8 Tdo 871/2025 — Nejvyšší soud

8 Tdo 871/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:29. 10. 2025 Spisová značka:8 Tdo 871/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:8.TDO.871.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Hodnocení důkazů Ublížení na zdraví Újma na zdraví Dotčené předpisy:§ 146 odst. 1 tr. zákoníku § 2 odst. 5, 6 tr. ř. § 122 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:18. 11. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 01.01.2026I.ÚS 4/26 Dita Řepková Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 871/2025-492 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 10. 2025 o dovolání obviněného J. P., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. 6. 2025, sp. zn. 12 To 116/2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 17 T 113/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. P. odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 24. 3. 2025, sp. zn. 17 T 113/2024, byl obviněný J. P. uznán vinným přečinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil zkráceně tím, že v přesně nezjištěné době od 15:30 h dne 7. 8. 2023 do 15:50 h dne 7. 8. 2023 v XY na adrese XY na chodbě bytového domu po předchozí rozepři s poškozenou A. A., ohledně převzetí dcery do své péče, v době, kdy si přišel do jejího bytu pro nezletilou dceru AAAAA (pseudonym), fyzicky poškozenou napadl tak, že do ní nejprve strčil rukama, když byla v podřepu a loučila se s dcerou, převrátila se na zadek a spadla na zem, a když vstala a snažila se si dceru vzít zpět, se k ní otočil a pravou rukou sevřenou v pěst jí udeřil do levé tváře, čímž jí způsobil poranění spočívající v neúplném vykloubení hlavičky dolní čelisti z kloubní jamky čelistního kloubu vpravo a podkožní krevní výron v oblasti levé tváře, což si vyžádalo lékařské ošetření a omezení poškozené v obvyklém způsobu života po dobu neméně tří týdnů. 2. Za tento přečin byl odsouzen podle § 146 odst. 1, § 67 odst. 2 písm. b) a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu v celkové výši 100.000 Kč. 3. Krajský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 18. 6. 2025, sp. zn. 12 To 116/2025, odvolání obviněného podané proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně pro jeho nedůvodnost podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Z dovolání obviněného 4. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., protože má za to, že incident byl předem připraven a vyprovokován, poškozená si dokonce tajně připravila skryté nahrávání, protože kriminalizací svého bývalého druha chtěla dosáhnout změny rozsudku opatrovnického soudu, jímž byla stanovena symetrická střídavá péče o jejich společnou nezletilou dceru, které se už dlouho předtím snažila všemožně zabránit. 5. Předeslal průběh události, jak jej sám na základě své výpovědi prezentoval, podle něhož, když dne 7. 8. 2023 přijel podle dohody pro dceru AAAAA, ji poškozená objímala v náručí a dlouze se s ní loučila, on navrhl, aby už šli, a vzal dceru sedící u poškozené na koleni. Když zvedl dceru z klína poškozené, ta ztratila rovnováhu a dopadla na zadek. Odcházel s dcerou v náručí, poškozená ho dvakrát zezadu nečekaně udeřila do oblasti ledvin a hlasitě volala, že ji nesmí před AAAAA mlátit do hlavy. On se v instinktivní obraně ohnal, ale poškozenou nezasáhl. Všiml si mobilu položeného tajně na domovních schránkách a pochopil, že incident je předem připravený, a chtěl video smazat. Poškozená mu zezadu skákala na záda, snažila se dostat k mobilu, potrhala mu tričko. Smazal video a vrátil jí mobil, načež ona popadla dceru a vrátila se do bytu. Po odchodu obviněného přivolala zdravotnickou záchrannou službu i policii a tvrdila, že jím byla právě napadena. Neměla žádný výron ani potíže s mluvením, v pozdějších dnech nebyla nijak omezena v běžném způsobu života. 