8 Tdo 864/2012 — Nejvyšší soud

8 Tdo 864/2012 citace  Název judikátu:zákon x právní předpis Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. b) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. k) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:22. 8. 2012 Spisová značka:8 Tdo 864/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:8.TDO.864.2012.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Podjatost Dotčené předpisy:§ 30 odst. 1 tr. ř. § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:9. 10. 2012 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 10.12.2012 10.12.2012II.ÚS 4659/12 IV.ÚS 4663/12JUDr. Jiří Nykodým JUDr. Vlasta Formánkováodmítnuto odmítnuto20.12.2012 9.4.2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 864/2012-51 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. srpna 2012 o dovolání obviněných pprap. J. L. a T. V. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 1. 2012, sp. zn. 5 To 412/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 6 T 49/2010, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných pprap. J. L. a T. V. o d m í t a j í . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 23. 9. 2011, sp. zn. 6 T 49/2010, byli obvinění pprap. J. L. a T. V. uznáni vinnými přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jehož se dopustili tím, že dne 23. 12. 2008 v době kolem 15:50 hodin na silnici I/48 ve směru od P. na F.-M., poblíž autobusové zastávky F. – K., okres F.-M., jako příslušníci Policie ČR, služebně zařazeni jako vrchní asistenti Oblastního ředitelství služby cizinecké policie O., poté, co při výkonu služby, spočívající v kontrole cestujících autobusu zjistili, že občané U. N. O., O. D., S. M., H. M., Y. B., a M. B., nepředložili doklad o sjednaném zdravotním pojištění, čímž se nesplněním povinnosti podle § 103 písm. r) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, dopustili přestupku podle § 157 odst. 1 písm. v) zák. č. 326/1999 Sb., v úmyslu opatřit sobě neoprávněný prospěch, spočívající v získání finanční částky pro svou vlastní potřebu, obvinění požadovali po těchto osobách jako pokutu za přestupek částku ve výši 200,- Kč až 500,- Kč a finanční hotovost ve výši nejméně 200,- Kč převzali od S. M., H. M., O. D. a Y. B. a ve výši 500,- Kč převzali od M. B., avšak přestupcům nepředali jako potvrzení o převzetí finančních částek díly B pokutových bloků, uložení pokut nevykázali v systému ETŘ ani CIS, získané finanční prostředky v celkové výši nejméně 1.300,- Kč si ponechali pro svou vlastní potřebu, přičemž jednali v rozporu s § 157b odst. 8 zák. č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, v rozporu s čl. 3 odst. 3, čl. 5 odst. 3 a čl. 10 odst. 2 Závazného pokynu policejního prezidenta č. 204 ze dne 31. prosince 2007, kterým se upravuje postup příslušníků a zaměstnanců Policie České republiky při manipulaci s bloky k ukládání pokut, bloky na pokutu na místě nezaplacenou a finančními prostředky vybranými v blokovém řízení, a dále v rozporu s čl. 1 odst. 1, 3, a čl. 15 odst. 1, 3 Závazného pokynu policejního prezidenta č. 83 ze dne 22. června 2006, kterým se upravuje postup orgánů Policie České republiky v souvislosti s řízením o přestupcích, a to v návaznosti na § 2 odst. 1 písm. k) zák. č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, a § 157b odst. 4, § 161 odst. 1 písm. b) a § 164 odst. 1 písm. l) zák. č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky. Za tento trestný čin byli obvinění odsouzeni, každý podle § 329 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců. Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon těchto trestů podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání třiceti měsíců. Podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl každému uložen peněžitý trest ve výměře dvaceti denních sazeb ve výši 500,- Kč a pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve lhůtě vykonán, byl stanoven podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu služby ve služebním poměru u Policie České republiky na dobu tří roků. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací z podnětu odvolání obviněných uvedený rozsudek soudu prvního stupně rozsudkem ze dne 17. 