8 Tdo 535/2025 — Nejvyšší soud

8 Tdo 535/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:2. 7. 2025 Spisová značka:8 Tdo 535/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:8.TDO.535.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Hodnocení důkazů Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání Obhájce Trest odnětí svobody Dotčené předpisy:§ 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku § 2 odst. 5,6 tr. ř. § 41 tr. ř. § 39 odst. 1,2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:5. 8. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 535/2025-292 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. 7. 2025 o dovolání obviněného R. D., t. č. ve výkonu trestu ve Věznici Rapotice, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2025, sp. zn. 9 To 38/2025, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 16 T 165/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. D. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 9. 1. 2025, sp. zn. 16 T 165/2024, byl obviněný R. D. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Za to mu byl podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v trvání patnácti měsíců. 2. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný tohoto přečinu dopustil tím, že 19. 10. 2024 ve 20:27 hodin na dálnici DXY, ve směru jízdy na Prahu, na exitu XY Pražského okruhu, okres Praha-východ, řídil nákladní automobil Volkswagen Transporter, RZ XY, s vědomím toho, že mu byl rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 27. 2. 2023, sp. zn. 17 T 117/2022, který nabyl právní moci téhož dne, uložen mj. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 42 měsíců. 3. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně obviněný podal odvolání směřující proti všem jeho výrokům. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. 3. 2025, sp. zn. 9 To 38/2025, napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil, a to ve výroku o trestu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku obviněnému podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2025, sp. zn. 9 To 38/2025, napadl obviněný R. D. (dále také jen „obviněný“, popř. „dovolatel“) prostřednictvím svého obhájce nejprve bianco dovoláním, které posléze k výzvě soudu doplnil. 5. Odkázal v něm na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Nesouhlasil se skutkovými zjištěními odvolacího soudu, který provedl nesprávně dokazování, jelikož bez dalšího převzal skutková zjištění i právní závěry soudu prvního stupně. Dostatečně se nevypořádal s námitkami obviněného a nedostatečně věcně odůvodnil svá tvrzení. Obviněný se sice doznal k vině v minulých řízeních, soud však nepřihlédl k okolnostem jeho doznání a celému kontextu. Na současné stíhání obviněného má zásadní vliv nesprávný postup jeho obhájce v předchozích řízení, jehož chybným postupem nedošlo ke zrušení správního rozhodnutí, obnově správního řízení či k přezkumu přestupku. V důsledku chybějící aktivity a komunikace ze strany obhájce propadly všechny lhůty pro podání opravných prostředků. Sdělil mu nepravdivé informace ohledně postupu v řízení, a to že po přijetí viny za trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dojde ke zrušení přestupku po zrušení správního rozhodnutí a následně podá návrh na obnovu řízení, k čemuž fakticky nemohlo dojít. Nepoučil jej o následcích jeho doznání. Jednal v rozporu s pokyny obviněného. Pokud by obhájce řádně plnil své povinnosti, řidičský průkaz by obviněnému nebyl odebrán a k těmto navazujícím soudním řízením by ani nedošlo. S tímto obhájcem je nyní vedeno kárné řízení, kterým se soud věcně nezabýval, ačkoli si měl zajistit podrobnosti o jeho kárném řízení a souvisejícím vznikem škody. Soud měl vyčkat výsledku kárného řízení, který by měl významný vliv na projednávanou věc. Obviněný se v důsledku neplnění povinností jeho obhájce stal obětí nespravedlivého soudního procesu, na což upozornil již ve svém odvolání. Soudy nevyčkaly skončení kárného řízení a nepřistoupily k přezkumu správnosti rozhodnutí. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku porušil zásady trestního práva presumpce neviny a objektivity hodnocení důkazních prostředků. Spekuloval o pohnutkách a záměrech dovolatele, když na straně 10 uvedl, že je zřejmé, že se výkonu činnosti, která mu byla zakázána, nehodlá zdržet, či že je zřejmé, že se obviněný totožného jednání nemíní zdržet. Jedná se o nepodloženou a neodůvodněnou domněnku, kterou se nezabýval ani soud druhého stupně, čímž porušil právo obviněného na spravedlivý proces. Trest uložený obviněnému je nepřiměřený, uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody je i podle soudu druhého stupně výjimečné. V daném případě se jeví vhodnějším uložení trestu výchovného charakteru. 6. Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí nebo jeho část a vrátil věc příslušnému soudu, eventuálně sám ve věci rozhodl podle § 265m tr. ř. 7. Obviněný posléze k jeho dovolání podanému prostřednictvím obhájce připojil další své vlastnoručně sepsané podání. V této souvislosti je ale nutno připomenout, že podání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, nelze podle § 265d odst. 2 tr. ř. považovat za dovolání, byť bylo takto označeno, což platí i pro případné doplnění dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2007, sp. zn. 11 Tdo 494/2007). Nejvyšší soud proto nepřihlížel k vlastnoručnímu podání obviněného označenému jako „Dodatek k dovolání“. 8. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) k podanému dovolání ve svém vyjádření nejprve vymezil uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a konstatoval, že námitky obviněného pod něj nespadají. Za chybné hmotněprávní posouzení nelze považovat blíže nerozvedené tvrzení dovolatele o tom, že odvolací soud bez dalšího převzal skutková zjištění soudu prvního stupně. Obviněný v dovolání namítl vadné hodnocení důkazů, aniž by přitom vymezil ty konkrétní důkazy, jež měly být vyhodnoceny nesprávně, nedostatečně či chybně. Stejně tak uplatnil neúplné zjištění skutkového stavu, zjevně ovšem ve vztahu k otázce, jež není určující z pohledu naplnění zákonných znaků přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Za pochybení hmotněprávní povahy nelze považovat ani namítané pochybení odvolacího soudu spočívající v nedostatečném odůvodnění jeho tvrzení nevypořádání se s námitkami obviněného. Tyto neodpovídají ani žádnému jinému dovolacímu důvodu, a to i s ohledem na námitku procesního pochybení na straně jeho právního zástupce, jehož si sám zvolil, nikoli na straně soudu. Nadto se má jednat o pochybení, k němuž mělo dojít již ve správním řízení, tedy nikoli v trestním řízení, které předcházelo napadenému rozhodnutí. Takové pochybení pochopitelně nemůže vést k přezkumu trestního rozhodnutí napadeného dovoláním. Ani v případě nezodpovědného výkonu oprávnění a povinností obhájce v rámci smluvního vztahu mezi ním a obviněným v rámci obhajoby přímo v trestním řízení se nelze v dovolacím řízení úspěšně domáhat revize pravomocného rozhodnutí na podkladě jakéhokoliv z dovolacích důvodů. Nepříznivé důsledky s tím spojené nemohou být důvodem pro odchylné posuzování práv a povinností obviněného. Je totiž věcí obviněného, kdy a koho z osob oprávněných k poskytování právních služeb formou obhajoby v trestním řízení svou obhajobou pověří (§ 37 tr. ř.), případně zda svého práva volby vůbec využije. Za tuto volbu nese odpovědnost sám obviněný, a již proto není soud oprávněn posuzovat „kvalitu“ obhajoby či „nečinnost“ obhájce. Z práva svobodné volby obhájce a jisté autonomnosti jeho postavení v řízení před soudem současně vyplývá obhájcova povinnost nejen podřídit výkon obhajoby podmínkám zákona (§ 41 tr. ř., § 16 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů), ale současně též jeho povinnost dbát při poskytování právní pomoci etickýc