8 Tdo 738/2025 – Nejvyšší soud

8 Tdo 738/2025-216 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 9. 2025 o dovolání obviněného P. H., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 12. 3. 2025, sp. zn. 14 To 29/2025, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 3 T 187/2024, takto: Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 12. 3. 2025, sp. zn. 14 To 29/2025, a rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 19. 12. 2024, sp. zn. 3 T 187/2024. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují současně také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se přikazuje Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 19. 12. 2024, sp. zn. 3 T 187/2024, byl obviněný P. H. (dále též jen „obviněný“ nebo také „dovolatel“) shledán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku, za což byl podle § 147 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Současně byl obviněnému podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu tří let. V dalším byla podle § 228 odst. 1 tr. ř. obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozeným Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky částku 283 037 Kč a J. V. částku 18 224,50 Kč, jakož i povinnost zaplatit poškozenému J. V. náhradu nemajetkové újmy spočívající v bolestném ve výši 130 023 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený J. V. odkázán se zbytkem svého nároku na náhradu škody a náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání zaměřené proti všem jeho výrokům. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 12. 3. 2025, sp. zn. 14 To 29/2025, podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl jako nedůvodné. 3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku dopustil tím, že dne 19. 7. 2024 kolem 12:05 hodin na křižovatce silnic číslo XY a XY u obce XY, okres XY, jako řidič osobního automobilu značky BMW 520D, RZ XY, v rozporu s ustanoveními § 5 odst. 1 písm. b), § 21 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, při odbočování z hlavní silnice vlevo nesledoval situaci v provozu a nedal přednost motocyklu značky Honda CBR1000, RZ XY přijíždějícímu z protisměru, v důsledku čehož došlo k nárazu přední části motocyklu do pravé zadní části osobního vozidla, přičemž motocyklista J. V., utrpěl dislokovanou zlomeninu obou kostí předloktí vpravo, mnohočetné tržné rány a oděrky pravé horní končetiny, obrnu pravé horní končetiny, mnohočetné tržné rány, zhmožděniny a oděrky pravého stehna, kolene a bérce a prasknutí vazů pravého kolene, což si vyžádalo operační řešení zlomenin osteosyntézou a operační řešení rány kolene, s hospitalizací do 5. 8. 2024 ve Fakultní nemocnici Hradec Králové a s následnou hospitalizací v rehabilitačním ústavu v Brandýse nad Orlicí od 27. 8. 2024 do 1. 10. 2024 s celkovým omezením pohybu v důsledku zranění pravé dolní končetiny a s omezením hybnosti pravé paže, která přetrvává do současné doby s předpokladem pokračující léčby a dalších operačních zákroků. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 12. 3. 2025, sp. zn. 14 To 29/2025, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, v němž odkázal na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Namítl, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a ve vztahu k nim nebyl nedůvodně proveden navrhovaný podstatný důkaz, současně rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 5. Konkrétně vytkl, že nebyl náležitě zjištěn skutkový stav věci, úvahy soudu jsou v rozporu se zásadou in dubio pro reo, v důsledku čehož nebylo možno bez důvodných pochybností dovodit odpovídající právní závěry o naplnění všech zákonných znaků přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku, zejména znaku subjektivní stránky. Současně namítal, že v důsledku nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci nebylo možné jednoznačně učinit právní závěr o porušení povinnosti jako řidiče motorového vozidla v provozu na pozemních komunikacích podle ustanovení § 5 odst. 1 písm. b) a § 21 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů (zákon o silničním provozu), v platném znění (dále „zákon o silničním provozu“, popř. „zákon č. 361/2000 Sb.