8 Tdo 840/2025 — Nejvyšší soud

8 Tdo 840/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:8. 10. 2025 Spisová značka:8 Tdo 840/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:8.TDO.840.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Hodnocení důkazů Subsidiarita trestní represe Zpronevěra Dotčené předpisy:§ 206 odst. 1,3 tr. zákoníku § 12 odst. 2 tr. zákoníku § 2 odst. 5,6 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:11. 11. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 840/2025-570 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. 10. 2025 o dovolání obviněného R. Z., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 12. 5. 2025, sp. zn. 2 To 4/2025, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 7 T 51/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. Z. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 10. 10. 2024, sp. zn. 7 T 51/2023, byl obviněný R. Z. (dále též jen „obviněný“ nebo také „dovolatel“) shledán vinným přečinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku, za což byl podle § 206 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 24 měsíců. Podle § 82 odst. 1 tr. zákoníku byla obviněnému uložena přiměřená povinnost spočívající v tom, aby v průběhu zkušební doby podle svých sil uhradil škodu, kterou trestnou činností způsobil. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla dále obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozenému D. K. částku 363 913,12 Kč. 2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které zaměřil do všech jeho výroků. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 12. 5. 2025, sp. zn. 2 To 4/2025, podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného R. Z. zamítl. 3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný přečinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku dopustil tím, že v době nejméně od 23. 6. 2021 do 1. 10. 2021 poté, co se na jaře roku 2021 dohodl s poškozeným D. K. na spolupráci spočívající v zakázkovém dovozu předem vybraných vozidel ze zahraniční, které vybíral poškozený, a poté, co pro něj realizoval několik úspěšných dovozů automobilů z Německa, převážně v Olomouci a na jiných místech v okrese Olomouc, použil pro vlastní potřebu částku ve výši 13 900 EUR (v té době v přepočtu 363 913,12 Kč), kterou mu dne 17. 6. 2021 zaslal poškozený D. K. na bankovní účet společnosti Z. s. r. o., jejímž je jediným jednatelem, č. XY vedený u UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a. s., na nákup a dovoz vozidla značky TOYOTA HILUX, k jehož nákupu a dovozu následně z vysvětlitelných důvodů nedošlo, přičemž ve smluvním vztahu ohledně nákupu a dovozu jiných automobilů s poškozeným dále pokračoval, avšak platbu ve výši 13 900 EUR do současné doby poškozenému nevrátil a tyto finanční prostředky nepoužil ani na nákup jiného vozidla pro poškozeného, kdy naopak jako jediný disponent účtu č. XY finanční prostředky ve výši 13 900 EUR postupně užíval pro vlastní potřebu tak, že je vybíral jako hotovost z bankomatů nebo jimi hradil platební kartou nákupy u obchodníků, a to až do úplného vyčerpání všech finančních prostředků na tomto účtu, který byl ke dni 27. 4. 2022 zrušen, čímž poškozenému D. K. způsobil škodu ve výši 363 913,12 Kč. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 12. 5. 2025, sp. zn. 2 To 4/2025, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, v němž odkázal na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. s citací jejich zákonného znění. 5. Konkrétně měl za to, že výsledky dokazování nemohou ve vztahu k jeho jednání odůvodnit závěr o naplnění znaků skutkové podstaty tvrzeného trestného činu zpronevěry, a to ani po objektivní stránce, jakož ani po subjektivní stránce. Zejména pak spatřoval extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a soudy zjištěnými skutkovými závěry ve vztahu k tvrzenému jednání obviněného vůči poškozenému, stejně tak ve vztahu k závěrům o právní kvalifikaci v důsledku nedostatečných skutkových zjištění. Jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. spatřoval v závěru o povinnosti obviněného k náhradě způsobené škody, a to i v případě skutkových zjištění soudů obou stupňů, jak k nim dospěly ve svých rozhodnutích. 