8 Tdo 877/2025 — Nejvyšší soud

8 Tdo 877/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:29. 10. 2025 Spisová značka:8 Tdo 877/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:8.TDO.877.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Řízení o odvolání Přípustnost dovolání Počítání lhůt Dotčené předpisy:§ 265a odst. 1 tr. ř. § 253 odst. 1 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:2. 12. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 877/2025-482USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 10. 2025 o dovolání obviněného V. Š., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Příbram, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2025, sp. zn. 9 To 148/2025, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 23 T 36/2025, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. Š. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 24. 4. 2025, sp. zn. 23 T 36/2025, byl obviněný V. Š. (dále též jen „obviněný“ nebo také „dovolatel“) shledán vinným pod body 1)–6) jednak přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, jednak přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, jednak přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku a pod bodem 7) přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. ř. rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody. 2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které zaměřil do výroku o trestu. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 30. 6. 2025, sp. zn. 9 To 148/2025, podle § 253 odst. 1 tr. ř. odvolání obviněného jako opožděně podané zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 3. Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2025, sp. zn. 9 To 148/2025, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, v němž odkázal na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Namítl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, což spatřoval v tom, že uložený trest v napadeném rozhodnutí je nepřiměřený a odvolání bylo jako opožděné zamítnuto na základě nesprávného posouzení. 4. Konkrétně obviněný vytkl, že odvolací soud v odůvodnění uvedl, že „pokud je uvedeno v rubrice o dodání (odevzdání) opisu rozsudku podle doručenky obviněnému o den pozdější“, dospěl soud k závěru, že jde o vadu poštovního úřadu, který zcela nesprávně vyznačil doručení opisu rozsudku obviněnému tím, že tento procesní úkon stvrdil svým podpisem pracovník pošty, nikoliv obviněný, který potvrdil převzetí zásilky svým podpisem již dne 12. 5. 2025. Tento závěr ale soud nepodpořil žádným relevantním důkazem. Rozhodnutí odvolacího soudu označil za čistě formalistické, když obviněný i jeho obhájce měli oprávněně za to, že lhůta k podání odvolání končí dnem 21. 5. 2025. 5. Za nesprávný považoval i závěr odvolacího soudu o tom, že odvolání bylo podáno neoprávněnou osobou, když je nepodal okresním soudem ustanovený obhájce Mgr. Martin Šlechta, ale jeho substitut Mgr. Tomáš Kovařík. Dovolatel měl za to, že substitut k podání odvolání oprávněn je. 6. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2025, č. j. 9 To 148/2025-428, podle § 265k tr. ř. zrušil, a to včetně vadného řízení mu předcházejícího, a přikázal soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl. 7. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve vyjádření k dovolání obviněného předně řešila otázku, zda bylo dovolání podáno osobou oprávněnou, když i je podal substitut soudem ustanoveného obhájce obviněného. Poukázala přitom na nález Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. II. ÚS 289/22, podle něhož platí, že otázka využití substitučního oprávnění spadá zcela do sféry vztahu mezi klientem a jeho advokátem, která je chráněna čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), do níž státní moci nepřísluší jakkoliv zasahovat. V případě, kdy je advokát pověřen soudem, soudu zákon nesvěřuje oprávnění využití substitučního oprávnění advokátovi omezit či dokonce vyloučit. Uzavřela, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou. 8. Další otázkou, jíž se státní zástupkyně věnovala, byla přípustnost dovolání. Připomněla, že podle judikatury Nejvyššího soudu (rozhodnutí uveřejněné pod č. 20/2004 Sb. rozh. tr.) není přípustné dovolání, které směřuje proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával. Konstatovala, že výrok o vině ani výrok o trestu nebyly odvolacím soudem přezkoumávány, výhrady proti výroku o trestu proto obviněný vznést nemohl a v uvedeném rozsahu je jeho dovolání nepřípustné. 9. Jde-li o výtku proti vadnému zamítnutí odvolání obviněného, státní zástupkyně zdůraznila, že bylo namístě uplatnit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho první alternativě, tedy že nebyly splněny procesní podmínky pro zamítnutí řádného opravného prostředku, v tomto případě pro opožděnost odvolání obviněného. Konstatovala, že odvolací soud se náležitě zabýval lhůtou, v níž mělo dojít k podání řádného opravného prostředku, a zjistil, že opis rozsudku soudu prvního stupně byl dovolateli doručen prostřednictvím vazební věznice do vlastních rukou dne 12. 5. 2025 a jeho obhájci dne 8. 5. 2025. Odvolání zástupce ustanoveného obhájce obviněného bylo do datové schránky okresního soudu doručeno až dne 21. 5. 2025, tedy opožděně. Měla za to, že na uvedeném závěru nemůže ničeho změnit ani vadné vyznačení doručení opisu rozsudku na poštovním úřadě. 10. Státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. III. Přípustnost dovolání 11. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání podala včas oprávněná osoba a že v zásadě splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. 12. Co do posouzení otázky přípustnosti podaného dovolání, Nejvyšší soud připomíná, že dovoláním lze podle § 265a odst. 1 tr. ř. napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Rozhodnutím ve věci samé se rozumí rozhodnutí vyjmenovaná v ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. Předpokladem přípustnosti tedy je, aby proběhlo řízení před soudem prvního stupně, aby ve věci rozhodl soud druhého stupně a vydal některé z rozhodnutí majících povahu rozhodnutí ve věci samé, a aby dovolání nebránily žádné překážky (zejména podle § 265a odst. 3, 4 tr. ř.); dovolatel může s dovoláním uspět za předpokladu, že je dán některý z výslovně stanovených důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Dovolatel pak může napadat podaným dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl tento soud oprávněn, resp. povinen, přezkoumat rozhodnutí soudu prvního stupně (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 5 Tdo 82/2003, publikované pod č. 20/2004 Sb. rozh. tr., usnesení téhož soudu ze dne 26. 2. 2003, sp. zn. 5 Tdo 199/2003, ze dne 11. 2. 2004, sp. zn. 8 Tdo 129/2004 aj.). Jiný závěr by byl v kolizi s podstatou a funkcí dovolání, jako specifického mimořádného opravného prostředku (k tomu viz usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2003, sp. zn. I. ÚS 660/02). Pokud tedy obviněný uplatnil v dovolání výhrady proti výroku o trestu z rozsudku soudu prvního stupně, přestože odvolací soud výrok o trestu (jakož ani jiný výrok odvoláním napadeného rozsudku nalézacího soudu) věcně nepřezkoumával, když odvolání obviněného zamítl podle § 253 odst. 1 tr. ř. jako opožděně podané, shledal Nejvyšší soud ve shodě s názorem státní zástupkyně, že dovolání obviněného je v části, v níž brojil (nadto zcela nekonkrétně) proti nepřiměřenosti trestu uloženého soudem prvního stupně, nepřípustné. Přípustné podle § 265a tr. ř. je dovolání toliko v té části, jíž dovolatel brojil proti nesprávnému postupu odvolacího soudu při zamítnutí jeho odvolání. IV. Důvodnost dovolání 13. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen