8 Tdo 691/2011 — Nejvyšší soud

8 Tdo 691/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1h Datum rozhodnutí:23. 6. 2011 Spisová značka:8 Tdo 691/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:8.TDO.691.2011.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Řízení o dovolání Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:12. 9. 2011 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 08.17.2011IV.ÚS 2443/11doc. JUDr. Michaela Židlická, Dr. Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 691/2011 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. června 2011 o dovolání obviněného F. B., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2010, sp. zn. 9 To 432/2010, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 21 T 95/2009, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného F. B. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 15. 9. 2010, sp. zn. 21 T 95/2009, rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině trestným činem podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a), odst. 2 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona (dále jen „tr. zák.“), ve znění účinném do 30. 6. 2008, a trestným činem podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák., ve znění účinném do 30. 6. 2008, spáchaným ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., jimiž byl uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 30. 11. 2009, sp. zn. 21 T 95/2009, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2010, sp. zn. 9 To 47/2010, a usnesením Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 8 Tdo 753/2010, obviněnému F. B. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uložil podle § 251 odst. 2 tr. zák., ve znění účinném do 30. 6. 2008, za užití § 35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, jehož výkon podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání třiceti šesti měsíců. [Pouze pro úplnost lze doplnit, že obviněný se shora uvedených trestných činů dopustil podle zjištění obou soudů nižších stupňů tím, že „1) po předchozí vzájemné dohodě s dosud neustanovenými osobami v přesně nezjištěné době od 21. 1. 2008 do 23. 4. 2008 v P., na parkovišti před obchodním domem T. převzal od dosud nezjištěné osoby do svého užívání osobní auto tovární značky Mercedes-Benz GL 450 4MATIC černé barvy v hodnotě 1.624.000,- Kč, které bylo podvodně vylákáno dne 21. 1. 2008 k dočasnému užívání v prodejně společnosti M 3000, a. s., v P., Š. na základě nájemní smlouvy dosud neustanovenou osobou prokazující se ztracenými osobními doklady na jméno E. K., následně uzavřel kupní smlouvu mezi G. B. a neznámou osobou, prokazující se odcizeným občanským průkazem, znějícím na jméno V. H., a na základě padělaných dokladů k vozidlu, nechal toto vozidlo dne 28. 4. 2008 na Odboru dopravně-správních agend Městského úřadu v S. zaregistrovat na svoji manželku G. B., kdy jako původ vozidla uváděl individuální dovoz z H., s VIN, kterým byl přeražen původní VIN, přičemž obviněný takto jednal v úmyslu vozidlo užívat, ačkoliv si byl od počátku vědom, že vozidlo pochází z trestné činnosti, spáchané jinou osobou a toto užíval až do 4. 9. 2008, kdy jej vydal orgánům Inspekce ministra vnitra, 2) v přesně nezjištěné době od 14. 5. 2008 do počátku měsíce srpna 2008 převzal v K. od P. P., za účelem následného prodeje, za dohodnutou cenu 100.000,- Kč a přislíbenou provizi ve výši 20.000,- Kč 4 ks diagnostických zařízení, a to přístroje Star Diagnoisis Basic 2, v ceně 93.800,- Kč, přístroje Star Diagnoisis Compact 3 W, v ceně 87.600,- Kč, vše v celkové ceně 542.200,- ­Kč, které byly dne 14. 5. 2008 odcizeny ze společnosti M 3000, a. s., v P., Š., přičemž byl od samého počátku srozuměn s tím, že tyto pocházejí z trestné činnosti, spáchané jinou osobou, diagnostické přístroje se mu prodat nepodařilo a ve dnech 10. 9. 2008 a 11. 9. 2008 je vydal orgánům Inspekce ministra vnitra“.] Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 15. 9. 2010, sp. zn. 21 T 95/2009, podal obviněný odvolání, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 16. 12. 