6. Podle dovolatele soudy bez bližšího odůvodnění zcela jednostranně preferovaly tvrzení poškozeného, a to za situace, kdy v hlavním líčení vyšlo najevo, že poškozený spolupráci s obviněným, jakož i formu, jakou měli mezi sebou účtovat dodávky jednotlivých vozidel i souvisejících služeb, popisoval několika odlišnými způsoby. Obviněný nesouhlasil s tím, že by se jednalo o nepodstatné odchylky. Vzhledem k tomu, že v dané věci bylo nutné zjišťovat, jak mezi sebou poškozený a obviněný účtovali poskytnuté finanční prostředky, bylo obhajobou opakovaně navrhováno, aby došlo k odbornému zkoumání účetnictví poškozeného i společnosti Autoemergency, s. r. o. Zejména bylo navrhováno, aby soud prvního stupně od poškozeného, jakož i od společnosti Autoemergency, s. r. o., vyžádal kompletní účetnictví a související dokumenty týkající se všech dovážených vozidel. Nalézací soud se však s návrhem na zadání znaleckého posudku řádně nevypořádal. Takto byla zcela zmařena možnost objektivizace obchodních transakcí mezi poškozeným a dovolatelem, to vše za situace, kdy samotný obviněný těmito dokumenty nedisponoval. Nalézací soud se zaměřil pouze na vedení účetnictví obviněného. Dovolatel měl za to, že nalézací i odvolací soud pochybily, když nevyzvaly poškozeného a společnost Autoemergency, s. r. o., k doložení účetnictví a souvisejících dokumentů, ze kterých bude patrné, jaká vozidla byla poškozeným „zobchodována“. Podle dovolatele nebylo možno vycházet toliko z výpisů z účtu, když samotný poškozený přiznal, že ve výpisech nejsou obsažena všechna vozidla. Nejdříve poškozený tvrdil, že obviněný přivezl pouze vozidla podle výpisů, následně připustil, že byla dovezena i další vozidla, že obviněný uvedl některá vozidla duplicitně. Opakované změny výpovědi poškozeného a její doplňování značně snižují věrohodnost výpovědi poškozeného, k čemuž měl jak nalézací, tak i odvolací soud přihlédnout. Sám poškozený v přípravném řízení o řadě vozidel nehovořil a až v hlavním líčení po předestření jednotlivých důkazů potvrdil, že vlastně s výjimkou vozidla č. 20 (jednalo se o Toyotu Hilux), byla vozidla obviněným dovezena podle jím předloženého seznamu. Z vypracovaného znaleckého posudku vyplynulo, že z částky 13 900 EUR byla minimálně částka 10 900 EUR použita na nákup vozidla VW T4 Multivan. Bylo prokázáno, že nákup jednotlivých vozidel probíhal v určité chronologické řadě, kdy finanční prostředky přetékaly na další a další vozidla. Dovolatel upozornil, že ve skutkových zjištěních chybí, jak měl s prostředky naložit pro svoji potřebu a jak se soudy obou stupňů vypořádaly s dalšími nákupy vozidel pro poškozeného. Dále vytkl, že soudy obou stupňů nedůvodně neprovedly navržené důkazy týkající se vyžádání dokumentace o nákupu a prodeji vozidel poškozeným a společností Autoemergency, s. r. o., když tyto důkazy byly zásadní k určení, zda poškozený skutečně zajišťoval prostřednictvím obviněného dovoz pouze jím tvrzených vozidel či zde byla další vozidla, která byla hrazena v hotovosti. 7. Dovolatel měl rovněž za to, že věc je založena na nesprávném právním posouzení. Věc podle něj nespadá do působnosti trestního práva, neboť se jedná fakticky o civilní spor dvou podnikatelů. Zdůraznil, že i podle Ústavního soudu je v právním státě nepřípustné, aby prostředky trestní represe sloužily k uspokojení subjektivních práv soukromoprávní povahy, nejsou-li vedle toho splněny všechny předpoklady k vzniku trestněprávní odpovědnosti (viz nález sp. zn. I ÚS 4/04). Dovolatel mínil, že podrobně vysvětlil, jakým způsobem probíhal obchodní vztah mezi ním a poškozeným, když tento byl značně komplikovaný právě z důvodu nevedení řádné evidence jak na straně poškozeného, tak i obviněného, a mezi oběma subjekty probíhaly časté transakce (hotovostní i bezhotovostní) v reakci na poptávku poškozeného na dovoz vozidel. 8. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 12. 5. 2025, č. j. 2 To 4/2025-532, kterým bylo zamítnuto odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 10. 10. 2024, č. j. 7 T 51/2023-487, podle § 265k odst. 1, 2 tr.