8 Tdo 564/2025 – Nejvyšší soud

8 Tdo 564/2025-162 USNESENÍ Nejvyšší soud, soud pro mládež, rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 7. 2025 o dovolání obviněného R. D., nyní ve výkonu trestu ve Věznici Oráčov, proti rozsudku Krajského soudu v Brně, soudu pro mládež, ze dne 27. 8. 2024, sp. zn. 4 Tmo 32/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně, soudu pro mládež, pod sp. zn. 8 Tm 29/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. D. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Městského soudu v Brně, soudu pro mládež (dále „soud prvního stupně“), ze dne 9. 7. 2024, sp. zn. 8 Tm 29/2024, byl obviněný R. D. uznán vinným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil společně s již odsouzeným mladistvým AAAAA (pseudonym) a mladistvým BBBBB (pseudonym) (dále „mladistvý“) zkráceně tím, že dne 30. 9. 2023 v době od 21:30 do 21:35 hodin v parku v Brně se zištným úmyslem odcizit věci poškozenému V. M., tohoto společně napadli tak, že k němu při procházení parkem nečekaně zezadu přistoupili, obviněný R. D. ho opakovanými údery udeřil do nosu a obličejové části hlavy, až poškozený upadl na zem, kde mu přimáčkl nohou hlavu k zemi, aby ho znehybnil a přitom, jak poškozený ležel na zemi, jej mladistvý AAAAA kopl do oblasti trupu a mladistvý BBBBB mu z kapsy kalhot vzal dva mobilní telefony a otevřenou krabičku cigaret značky Marlboro, a poté z místa utekli, čímž poškozenému způsobili škodu ve výši 6.136 Kč a zaměstnavateli poškozeného, společnosti sledovanitv.cz, s. r. o., se sídlem U vodárny 3032/2a, Brno, ve výši 3.500 Kč, a poškozenému způsobili nalomení horní čelisti a další drobná zranění, což si vyžádalo ošetření a léčení do 13. 10. 2023. 2. Za tento zločin byl obviněný odsouzen podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře pěti a půl roku, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Rovněž bylo rozhodnuto o vině a trestním opatření mladistvého a o náhradě škody tak, že všichni tři spoluobvinění jsou povinni zaplatit společně nerozdílně na náhradě škody společnosti sledovanitv.cz, s. r. o., Brno, částku 3.500 Kč. 3. Krajský soud v Brně jako odvolací soud pro mládež (dále „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 27. 8. 2024, sp. zn. 4 Tmo 32/2024, z podnětu odvolání obviněného rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o náhradě škody ohledně společnosti sledovanitv.cz, s. r. o., Brno, a nově podle § 259 odst. 3 ve spojení s § 259 odst. 1 tr. ř. rozhodl tak, že se tato poškozená společnost podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkazuje s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Jinak ponechal rozsudek soudu prvního stupně nezměněn. II. Dovolání obviněného 4. Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájkyně z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání, jímž vytýkal, že se odvolací soud s jeho odvoláním řádně nevypořádal, ale pouze zopakoval závěry soudu prvního stupně a jeho vinu dovodil výlučně z důkazů, o jejichž věrohodnosti lze mít důvodné pochybnosti. Namítl, že si soud selektivně vybral jen to, co bylo v jeho neprospěch, což je v rozporu s § 2 odst. 6 tr. ř. a svědčí o libovůli při hodnocení důkazů. Soud prvního stupně se jednotlivými důkazy v jeho prospěch nezabýval a nevypořádal se s nimi ani v odůvodnění rozsudku, a to přesto, že v nich jsou podstatné rozpory. 5. Obviněný své pochybnosti o správnosti provedeného dokazování opíral o to, že mladiství spolu bezprostředně po činu strávili několik hodin a mohli se proto domluvit, jakým způsobem budou vypovídat, a mohli se obrátit proti němu, neboť je dospělý a oni jen mladiství. Jejich výpovědi se však shodují jen potud, že dal poškozenému facku, přičemž bylo snadné tento okamžik prohlásit za začátek útoku, dále se jejich výpovědi již obsahově rozcházejí. Neztotožnil se se závěrem odvolacího soudu, že jím uváděná obhajoba je účelová, neboť výsledky dokazování u hlavních líčení jeho verzi podporují, kdežto výpověď mladistvého BBBBB je nekonzistentní a nelogická. Na podporu své verze obviněný poukázal i na předchozí společnou trestnou činnost obou mladistvých. 