2010, sp. zn. 9 To 432/2010, podle § 256 tr. ř. zamítl. Obviněný však s takovýmto rozhodnutím odvolacího soudu nesouhlasil a prostřednictvím obhájce JUDr. Jiřího Fíly podal proti němu dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Dovolatel v úvodu svého podání poukázal na dosavadní procesní vývoj předmětné trestní věci, především na to, že v rámci nového řízení v souladu s výše konstatovanými rozsudečnými výroky mu již nebyl uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu služby v bezpečnostním sboru ve smyslu zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, v platném znění, a v zákazu výkonu zaměstnání strážníka obecní policie ve smyslu zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, v platném znění, na dobu tří let. Za stavu, kdy tento trest, který mu byl v původním řízení pravomocně uložen a který byl v řízení o jeho dovolání následně zrušen, v době od 17. 2. 2010 do 14. 7. 2010, t.j. po dobu pěti měsíců vykonal, měl za to, že vykonaný trest zákazu činnosti mu měl být za podmínek § 38 odst. 2 tr. zák. započten do podmíněně odloženého trestu odnětí svobody, popř. že k této skutečnosti mělo být ve smyslu § 38 odst. 3 tr. zák. přihlédnuto při stanovení druhu ukládaného trestu a jeho výměry. Tím, že mu s ohledem na poukazovanou skutečnost nebyl uložen trest mírnější, se cítil poškozen na svém základním právu svobodné volby povolání ve smyslu § 26 Listiny základních práv a svobod, v jehož porušení zároveň spatřoval naplnění jím uplatněného dovolacího důvodu. Je proto přesvědčen, že uvedeným postupem soudy nižších stupňů porušily ustanovení § 23 tr. zák. ve spojení s § 31 a § 35 tr. zák. Obviněný v závěru svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2010, č.j. 9 To 432/2010 (správně mělo být „sp. zn.“), a podle § 265k odst. 2 tr. ř. též další rozhodnutí na citované rozhodnutí obsahově navazující, tj. rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 15. 9. 2010, č.j. 21 T 95/2009 (správně mělo být „sp. zn.“). K podanému dovolání se ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Po stručném shrnutí jeho obsahu uvedla, že z použité dovolací argumentace nevyplývá, že dovolateli byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, popř. že mu byl uložen trest mimo trestní sazbu nejpřísněji přisouzeného trestného činu. Obviněný ani nenamítal, že mu byl uložen nepřiměřeně přísný trest. Vyslovila proto přesvědčení, že použitý dovolací důvod nenaplnil takovými výtkami, které se shodují s jeho obsahovým zaměřením, ale ani výtkami, které by z jeho rámce vybočovaly. Dále státní zástupkyně konstatovala, že pokud obviněný s poukazem na vykonanou část vedlejšího trestu zákazu činnosti a v souladu s ustanovením § 38 odst. 2, popř. odst. 3 tr. zák. soudům vytknul, že mu již vykonaný trest měl být do nově uloženého trestu odnětí svobody započten, popř. při jeho ukládání zohledněn, pak namítl, že při rozhodování o trestu nebyly respektovány podmínky posledně uvedeného ustanovení trestního zákona. Takovou námitkou podle jejího názoru věcně naplnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, který však neuplatnil formálně, a proto ji lze učinit předmětem dovolacího přezkumu jen s jistou dávkou tolerance. V tomto kontextu státní zástupkyně rozvedla, že za podmínek § 38 odst. 2 tr. zák. se dřívější trest započítá do nově uloženého trestu v rozsahu, v jakém byl vykonán, pokud je vzhledem k uloženému trestu započítání možné. V posuzovaném případě jde o vztah zčásti vykonaného trestu zákazu činnosti a trestu odnětí svobody podmíněně odloženého na zkušební dobu, kdy se jedná o druhy trestů svými účinky natolik odlišné, že mezi nimi nejde stanovit kvalitativní proporce nezbytné k realizaci úkonu započtení (srov. § 350 odst. 1 tr. ř.). Proto dospěla k závěru, že ke skutečnosti částečně vykonaného trestu zákazu činnosti by bylo možno přihlédnout podle § 38 odst. 3 tr. zák. při stanovení druhu trestu, popř. jeho výměry. Za podstatné v daném případě státní zástupkyně označila to, že úhrnný trest odnětí svobody, uložený podle § 251 odst. 2 tr. zák., který je jediným hlavním druhem trestu, s nímž zákon tuto kvalifikovanou skutkovou podstatu trestného činu podílnictví spojuje, byl obviněnému uložen v trvání