8 Tdo 597/2021 — Nejvyšší soud

8 Tdo 597/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:22. 6. 2021 Spisová značka:8 Tdo 597/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:8.TDO.597.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Neoprávněný zásah do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru Subsidiarita trestní represe Úmysl nepřímý Dotčené předpisy:§ 208 odst. 2 tr. zákoníku § 12 odst. 2 tr. zákoníku § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:20. 9. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 597/2021-150 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 6. 2021 o dovoláních obviněných J. L., nar. XY v XY, trvale bytem XY, a I. L., rozené Š., nar. XY v XY, Slovenská republika, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 9. 2020, sp. zn. 4 To 320/2020, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 2 T 103/2019, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných J. L. a I. L. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 2. 2020, sp. zn. 2 T 103/2019, byli obvinění J. L. a I. L. (dále též jen „obvinění“, popř. „dovolatelé“) uznáni vinnými přečinem neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle § 208 odst. 2 tr. zákoníku jako spolupachatelé podle § 23 tr. zákoníku. Za to byli podle § 208 odst. 2 tr. zákoníku odsouzeni shodně k trestu odnětí svobody v trvání dvou měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvanácti měsíců. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená J. S., nar. XY, bytem XY, s nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podali obvinění J. L. i I. L. odvolání, která zaměřili proti výroku o vině. Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 9. 2020, sp. zn. 4 To 320/2020, byla podle § 256 tr. ř. odvolání obviněných jako nedůvodná zamítnuta. 3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obvinění přečinu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle § 208 odst. 2 tr. zákoníku dopustili tím, že nejméně v době od 19. 10. 2018 do 4. 4. 2019 neoprávněně užívali dům na adrese XY, okres České Budějovice, ačkoliv byli povinni vyklidit pozemek parcelní číslo st. XY, včetně stavby číslo popisné XY, která je jeho součástí, a pozemek parcelní číslo XY, vše v katastrálním území XY, v obci a části obce XY, a vyklizené je předat majitelce J. S., nar. XY, a to do tří měsíců od právní moci rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 3. 2018, č. j. 35C 489/2017-54, který nabyl právní moci dne 19. 7. 2018, tedy do 18. 10. 2018, což neučinili, na základě uvedeného rozsudku byla nařízena exekuce sp. zn. 57EXE 778/2018, přičemž z jejich strany byl dne 30. 10. 2018 podán návrh na odklad exekuce, který byl usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích pod č. j. 57EXE 778/2018-33 dne 13. 11. 2018 zamítnut, a následně byl dne 20. 12. 2018 podán opětovný návrh na odklad exekuce, který byl pod č. j. 57EXE 982/2018-39 dne 16. 1. 2019 zamítnut. II. Dovolání a vyjádření k nim 4. Proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 9. 2020, sp. zn. 4 To 320/2020, podali oba obvinění prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě společným podáním dovolání. Shodně odkázali na dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítli, že nebyl správně vyhodnocen skutkový stav ani právní stránka věci. 5. Obvinění vyjádřili přesvědčení, že jejich jednání nelze považovat za jednání naplňující trestněprávní rozměry. Měli za to, že jim není možné klást za vinu, že nemovitost užívali neoprávněně. Konstatovali, že předmětná nemovitost byla zpeněžena v rámci insolvenčního řízení, když sloužila k bydlení dlužníků a příslušníků jejich domácnosti. Odkázali na ustanovení § 285 odst. 3 insolvenčního zákona, podle něhož po celou relevantní dobu platí, že při vyklizení nemovitosti, kterou dlužník užívá k bydlení svému a své rodiny, přísluší dlužníkovi stejná bytová náhrada jako při výpovědi nájmu bytu dané nájemci pro hrubé porušení povinností vyplývajících z nájmu bytu. Obvinění proto byli povinni vyklidit nemovitost až poté, co by jim byla zajištěna bytová náhrada. V době zahájení trestního stíhání však náhrada zajištěna nebyla. K jejímu zajištění došlo až v dubnu roku 2019 s tím, že možnost přestěhovat se nastala až v srpnu roku 2019. Obvinění zdůraznili, že se přestěhovali, jakmile jim to bylo umožněno, a nemovitost vydali exekutorovi dobrovolně na jeho výzvu, načež byla exekuce vyklizením zastavena. Podle jejich názoru tak neužívali nemovitost neoprávněně, a to i přesto, že soud jim v řízení o vyklizení bytovou náhradu nepřiznal, neboť na tom, že měli nárok na náhradu, nic nemění odlišný názor civilního soudu. 