“) a od toho se odvíjející uložení povinnosti k náhradě škody a nemajetkové újmy poškozenému. Za sporné považoval hmotněprávní posouzení skutku co do naplnění znaku porušení důležité povinnosti. Konstatoval, že k naplnění kvalifikovaného zákonného znaku přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti je nezbytné, aby porušení konkrétní povinnosti považované za důležitou bylo v souladu s principem gradace příčinné souvislosti zásadní příčinou vzniku následku (účinku). Jestliže při vzniku následku spolupůsobilo více příčin (např. jednání obviněného a poškozeného), je třeba z hlediska povahy znaku „porušení důležité povinnosti“ vždy zkoumat konkrétní okolnosti skutku (srov. rozhodnutí č. 36/1984 Sb. rozh. tr.) a zvlášť hodnotit význam a důležitost každé příčiny pro vznik následku, čemuž soudy obou stupňů nedostály. 6. Z hlediska skutkových zjištění měl dovolatel konkrétně za to, že navrhovaný důkaz znaleckým posudkem z oboru doprava, kterého se domáhal od přípravného řízení, byl zcela nedůvodně odmítnut, přestože je za stávající důkazní situace nezbytný ke zjištění skutkového stavu věci bez důvodných pochybností. Odvolací soud podle něj již dopředu popřel zájem na zjištění skutkového stavu věci bez důvodných pochybností poukazem na výpověď obviněného z přípravného řízení, v níž uvedl, že není schopen říci, zda motocyklistu přehlédl nebo jel tak rychle, že ho neviděl, a k zavinění dopravní nehody se nebyl schopen vyjádřit. Soudy tak podle dovolatele rezignovaly na provedení dalšího dokazování, přestože povinnost prověřit výpověď a obhajobu obviněného vyplývá z ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. Obviněný připustil, že na vzniku následku nutně působilo více příčin (ať již na straně obviněného, tak i na straně poškozeného), přičemž právně významnou okolnost a na to navazující jednoznačný právní závěr o naplnění zákonného znaku trestného činu spočívajícího v porušení důležité povinnosti ze strany obviněného lze učinit až po pečlivém vyhodnocení všech konkrétních okolností skutku a významu a důležitosti každé příčiny pro vzniklý následek v souladu s principem gradace příčinné souvislosti (obdobně viz nález Ústavního soudu ze dne 18. 4. 2023, sp. zn. I. ÚS 323/23-1, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2016, sp. zn. 15 Tdo 944/2015, nebo usnesení tohoto soudu ze dne 26. 7. 2016, sp. zn. 6 Tdo 903/2016). Příčinnou souvislost je třeba zkoumat vždy konkrétně na základě zjištěných okolností případu se zdůrazněním hlavních a rozhodujících příčin, což však na druhé straně neznamená, že jen hlavní příčiny jsou právně relevantní a že je možno zcela vyloučit příčiny vedlejší či podřadné. Soudy na objasnění uvedeného podle dovolatele ovšem rezignovaly. Dovolatel měl za to, že soudy dovodily porušení povinnosti z jeho strany pouze na základě výpovědi svědka R. V., která nemá oporu v provedených důkazech, když např. není v protokolu o dopravní nehodě na č. l. 28–40 spisu zaznamenáno postavení jím řízeného vozidla. Nadto jeho tvrzení nebyla ověřena např. rekonstrukcí dopravní nehody či znaleckým posudkem na jeho výhledové poměry a od toho možnost stanovení rychlosti motocyklu. V dané věci je tak zcela zřejmé, že výpověď tohoto svědka soudy doplnily úvahami o průběhu nehodového děje, a to bez jakýchkoliv relevantních podkladů ověřujících správnost jejich úvah zakládajících vinu obviněného. Z hlediska dokazování také vytkl neúčinnost důkazu, a to fotodokumentace výhledových poměrů na křižovatce, kde došlo k projednávané nehodě, když obhájce obviněného nebyl o opatření tohoto důkazu vyrozuměn a považoval jej za jednostranný důkaz. 7. Závěr, že bezkolizní průjezd křižovatkou v daném případě předpokládal splnění povinnosti obviněného, která je uložena řidiči odbočujícímu vlevo v § 21 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., podle dovolatele nemá oporu v provedeném