8 Tdo 762/2023 — Nejvyšší soud

8 Tdo 762/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:19. 9. 2023 Spisová značka:8 Tdo 762/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:8.TDO.762.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Hodnocení důkazů Těžká újma na zdraví Znásilnění Dotčené předpisy:§ 2 odst. 5, 6 tr. ř. § 185 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku § 185 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku § 122 odst. 2 písm. i) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:3. 1. 2024 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 11/24 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 762/2023-1146 USNESENÍ Nejvyšší soud v neveřejném zasedání konaném dne 19. 9. 2023 rozhodl o dovolání obviněného D. B., nyní ve výkonu trestu ve Vazební věznici Ostrava, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. 3. 2023, sp. zn. 5 To 66/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 48 T 6/2022, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného D. B. odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 9. 2022, sp. zn. 48 T 6/2022, byl obviněný D. B. (dále převážně „obviněný“ či „dovolatel“) uznán vinným zvlášť závažným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že dne 18. 12. 2020 v době kolem 22:00 hodin na adrese XY č. p. XY, okres XY, v prostorách společnosti B. M., s. r. o., v průběhu vánočního večírku uvedené společnosti, s cílem uspokojit své alkoholem momentálně povzbuzené sexuální nutkání, za použití hrubé síly donutil poškozenou Š. K., nar. XY, zaměstnankyni uvedené společnosti, postupně k análnímu a orálnímu pohlavnímu styku tím, že v okamžiku, kdy na dámské toaletě dokončila malou potřebu, za situace, kdy měla staženy kalhoty i spodní kalhotky, vešel za ní do prostoru dámské toaletní kabinky, zvedl ji a otočil zády k sobě, silně a pevně uchopil za vlasy, přitlačil levým bokem ke stěně a do konečníku jí zasunul svůj ztopořený penis, s nímž vykonával kopulační pohyby i přes její jednoznačně verbálně vyjádřený nesouhlas a snahu jej odstrkovat v oblasti stehen, na kterou reagoval slovy „drž hubu“, přičemž jí silně mačkal rukama prsa přes sportovní podprsenku a držel ji za vlasy tak, že se nemohla účinně bránit, následně ji otočil čelem k sobě, stlačil jí hlavu směrem ke svému podbřišku, vsunul jí ztopořený penis do úst a hlavu jí proti svému podbřišku se slovy „ dělej, dělej“ opakovaně přirážel, čemuž se poškozená snažila neúspěšně bránit jeho odstrkováním rukama, poté svého jednání zanechal a z toalety odešel, aniž u něj došlo k vyvrcholení a ejakulaci spermatu, přičemž v přímé příčinné souvislosti s popsaným násilným jednáním poškozená utrpěla jednak fyzické zranění menšího stupně závažnosti spočívající minimálně v bolestivosti vlasové části hlavy, v hematomech na obou prsou, hematomu na levé části stehna v oblasti pod hýžděmi a v bolestivosti konečníku s dobou hojení do dvou týdnů, které si nevyžádalo lékařské ošetření a dále poruchu psychického zdraví ve formě středně těžké posttraumatické stresové poruchy, jako protrahovanou odezvu na stresovou událost vyžadující psychiatrickou léčbu a medikaci, přetrvávající minimálně od dubna 2021 doposud, jejíž symptomy a psychosomatické potíže podstatně zasahují do obvyklého způsobu života poškozené, neboť ji omezují ve všech podstatných oblastech života, konkrétně v rovině psychické, spočívající v depresivním prožívání, pocitech studu a sebedevalvace, oslabením kognitivních funkcí, narušením koncentrace pozornosti a krátkodobé paměti, dále v rovině sociální, spočívající v izolaci a ukončení sexuálního partnerského života, i v rovině ekonomické, projevující se v neschopnosti výkonu práce s možným budoucím chronickým průběhem i možnou přeměnou v poruchu osobnosti a které ve svém souhrnu vedly i dne 23. 7. 2022 k přiznání invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně. 2. Obviněný byl za tento zločin odsouzen podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. 3. