8 Tdo 514/2014 — Nejvyšší soud

8 Tdo 514/2014 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:7. 5. 2014 Spisová značka:8 Tdo 514/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:8.TDO.514.2014.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Lhůty Řízení o odvolání Dotčené předpisy:§ 253 odst. 1 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:19. 6. 2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 514/2014-24 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. května 2014 o dovoláních obviněných F. O., a M. Š.,proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 1. 10. 2013, sp. zn. 55 To 433/2013, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 31 T 232/2012, t a k t o : Podle § 265k odst. 1 tr. ř. s e usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 1. 10. 2013, sp. zn. 55 To 433/2013, z r u š u j e . Podle § 265k odst. 2 tr. ř. s e současně z r u š u j í také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. s e Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 24. 4. 2013, sp. zn. 31 T 232/2012, byli obvinění F. O. a M. Š. uznáni vinnými pokusem přečinu pojistného podvodu podle 21 odst. 1 tr. zákoníku, § 210 odst. 2, 4 tr. zákoníku, jehož se dopustili jako spolupachatelé podle § 23 tr. zákoníku. Za to byli podle § 210 odst. 4, § 62 odst. 1, § 63 odst. 1 tr. zákoníku odsouzeni k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin. Podle § 67 odst. 1, § 68 odst. 1 tr. zákoníku jim byl rovněž uložen peněžitý trest ve výši 30.000,- Kč, skládající se ze 120 denních sazeb po 250,- Kč. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená UNIQA pojišťovna, a. s., IČ 492 40 480, se sídlem Praha 6, Evropská 136, odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Označený rozsudek soudu prvního stupně oba obvinění napadli odvoláními směřujícími proti výroku o vině i trestu. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 1. 10. 2013, sp. zn. 55 To 433/2013, byla odvolání podle § 253 odst. 1 tr. ř. zamítnuta jako podaná osobou neoprávněnou. Proti usnesení odvolacího soudu podali obvinění prostřednictvím obhájce Mgr. Ondřeje Líbala společným podáním v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázali na dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Konstatovali, že jejich řádný opravný prostředek – odvolání proti rozsudku nalézacího soudu – byl podán osobou oprávněnou a ve svém důsledku proto i včas. Pokud jej tedy odvolací soud s odkazem na § 253 odst. 1 tr. ř. zamítl, nepostupoval v souladu se zákonem. Obvinění nesouhlasili se závěrem odvolacího soudu, že jejich tzv. blanketní odvolání ze dne 5. 6. 2013, odeslané z datové schránky jejich tehdejší obhájkyně JUDr. Dany Musalové, LL.M., bylo z důvodu chybějícího elektronického podpisu podáno nikoliv osobou oprávněnou; v kontextu toho namítli, že k následnému doplnění odvolání nedošlo po uplynutí odvolací lhůty. Na podporu svého stanoviska poukázali na ustanovení § 18 odst. 2 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 300/2008 Sb.“), podle něhož úkon učiněný osobou uvedenou v § 8 odst. 1 až 4 nebo pověřenou osobou, pokud k tomu byla pověřena, prostřednictvím datové schránky má stejné účinky jako úkon učiněný písemně a podepsaný, ledaže jiný právní předpis nebo vnitřní předpis požaduje společný úkon více z uvedených osob. V návaznosti na to zmínili rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 2. 2012, sp. zn. 8 As 89/2011, z nějž vyplývá, že pokud není v konkrétním případě třeba společného úkonu více osob a podání učinila osoba oprávněná, má její úkon podle § 18 odst. 2 zákona č. 300/2008 Sb. stejné účinky jako úkon učiněný písemně a podepsaný. Jestliže by takové podání učinila osoba pověřená a své pověření by doložila, měl by její úkon rovněž stejné účinky jako úkon učiněný písemně a podepsaný. Podle názoru obviněných neexistovala o identifikaci obhájkyně JUDr. Dany Musalové, LL.M., žádná pochybnost, neboť konkrétní datovou schránku může mít pouze jeden subjekt, jehož identifikaci zajišťují přihlašovací údaje ke schránce. Vzhledem k tomu, že odeslaná zpráva je opatřena časovým razítkem, nelze pochybovat ani o tom, kdy byla vytvořena a zafixována z hlediska svého obsahu. Obvinění navrhli, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 1. 10. 2013, sp. zn. 55 To 433/2013, zrušil a tomuto soudu přikázal věc znovu projednat a rozhodnout. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedla, že z obsahu odůvodnění napadeného usnesení odvolacího soudu je zřejmé, že se odvolací soud při posuzování otázky legitimity a tím i právních účinků opravného prostředku obviněných řídil usnesením Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. 5 Tdo 1059/2006 (pozn. publikovaným pod č. 58/2007 Sb. rozh. tr.), v posuzované trestní věci z důvodu neaktuálnosti rozhodnutím nepřiléhavým. Podle státní zástupkyně zaznamenalo judikatorní řešení předepsaného způsobu doručování podání prostřednictvím datových schránek zásadní změnu, což odvolací soud nereflektoval. Státní zástupkyně poukázala na ustanovení § 18 odst. 1 zákona č. 300/2008 Sb., z něhož se podává, že fyzická osoba, podnikající fyzická osoba a právnická osoba může provádět úkon vůči orgánu veřejné moci, má-li zpřístupněnu svou datovou schránku a umožňuje-li to povaha tohoto úkonu, prostřednictvím datové schránky; poukázala rovněž na ustanovení § 18 odst. 2 téhož zákona, z něhož plyne, že úkon učiněný osobou uvedenou v § 8 odst. 1 až 4 nebo pověřenou osobou, pokud k tomu byla pověřena, prostřednictvím datové schránky má stejné účinky jako úkon učiněný písemně a podepsaný, ledaže jiný právní předpis nebo vnitřní předpis požaduje společný úkon více z uvedených osob. Takové právní účinky podání uskutečněného vůči orgánu veřejné moci prostřednictvím datové schránky se pak podle názoru státní zástupkyně nepochybně vztahují na provoz datové schránky zřízené pro osobu vykonávající advokacii (srov. § 8 odst. 2 citovaného zákona), což ve svém důsledku znamená, že odvolání obou nynějších dovolatelů ze dne 5. 6. 2013, doručené prostřednictvím datové schránky jejich obhájkyně, nebylo zapotřebí elektronicky podepisovat, jak je patrno z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 2. 2012, sp. zn. 8 As 89/2011. Z uvedených důvodů státní zástupkyně navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 1. 10. 2013, sp. zn. 55 To 433/2013, zrušil a věc tomuto soudu přikázal k novému projednání a rozhodnutí. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podaly včas oprávněné osoby a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Protože nebylo možné dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 tr. ř., Nejvyšší soud podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že dovolání je důvodné. S odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 pod písmeny a) až k) tr. ř. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. spočívá ve třech různých okolnostech (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád II. § 157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3174-3175.): 1) řádný opravný prostředek byl zamítnut z tzv. formálních důvodů podle § 148 odst. 1 písm. a) a b) tr. ř. nebo podle § 253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí (např. stížnost nebo odvolání podala oprávněná osoba nikoli opožděně, ale včas; odvolání podal obviněný sice opožděně, ale jen v důsledku nesprávného poučení – viz § 253 odst. 2 tr. ř., nebo v důsledku nedůvodného nevyhovění oprávněné žádosti o navrácení lhůty), 2) odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle § 253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná os