8 Tdo 514/2025 – Nejvyšší soud

8 Tdo 514/2025-901 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. 7. 2025 o dovolání obviněné V. H. proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 21. 1. 2025, sp. zn. 13 To 77/2024, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 2 T 96/2022, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné V. H. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 31. 1. 2024, sp. zn. 2 T 96/2022, byla obviněná V. H. (dále též jen „obviněná“ nebo také „dovolatelka“) shledána vinnou zločinem týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, za což byla podle § 198 odst. 2 tr. zákoníku odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podle § 84 tr. zákoníku za použití § 85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let a 6 měsíců za současného vyslovení dohledu nad obviněnou. Podle § 85 odst. 3 tr. zákoníku byla obviněné uložena povinnost ve zkušební době podle svých sil nahradit poškozenému nemajetkovou újmu v penězích ve výši 250 000 Kč způsobenou trestným činem. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. jí byla dále uložena povinnost zaplatit poškozenému AAAAA (pseudonym) na náhradě nemajetkové újmy v penězích částku 250 000 Kč. 2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podala obviněná odvolání, které zaměřila proti výrokům o vině a trestu. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 21. 1. 2025, sp. zn. 13 To 77/2024, podle § 256 tr. ř. z podnětu odvolání obviněné napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil v celém výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněné byl za zločin týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku uložen podle § 198 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 2 let a 3 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 2 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let a 6 měsíců. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek beze změny. 3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněná zločinu týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku dopustila tím, že v období nejméně od prosince 2013 do října 2018, v obci XY, v ulici XY, v domě čp. XY, okres XY, s četností nejméně 1x v týdnu zle nakládala se svým tehdy nezletilým synem AAAAA, kterého z malicherných důvodů, bezdůvodně či nepřiměřeně slovně a fyzicky napadala tak, že po něm vyžadovala, aby vstával v časných hodinách a před odchodem do školy uklízel i prostory společně obývanými s ostatními členy rodiny, což byl přinucen dělat opakovaně v průběhu dne, nepřiměřeně ho fyzicky trestala, pokud provedený úklid neodpovídal jejím představám, nejen v důsledku svého předchozího konfliktu se svým manželem R. H. kopala nezletilého AAAAA do zad, bila ho otevřenou dlaní i pěstí do různých částí těla, čímž mu způsobila podlitiny a oděrky po těle, převážně při řešení jejích požadavků na něho křičela, vyhrožovala mu usmrcením, umístěním do výchovného ústavu a dalšími fyzickými tresty, a to i pro neuposlechnutí příkazu k bagatelnímu úkonu, opakovaně ho vykázala z domu s tím, že chce mít od něho klid, s vědomím jeho přítomnosti iniciovala hádky se svým manželem R. H., v jejichž průběhu R. H. jednak častovala hrubými a vulgárními výrazy a jednak ho fyzicky údery rukou do různých částí těla napadala, s vědomím přítomnosti nezletilého AAAAA i několikrát v týdnu bezdůvodně, z malicherných důvodů či nepřiměřeně fyzicky trestala jeho bratra, BBBBB (pseudonym), kdy v důsledku tohoto jejího jednání nezletilý AAAAA opakovaně utekl ze společně obývaného domu k jeho prarodičům, manželům P. a R. P., či se společně se svým otčímem R. H. uzamkl v pokoji, přičemž toto její jednání pociťoval AAAAA jako těžké příkoří, které u něho vyvolalo syndrom týraného dítěte s pravděpodobnou poruchou anxiózně depresivního typu. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 21. 1. 2025, sp. zn. 13 To 77/2024, podala obviněná prostřednictvím obhájce dovolání, v němž odkázala na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Namítla, že skutková zjištění nejsou prokázána bez důvodných pochybností, byly nedůvodně zamítnuty její návrhy na doplnění dokazování a použity důkazy nepoužitelné a bylo porušeno její právo na spravedlivý proces. 