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost uhradit Zdravotní pojišťovně ministerstva vnitra majetkovou škodu ve výši 30.469 Kč a poškozené Š. K. ve výši 70.536 Kč, povinnost této poškozené uhradit nemajetkovou újmu v penězích ve výši 268.250 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená Š. K. se zbytkem nároku na náhradu škody a nemajetkové újmy v penězích odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. 4. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání obviněný proti všem výrokům a poškozená Š. K. proti výroku, jímž byla podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázána se zbytkem nároku na řízení ve věcech občanskoprávních. Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací rozsudkem ze dne 1. 3. 2023, sp. zn. 5 To 66/2022, z podnětu odvolání poškozené Š. K. rozsudek soudu prvního stupně zrušil podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. ve výrocích o náhradě nemajetkové újmy a odkázání poškozené se zbytkem jejího nároku na náhradu nemajetkové újmy v penězích na řízení ve věcech občanskoprávních a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému uložil podle § 228 odst. 1 tr. ř. povinnost nahradit poškozené nemajetkovou újmu v penězích ve výši 1.877.468 Kč. Jinak ponechal rozsudek soudu prvního stupně beze změn. Odvolání obviněného jako nedůvodné zamítl podle § 256 tr. ř. II. Dovolání obviněného 5. Obviněný proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. dovolání, které zaměřil proti výrokům o vině, trestu i náhradě majetkové a nemajetkové újmy. 6. Naplnění důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřoval v tom, že soudy pro své závěry vycházely z neúplných důkazů, pokud neopodstatněně zamítly jeho návrh na doplnění dokazování o hodnocení osoby poškozené a jejího zdravotního stavu z doby po skutku. Tvrdil, že závěr o vině nemůže obstát, protože soudy vycházely ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a odvětví psychiatrie, specializace klinická psychologie, a na něj navazujících výpovědí jeho zpracovatelů MUDr. Petra Augustina a PhDr. Anděly Vaculíkové v hlavním líčení, který je obsahově vadný, a jde tudíž o procesně nepoužitelný důkaz. Soudy učinily nesprávné závěry o tom, jak se skutek stal, a že v jeho důsledku poškozená utrpěla středně těžkou posttraumatickou stresovou poruchu, přestože po činu mnoho měsíců vykonávala práci vyžadující sociální i personální interakci z její strany, a to i na různých místech. Soudům obou stupňů vytkl, že braly v potaz pouze ta zjištění, která svědčila pro jeho vinu, aniž by se v potřebné míře ze všech rozhodných hledisek zabývaly chováním poškozené a skutečnou povahou jí tvrzené poruchy, k níž se znalci přiklonili bez řádného znaleckého posouzení všech podstatných okolností léčby poškozené. Proto nebyla naplněna kritéria těžké újmy na zdraví ve smyslu § 122 odst. 2 písm. i) tr. zákoníku, pro niž nestačí zjištění o delší dobu přetrvávající poruše zdraví, ale je nutné, aby tato porucha zdraví představovala velmi citelnou újmu v obvyklém způsobu života poškozeného (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2017, sp. zn. 8 Tdo 751/2017). Dostatečně nebyly objasněny a vyhodnoceny ani okolnosti týkající se samotného spáchání skutku, neboť žádná z osob přítomných na předmětném večírku, kde se poškozená chovala obvyklým způsobem, si na ní nevšimla žádných změn a nebylo od nikoho zjištěno ani nevhodné či dokonce agresivní chování obviněného. Poškozená nevykazovala po činu poranění a nikdo ze svědků na ní po činu až do doby oznámení skutku nepozoroval žádnou změnu chování, na večírku se přitom zdržela ještě další asi 2 hodiny po údajném činu a za 36 hodin po něm přišla do firmy jako obvykle uklízet. Na základě těchto skutečností obviněný považoval za naplněný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť dokazování podle něj není dostatečné pro závěry o jeho vině, protože nedává potřebný podklad pro naplnění všech znaků zločinu, jenž mu je kladen za vinu. Soudy své závěry opřely toliko o výpovědi poškozené a výše již zmíněné, obviněným zpochybňované znalecké posudky, což vede k nedostatkům spočívajícím v nesprávné realizaci důkazního řízení, opomenutých či nepřípustných důkazech (srov. nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04). Učiněná skutková zjištění jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy (srov. rozhodnutí Ústavního sou