění deklarovaných dovolacích důvodů tudíž nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03), ale je třeba uvést konkrétní výhrady, které označený dovolací důvod vyjadřují, protože dovolání lze podat pouze z důvodů konkrétně vyjmenovaných v § 265b tr. ř. Jejich vymezení v tomto ustanovení je taxativní, přičemž některé z těchto důvodů jsou určeny k nápravě vad napadeného rozhodnutí, jiné k odstranění vad řízení, které tomuto rozhodnutí předcházelo, popřípadě obou těchto druhů vad. Nejvyšší soud nejprve posuzuje, zda argumenty obviněného dopadají na jím označené dovolací důvody, neboť pouze tehdy může po věcné stránce d