1. 2012, sp. zn. 5 To 412/2011, podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněné uznal vinnými skutkem popsaným shodně s rozsudkem soudu prvního stupně a tento čin posoudil jako trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák. Za něj každému obviněnému uložil podle § 158 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání třiceti měsíců. Podle § 53 odst. 1 a § 54 odst. 1 tr. zák. uložil peněžitý trest ve výměře 10.000,- Kč, a pro případ, že by ve stanovené lhůtě peněžitý trest nebyl vykonán, stanovil podle § 54 odst. 3 tr. zák. náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců. Podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. obviněným uložil také tresty zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu služby ve služebním poměru u Policie České republiky na dobu tří roků. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali prostřednictvím obhájce JUDr. Kolji Kubíčka obvinění J. L. a T. V. jedním podáním společné a jednotné dovolání opřené o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. b), g), k), l) tr. ř. V jeho obsahu dovolatelé nejprve shrnuli dosavadní průběh řízení a vysvětlili, v čem spatřují naplnění jednotlivých dovolacích důvodů. K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. namítli, že samosoudce Okresního soudu ve Frýdku-Místku JUDr. Vladimír Kuchař, který jejich věc rozhodoval, byl z projednávaní této věci vyloučen. O jeho podjatosti obvinění sice měli pochybnosti již s ohledem na některé úkony prováděné tímto soudcem v průběhu řízení, avšak nabyli o ni jistoty až v souvislosti se zprávou na internetu, kterou nalezli až po 17. 1. 2012 (tj. po dni vyhlášení napadeného rozhodnutí). Uvedenou podjatost spatřovali v tom, že v průběhu řízení před soudem prvního stupně sice vnímali náznaky šikany a podjatosti, avšak nedisponovali dostatkem vjemů a informací, aby mohli úspěšně tvrdit, že se jedná o soudce vyloučeného. Skutečným obrazem o průběhu hlavního líčení zachycujícím nevhodné výroky jmenovaného soudce je pouze zvukový záznam o průběhu jednání na CD nosiči, k němuž však neměli a nemají přístup, když písemně zpracovaný protokol o hlavním líčení není přesným obrazem toho, jakým způsobem hlavní líčení probíhalo. Za projev podjatosti soudce obvinění označili, že na počátku hlavního líčení jim soudce nejprve neumožnil, aby mohli sedět vedle svého obhájce, a teprve na základě „zásahu předsedkyně soudu“ jim toto právo bylo umožněno. Nasvědčoval tomu i způsob vedení výslechu svědka M. H. (což obvinění dokládali srovnáním doslovných citací protokolu o hlavním líčení a zvukové nahrávky). Poté, co proběhlo odvolací řízení (kde tyto námitky neuplatnili), však nabyli přesvědčení o vyloučení jmenovaného soudce s ohledem na články uveřejněné Serveru Novinky z deníků Právo a Mladá fronta Dnes, týkající se jistého případu konaného „v loňském roce“ v trestních věcech jiných policistů, v nichž byl tehdy z uvedené zmiňované věci soudce JUDr. Vladimír Kuchař, jenž ji rovněž projednával, pro podjatost vyloučen. Tuto tehdy v mediích probíranou kauzu obvinění doložili podrobnými citacemi z novinových článků a internetových zpráv i přesto, že se týkala zcela jiné věci s dovolateli jakkoli nespojené. Dovozovali toliko spojitost v tom, že jiný jmenovaný soudce byl ve zcela odlišné trestní věci vyloučen zřejmě proto, že řízení vedl nestandardním způsobem. Na základě těchto úvah dovolatelé argumentovali ve prospěch svých tvrzení o vlastní představě, podle níž vyvozovali podjatost i soudce, který projednával v řízení před soudem prvního stupně jejich trestní věc. Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřovali v tom, že odvolací soud, který jim za vinu kladený skutek převzal z rozsudku soudu prvního stupně, tento právně posoudil podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák a změnil i právní věty. Za vadu považovali, že tyto změny jsou pro ně méně příznivé, neboť skutková podstata uvedeného trestného činu podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák., kterým je uznal vinnými odvolací soud, užívá pojem „odporujícím zákonu“, kdežto skutková