6. Podle mínění obviněných jejich jednání nedosahovalo takové intenzity, aby byla naplněna společenská nebezpečnost (správně škodlivost) deliktního jednání. Měli za to, že soudy při zkoumání okolností případu sice míru společenské škodlivosti určitým způsobem zohlednily minimální výší trestu, avšak nedostatečně se vypořádaly s tím, že jiný zákon jim zakotvil jistou ochranu tím, že jim přiznal právo na náhradní bydlení. Závěrem připomněli, že i z hlediska judikatury Ústavního soudu platí, že pokud obecné soudy nedostatečně zdůvodní, proč není v případě protiprávního užívání nemovitosti možné dosáhnout ochrany vlastnického práva mírnějšími prostředky a aplikují automaticky prostředky trestního práva, porušují tím princip subsidiarity trestní represe. 7. Dovolatelé navrhli, aby dovolací soud rozhodl podle § 265k odst. 1 tr. ř. a případně rozhodl sám podle § 265m odst. 1 tr. ř. tak, že se obvinění zprošťují obžaloby. 8. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve vyjádření k dovoláním obviněných předně uvedla, že dovolatelé se v rámci svých námitek neřídili skutkovým podkladem tak, jak vyplývá z tzv. skutkové věty výroku o vině rozsudku nalézacího soudu. Konstatovala, že absentující právní titul k užívání předmětné nemovitosti ve smyslu neoprávněného bránění ve výkonu takového oprávnění osobě oprávněné v daném případě vyplývá ze změny subjektu vlastnického práva k ní ve prospěch její vydražitelky J. S. Proto pro právní závěr o tom, zda se dovolatelé v době přisouzeného jednání nacházeli v postavení osob oprávněných nemovitost užívat, není podle státní zástupkyně rozhodným, že daná nemovitost v době předcházející jejímu zpeněžení v insolvenčním řízení sloužila k uspokojení bytové potřeby jejich rodiny včetně jejich nezletilých dětí. Neztotožnila se s názorem obviněných stran jejich argumentace, namítali-li s odkazem na ustanovení § 285 odst. 3 insolvenčního zákona, že měli právo na bytovou náhradu, a jelikož jim nebyla poskytnuta, nezasahovali do práva k domu, v němž v předmětné době stále pobývali, do doby, než jim byla bytová náhrada poskytnuta, neoprávněně. Měla za to, že obviněným nesvědčilo oprávnění k užívání zpeněžené nemovitosti do doby přidělení bytové náhrady, jak vyplynulo z právního rozboru řešení problematiky, kterého se jim dostalo prostřednictvím odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 3. 2018, sp. zn. 35 C 489/2017. Právě z tam uvedených důvodů bylo vyhověno žalobnímu návrhu J. S. a obviněným byla uložena povinnost vyklidit tam specifikovaný pozemek včetně stavby na něm umístěné a do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku je předat vyklizené jeho vlastnici. Jestliže do takto vymezeného data, připadajícího na 19. 10. 2018, nesplnili svoji povinnost, která jim byla tímto pravomocným civilním rozhodnutím uložena, resp. ji splnit odmítli s tím odůvodněním, že rozdílný názor civilního soudu o právních důvodech jejich chybějícího nároku na poskytnutí bytové náhrady neakceptují, pak jim státní zástupkyně nepřisvědčila stran přesvědčení, že byli kriminalizováni za takové jednání, při kterém spoléhali na dodržení zákona svědčícího v jejich prospěch. Zdůraznila, že právní závěr o takto poukazovaném vědomém nedbalostním vztahu dovolatelů k možnosti zásahu do zájmu na ochraně vlastnického práva poškozené vlastnice dotčené nemovitosti ve smyslu skutkové podstaty trestného činu podle § 208 odst. 2 tr. zákoníku, založený na jejich spoléhání na vlastní laický (a nezbytné právní konsekvence postrádající) výklad dotčeného ustanovení insolvenčního zákona o bytových náhradách jen proto, že vyznívalo v jejich prospěch, nemohly soudy akceptovat. Konst