5. Konkrétně měla za to, že závěry soudů jsou postaveny na výpovědi poškozeného, přičemž jiné důkazy chybí. Předně konstatovala, že v tzv. skutkové větě se uvádí i týrání nezletilého BBBBB, ačkoliv k tomuto nebyly prováděny žádné důkazy a tento ani nebyl vyslechnut. Výpověď samotného poškozeného pak označila za nevěrohodnou. Z listin obsažených ve spise (lékařské zprávy, psychologická hodnocení, zprávy školy aj.) se podává, že nikdo za dobu více než pěti let na něm nepozoroval známky týrání. Dále uvedla, že poškozený je komplikovaná a výbušná osobnost, navštěvoval od první třídy různé instituce kvůli svému chování, přičemž ani v nich si nikdo známek týrání nevšiml. Poukázala i na to, že výpověď poškozeného je shodná s jeho písemným vyjádřením, které bylo přiloženo k trestnímu oznámení, které však nevypracoval ani otec poškozeného nebo poškozený, nýbrž R. H., a to poté, co byl tento odsouzen za napadení poškozené a byl propuštěn ze služebního poměru u Policie České republiky. Měla za to, že ani výpověď tohoto svědka nic neprokazuje a jde o svědka zaujatého a nevěrohodného. Dovolatelka jím byla týrána, na což nikdo nebral ohled. Upozornila i na to, že souběžně s trestním řízením proti ní probíhalo opatrovnické řízení, v němž se nikdo, ani R. H., o žádném týrání nezmínil. V souvislosti s hodnocením výpovědi poškozeného jako nevěrohodné odkázala dovolatelka na výpovědi svědkyň M. D. a J. V. Tvrdila, že odmítnutý svědek BBBBB mohl potvrdit, že se o děti starala s příkladnou péčí a pokud něco vyžadovala, jednalo se o požadavek plnění zcela běžných povinností. Také zdůraznila, že poškozený neměl zdaleka tolik povinností, co jiné děti v okolí. Poukázala i na to, že podle lékařů měla výchovné výsledky „úžasné“. Dále odkázala na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 520/16, týkající se situace „tvrzení proti tvrzení“, jakož i rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1624/09. 6. Za nepoužitelný dovolatelka označila posudek znalkyně Mgr. Lenky Čermákové, která při hlavním líčení sama připustila, že se může mýlit ve svých závěrech. Její posudek je navíc podle dovolatelky v rozporu s obsahem listin na č. l. 151 a násl., 238 a násl., což nebylo vzato v potaz. Předseda senátu podle dovolatelky vedl hlavní líčení jednostranně. Svědky navržené obhajobou přerušoval, na druhé straně svědky proti obviněné vedl „správným“ směrem. Tím byl porušen čl. 6 odst. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, který garantuje provedení výslechu svědků ve svůj prospěch jako svědků proti sobě. Obviněná vznesla námitky i vůči posudkům znalců PhDr. Nory Martincové a MUDr. Jana Kolomazníka, nepokládala je za důkazy způsobilé k využití pro rozhodnutí. V návaznosti na to brojila proti použití znaleckého posudku jako důkazu proti ní, který byl vypracován v jiné, navíc civilní věci. 7. Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 21. 1. 2025, č. j. 13 To 77/2024-794, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Chrudimi ze dne 31. 1. 2024, č. j. 2 T 96/2022-661, zrušil a věc přikázal Okresnímu soudu v Chrudimi k novému projednání a rozhodnutí. 8. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve vyjádření k dovolání obviněné předně připomněl, kdy je možno uplatnit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a zdůraznil, že tento dovolací důvod není naplněn prostou polemikou se skutkovými zjištěními soudů, způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů, nejde-li o dovolacím důvodem vymezenou kategorii nejtěžších vad důkazního řízení odpovídajících kategorii tzv. extrémního nesouladu. K námitkám údajné nesprávné interpretaci důkazů soudy poznamenal, že soudy neprovedly jen dovolatelkou jmenované důkazy, ale jejich závěry byly podpořeny i důkazy dalšími, jež v souhrnu tvoří ucelený řetězec důkazů, z nichž závěr o vině dovolatelky vyplývá. Přistoupila k nim například výpověď R. H., kterou dovolatelka taktéž zpochybnila. V návaznosti na značně podobné výpovědi dalších svědků, bývalých partnerů dovolatelky, je však zřejmé, že svědek R. H. nebyl motivován pomstou vůči dovolatelce, jak tvrdila, ale skutečnou obavou o poškozeného i nezletilého. Svědek L. Z., otec poškozeného, v rámci svědecké výpovědi potvrdil, že se mu poškozený svěřil s důvodem, proč se od dovolatelky odstěhoval, a to pro její agresivní chování vůči němu. Chybějících citových potřeb poškozeného a obecné nechuti k dovolatelce si všimla i jeho p