6. Poukazoval na záznam o výjezdu Zdravotnické záchranné služby Středočeského kraje, podle kterého byl výjezd žádán v 16:07 h, na místo incidentu záchranná služba dorazila v 16:21 h. Podle záznamu o něm poškozená uvedla, že byla udeřena do pravé tváře (č. l. 236). Členka přivolané policejní hlídky L. U. v záznamu uvedla, že poškozená „nebyla schopna říct, zda to bylo do levé či pravé, ale stěžovala si na bolest pravé tváře, tato tvář byla i lehce zarudlá“ (č. l. 67 až 68). Policistka nafotila pravou tvář (č. l. 44 a 45). Znalkyně při výslechu uvedla, že záznam o výjezdu ZZS vůbec neměla k dispozici, ale bagatelizovala jej tím, že ho provedla záchranářka, nikoli lékař, a že může jít o chybu v psaní. I přes tyto nejasnosti soudy uzavřely, že šlo o úder do levé tváře poškozené. Záchranářka předvolána k výslechu však nebyla, ač to obviněný navrhoval, a rozsudek je z uvedených důvodů postaven zejména na výpovědi poškozené D. A. a na znaleckém posudku, jenž v zásadě přebírá tvrzení poškozené. 7. Obviněný kladl důraz i na to, že poškozená svůj stav po incidentu konzultovala s dvěma lékaři specialisty na dutinu ústní a v Ústřední vojenské nemocnici zdůraznila subjektivně pociťované bolesti, přičemž zmínil, že dříve pracovala jako asistentka dentisty-implantologa. Po tvrzeném úderu do tváře neměla žádné hematomy ani odřeniny, jak vyplývá z lékařské zprávy MUDr. Vratislava Součka (č. l. 65), jenž jako svědek vyslechnut nebyl, i když to obviněný navrhoval v odvolacím řízení zejména proto, aby se objasnilo, zda učinil poškozenou popsaný hmat směřující k zatlačení vybočené čelisti, a pokud ano, proč ho neuvedl v lékařské zprávě. 8. Výhrady obviněný směřoval i proti závěru o povaze poškozenou utrpěného poranění, protože omezení poškozené v běžném způsobu života po dobu nejméně tří týdnů neodpovídá tomu, že sama před soudem dne 19. 2. 2025 uvedla, že již ve čtvrtek 10. 8. 2023 hlídala děti, jela na kole a cestovala z XY do Prahy. 9. Naplnění důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. shledával v nevyhovění jeho návrhu na neprovedení výslechu svědkyně J. M., jež měla být vyslýchána k podstatné skutečnosti, do které tváře měla být poškozená udeřena. Odmítnutí tohoto důkazu nebylo náležitě odůvodněno, přestože jde o profesionální zdravotnickou záchranářku zvyklou pořizovat přesné medicínské záznamy i ve vypjatých situacích a na místo přijela několik málo minut po incidentu. Obdobně vadně soud postupoval i u neprovedení jím navrženého výslechu MUDr. Vratislava Součka k tomu, proč nezjistil žádné hematomy u poškozené, čímž mohla být potvrzena nebo vyvrácena její věrohodnost. 10. Nedostatek odpovídající důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný spatřoval v závěru soudů o době trvání poruchy zdraví poškozené, protože nebyly splněny podmínky § 146 odst. 1 tr. zákoníku a § 122 odst. 1 tr. zákoníku, neboť sama poškozená ve výpovědi připustila, že zranění ji v práci neomezovalo. Po incidentu komunikovala se záchranáři i s policisty a telefonovala, v následujících dnech hlídala děti. Podle lékařské zprávy MUDr. Vratislava Součka ze dne incidentu, konkrétně ze 7. 8. 2023 v 23:18 h, nejsou patrna žádná z omezení, jejichž výčet tento lékař uvedl ve zprávě (viz č. l. 65). Pouze při otevření úst zaznamenal lékař povyskočení z čelistní jamky (tzv. subluxaci neboli neúplné vykloubení). Soud však zcela vyšel ze závěrů znalkyně, aniž vzal v potaz, že výpověď samotné poškozené či lékařská zpráva MUDr. Vratislava Součka žádnému omezení v obvyklém způsobu života nenasvědčují. Jestliže v řízení nebylo prokázáno omezení nebo jiné znesnadnění obvyklého způsobu života poškozené, nebyl naplněn typový formální znak ublížení na zdraví. Skutek byl proto nesprávně právně posouzen. 11. Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. 6. 2025, sp. zn. 12 To 116/2025, a rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 24. 3. 2025, sp. zn. 17 T 113/2024, aby podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu Praha-západ věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. III. Z vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství 12. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (§ 265h odst. 2 tr. ř.) ve svém vyjádření k dovolání nejprve konstatoval, že námitce o tzv. opomenutých důkazech nelze přisvědčit, protože podle ustálené judikatury Ústavního soudu (např. nález ze dne 20.  5. 1997, sp.  zn.  I. ÚS 36