6. Nesrovnalosti shledal i ve výpovědi poškozeného V. M., protože uváděl, že jej napadly dvě osoby, a proto nemůže být pravdou, že by svědku R. F. řekl, že jej napadli „tři cigáni“, jak je uvedeno v odůvodnění napadeného rozsudku. Nevěrohodnost svědka R. F. obviněný dovozoval zejména z toho, že za označení pachatelů požadoval od poškozeného peníze. Obviněný poukázal na kamerový záznam, z něhož je zjevné, že poškozený v důsledku podnapilosti vrávoral. Rovněž poukázal na jeho sexuální orientaci, a s ohledem na ni tvrdil, že důvodem, proč dal poškozenému facku, byla z jeho strany učiněná nabídka sexu, která se ho hluboce dotkla a velice jej šokovala. Pokud si ji poškozený již nevybavuje, zřejmě proto, že byl opilý. Podle obviněného nemůže být za důkaz o jeho vině považována lékařská zpráva, resp. znalecký posudek, neboť popisuje toliko mechanismus vzniku zranění, nikoli kdo jej způsobil. 7. Výhrady obviněného směřovaly i proti způsobu, jakým soudy vyhodnotily skutečnosti plynoucí z kamerového záznamu, jenž nezachycuje samotné napadení, ale jen jeho přítomnost na místě činu, kterou nepopírá. Osoby, které jsou na záznamu zachyceny, nejsou dostatečně identifikovatelné, a poškozený je podle oblečení nedokázal řádně označit. Obviněný, jenž byl oblečen do oděvu šedé barvy, dovodil, že útočníky byli pouze mladiství, neboť mladistvý AAAAA měl na sobě bílou mikinu a mladistvý BBBBB tmavé oblečení. Soudům vytkl, že se jeho obhajobou nezabývaly a zcela od ní odhlédly, přestože ji podporuje celá řada důkazů, zejména výpověď svědka R. F. a výpovědi mladistvých, kdežto z výpovědi poškozeného si soudy vybraly jen ty části, které podporují obžalobu, přičemž od částí, kde tato výpověď podporuje obhajobu, zcela odhlédly. 8. Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby dovolací soud zrušil výrok II. napadeného rozsudku a podle § 265k odst. 2 tr. ř. i další rozhodnutí na ně obsahově navazující, a učinil podnět předsedkyni Městského soudu v Brně podle § 265h odst. 3 tr. ř., aby navrhla přerušení výkonu trestu odnětí svobody, který nyní na podkladě napadených rozhodnutí vykonává. III. Z vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství 9. Státní zástupce působící u Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření (§ 265h odst. 2 tr. ř.) k dovolání poukázal na to, že jde o doslovné opakování obhajoby obviněného z předchozích stádií trestního řízení, s níž se oba soudy správně vypořádaly a své závěry v odůvodnění rozhodnutí rozvedly. 10. Námitky v dovolání uvedené neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu, neboť jejich obsah směřuje k porušení zásady in dubio pro reo, jež žádnému dovolacímu důvodu neodpovídá (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. 7 Tdo 1525/2009, ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 4 Tdo 467/2016, ze dne 17. 4. 2019, sp. zn. 5 Tdo 595/2018, nebo nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2014, sp. zn. III. ÚS 888/14). Rovněž shledal, že nic nenasvědčuje ani tomu, že by byla tato zásada porušena, když soudy pochybnosti neměly, což logicky nenapadnutelným způsobem vysvětlily v odůvodnění svých rozhodnutí. Z uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Vyslovil přitom souhlas s rozhodnutím o dovolání v neveřejném zasedání za podmínek § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. 11. Obviněný k tomuto vyjádření písemně uvedl, že v dovolání jednoznačně vyjádřil, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků zvlášť závažného zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Tento rozpor spatřuje zejména v tom, že se odvolací soud ani soud prvního stupně vůbec nezabývaly důkazy v jeho prospěch a ani se s nimi nevypořádaly v odůvodnění svých rozsudků, jak bylo jejich povinností podle § 125 odst. 1 tr. ř. Pokud by je braly do úvahy, nemohly by dospět k závěru o jeho vině, zejména že měl úmysl zmocnit se cizí věci. Soud prvního stupně konstatoval důkazy v jeho neprospěch, aniž by zvažoval důkazy v jeho prospěch, což odvolací soud nenapravil, ani nereagoval na námitku, že postup soudu prvního stupně byl vadný. Setrval na tom, že podané dovolání odpovídá dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a je na místě, aby bylo projednáno a aby o něm bylo rozhodnuto. Vyslovil souhlas s jeho projednáním v neveřejném zasedání. IV. Formální důvody dovolání 12. Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). 13. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek s přesně zákonem stanovenými formálními podmínkami, za nichž ho lze uplatnit (§ 265a odst. 1 tr. ř.), je možné